Uvařte si šoulet. Víte, že kombinace hrachu a krup se hodí i k posvícenské huse?

Když mají kočky svatbu

Již Karel Jaromír Erben veršoval: „Hrách a kroupy to je hloupý! Ty jsou u nás každej den: ale vdolky z bílý mouky jsou jen jednou za tejden.“ Jídla z hrachu byla v staročeské kuchyni poměrně častá a oblíbená, i když s tou jejich oblibou to vzhledem k známé říkance možná nebylo tak žhavé. V každém případě hrachové pokrmy byly levné a vydatné a když se hrách spojil navíc s kroupami, nasytil ještě víc. V nejchudších domácnostech se předem namočený hrách a kroupy pouze uvařily, smíchaly a dochutily rozmačkaným česnekem. Kroupy se používaly ječné nebo pšeničné. Ty pšeničné se považovaly za chutnější a luxusnější. Ani tak to velká dobrota asi nebyla, takže když bylo možné směs omastit sádlem nebo dokonce dochutit škvarky, všichni to ocenili. Vylepšený šoulet se připravuje ještě tak, že se nejprve na sádle nebo na oleji osmahne cibulka, ta se pak smíchá s uvařeným hrachem a kroupami a případně ještě s uzeným masem, vše se dochutí prolisovaným česnekem, majoránkou a kmínem a zapeče v troubě při teplotě 200 °C asi 30 minut. Hrách a kroupy můžete znát také pod názvem „kočičí svatba“. Tak se totiž šouletu říkalo v jižních Čechách. Příprava byla stejná, pokud se místo hrachu použila čočka, nebyla to „svatba“ ale „kočičí tanec“.

Aby se nemuselo v sobotu pracovat

Pokrm šoulet má svůj původ v tradičním židovském pokrmu cholent, který se vyslovuje šolent. Slovo šoulet je tak vlastně jen zkomoleninou tohoto pojmenování. Na rozdíl od našeho šouletu je cholent svátečním pokrmem a vepřové sádlo, škvarky nebo maso do něj samozřejmě nepatří. Židé mají cholent spojený se šabatem. Ten slaví židé každou sobotu v roce, přesto jde o jeden z nejvýznamnějších židovských svátků. Během tohoto dne se nesmí nic dělat, pouze odpočívat. Protože si ale chtějí užívat slavnostní jídlo, vyřešili to chytře a sice tak, že pokrm připraví den dopřede a dají ho vařit přes noc. A k tomu je právě cholent ideální. Pokrm totiž přímo vyžaduje dlouhé dušení nebo pečení přes noc, klidně dvanáct hodin i déle. Vařič je totiž nutné zapnout ještě v pátek před západem slunce. V minulosti vždycky nosili lidé v předvečer šabatu své hrnce s cholentem k místnímu pekaři. Ten měl vždy vyhřátou pec a v ní se jídlo peklo až do rána. Pekařovi pomocníci je pak druhý den roznášeli zpět do domácností. Díky dlouhému a pomalému vaření se chutě ingrediencí navíc báječně prostoupí, čímž se dosáhne tradiční chuti cholentu. Hotový pokrm se pak uchovává ve vyhřátých kamnech nebo v peci, aby byl teplý na sváteční oběd. Původně se cholentu říkalo hamin a pokrm byl znám zřejmě  již v dobách starověku. První zmínka o šouletu se objevila podle webu Haaretz.com ve spisech vídeňského rabína Jicchaka, a to už v roce 1180.

Nejen z hrachu a krup

Židovský cholent je typickým jídlem typu stew – tedy dušeným pokrmem složeným z masa a zeleniny. Tradiční židovský cholent se připravuje z krup, fazolí, masa, brambor a koření (římský kmín, paprika, kurkuma a chilli). Maso se používá většinou hovězí, případně drůbeží (obvyklé jsou kuřecí krky), někdy husa nebo kachna. V některých verzích se společně s dalšími ingrediencemi vaří i celá vejce ve skořápce (huevos haminados), která vařením či pečením přes noc zhnědnou. Fazole je také možné nahradit cizrnou. Místo krup lze použít i rýži, jáhly nebo třeba pohankové kroupy, jejich předností je, že jsou bezlepkové. Pokud na zítřejší svatováclavské posvícení plánujete husu, upečte ji s šouletem nebo k ní připravte šoulet podle jednoduché české receptury. Šoulet byl totiž při slavnostních příležitostech oblíbenou přílohou právě k huse nebo k jinému pečenému masu již ve staročeské kuchyni.