Znáte kdoule? Záhadné trpké ovoce z klášterních zahrad dalo název marmeládě

Oblíbené ovoce našich babiček

Za starých časů byly kdoule poměrně oblíbeným ovocem. Kdouloně - menší stromy nebo spíš keře s kulovitou korunou a tmavě zelenými listy - na nichž plody rostou, zkrášlovaly na jaře zahrady svými velkými voňavými bílými nebo narůžovělými květy podobajícími se jabloním. Často byly kdouloně kvůli nim pěstovány i jako okrasné stromy. Jejich předností bylo i to, že kvetly později, takže nezmrzly, jak se často stává u jiných druhů ovoce. Jejich čas pak nastal ještě na podzim, kdy je ozdobily nepravidelně tvarované, hrbolaté a lehce ochmýřené tmavě žluté plody podobající se jablkům a hruškám. Kdoule dozrávají na konci září, i když sklízet se dají spíš až během října a stejně je pak vhodné nechat je ještě trochu odležet uskladněné někde v chladu a temnu 6-8 týdnů, aby dozrály úplně. Naše babičky z nich vařily marmelády a rosoly a dávaly si je také na provonění do skříní mezi prádlo. I vystavené v bytě poslouží víc než mnohé osvěžovače vzduchu. Kdoule jsou totiž výjimečné svou nádhernou vůní po vanilce a citrusech. Aromatické jsou až tak, že se nedoporučuje je uskladňovat společně s jablky a hruškami, aby ovoce nenasáklo od kdoulí jejich aroma. I když vzhledem k příjemné vůni by to určitě nebylo na škodu.

Vyvolaly kdoule trójskou válku?

Kdoule jsou prastarým ovocem, pocházejí z oblasti střední a západní Asie, odkud se rozšířily do Evropy. Podle stránek Britannica.com byly populární již ve starověkém Řecku a Římě. I jejich latinský název cydonia prý je odvozen od starého již zaniklého města na Krétě Cydonia, které se nacházelo tam, kde dnes leží bývalé hlavní město ostrova Chania. Kdouloň tu byla brána jako symbol štěstí, lásky a plodnosti. Kdoulím se říkalo Venušina jablka a byly spojovány s  římskou bohyní lásky a krásy Venuší a řeckou bohyní krásy Afroditou. Často se používaly jako obětiny a při různých obřadech. Jak se píše na webu Splendidtable.org, kdoule prý byla dokonce oním pověstným zlatým jablkem sváru, které trójský princ Paris dal bohyni Afroditě a rozhodl tím spor mezi Hérou, Athénou a Afroditou o to, která z nich je nejkrásnější. Afrodita mu za to slíbila lásku nejkrásnější ženy světa Heleny, což celé vyústilo v Trójskou válku. Kdoule by se tak mohly zdát jako trochu problematické ovoce, brzy se ale přišlo i na jejich léčivé účinky, což vedlo k jejich vysazování v klášterních a zámeckých zahradách ve středověku. Podle webu Healthline.com je v nich hodně vitaminu C a mědi, dále o trochu menší množství vitaminů skupiny B, železa, draslíku a hořčíku. Obsahují málo kalorií, hodně antioxidantů, ulevují při těhotenských nevolnostech, používají se při žaludečních obtížích, průjmech a dokonce zlepšují imunitu. Dnes se kdouloně pěstují nejvíc právě v oblasti Středomoří, u nás se jim víc daří v teplejších oblastech, třeba na jižní Moravě.

Doporučovala je i Rettigová

Syrové plody kdoulí jsou poměrně tvrdé, sladkokyselé a hodně trpké. Z toho důvodu se nedoporučuje je konzumovat zasyrova. Riskovali byste břichabol a ani by vám nechutnaly. Pokud je ale tepelně upravíte, jsou přímo úžasné. Vynikající jsou jen osmahnuté na másle se skořicí a ozdobené šlehačkou nebo zakysanou smetanou jako dezert. Příjemně ovoní i jablečné moučníky nebo třeba jablečné pyré. Pro jejich výraznou chuť je již M. D. Rettigová doporučovala podávat ke zvěřině a vařenému hovězímu žebru. Nejčastěji se z kdoulí vaří marmelády a džemy. Ostatně za slovo marmeláda vděčíme právě kdoulím. Vzniklo totiž z výrazu „marmelo“, které v portugalštině označuje kdoule. Z něho pak bylo odvozeno portugalské marmelade a pak i anglické marmalade, neboť původně se zavařenina dělala převážně z kdoulí. V Portugalsku a ve Španělsku je dodnes populární speciální rosol z kdoulí, který je tak tuhý, že se musí krájet na plátky. Říká se mu kdoulový sýr a stylově se podává k měkkým či tvrdým sýrům. Stejně jako jablka a hrušky lze i kdoule pálit. Vzhledem k tomu, jak málo se ovoce pěstuje, je i výsledný produkt kdoulovice vzácný a drahý. Díky aromatičnosti kdoulí však vznikne přímo nádherně vonící pálenka s příjemným citrusovým nádechem.