Znáte croque monsieur? O oblíbeném francouzském sendviči psal již spisovatel Marcel Proust

Nejlepší francouzská snídaně

Opečený sendvič croque monsieur je klasickým snídaňovým hitem pařížských kaváren. Seženete ho ale v každém bistru i v baru, kde je ideálním rychlým občerstvením, lehkým obědem nebo večeří. I tak vás ale zasytí. Podává se totiž tradičně s hranolkami a salátem. Oblíbený je natolik, že se v obchodě podává i ve formě polotovaru, který stačí jen ohřát v mikrovlnce. O jeho výjimečnosti svědčí i to, že si na něm v Paříži a vlastně po celé Francii pochutnávají již více než 100 let.

Podle knihy Larousse gastronomique : the encyclopedia of food, wine & cookery se poprvé objevil na menu jedné z brasserií na Boulevard des Capucines v roce 1910. O jeho objevení se hádají dokonce rovnou dvě kavárny Dvě kavárny, Le Trou dans le Mur a Café de la Paix. Podle jeho jména (croque znamená křupat a monsieur pán) by se možná mohlo zdát, že jde o sendvič jen pro pány, pochutnat si na něm ale může každý. Zajímavostí je, že se sendvič dostal až do literatury. Ve svém slavné díle Hledání ztraceného času se o něm zmiňoval dokonce i velikán francouzské literatury Marcel Proust.

„Šunka od tamtoho pána“

Historek o vzniku tohoto křupavého sendviče je několik, jak je uvedeno na stránkách Forknplate.com. V té nejméně pravděpodobné figurují neopatrní dělníci, kteří si prý nechali oběd (pravděpodobně sendviče se šunkou a sýrem) na topení a sýr se jim v chlebu rozehřál. Díky tomu zjistili, že rozehřátý sýr v kombinaci s teplou šunkou je poměrně velká pochoutka a začali si ji připravovat záměrně. Pravděpodobnější je druhá historka uvedená na stránkách Colleensparis.com. Podle ní prý majiteli pařížského bistra jednoho dne došly bagety na sendviče. Rozhodl se tedy vypomoci si bílým francouzským toastovým chlebem známým jako pain de mie.

Jeho plátky nejprve opekl, aby aspoň trochu opečenou kůrkou připomínal bagetu a naservíroval hostům se šunkou a sýrem. Když se ho spokojený host ptal na původ šunky v sendviči, odpověděl: „To je šunka od tamtoho pána!“ s odkazem na místního řezníka. A protože pán se řekne francouzsky monsieur, název byl na světě. Původ slova křupat je už s ohledem na křupavost chleba zřejmý. A jak se z pána stala madame? Vejce připravené jako volské oko položené na sendviči croque madame prý kdysi někomu připomínalo dámský klobouk. Tento sendvič je ale mnohem mladší, vznikl až v 60. letech 20. století. 

Je libo vylepšený bešamelem?

Původní Croque Monsieur se skládal pouze ze čtyř ingrediencí – šunky, sýra, chleba a másla. Podával se jako lehký oběd nebo pozdní svačina a původně ani nebyl zamýšlen jako nějaké vydatné a syté jídlo. Rozkrájený na čtyři trojúhelníčky se také často nabízel jen jako předkrm nebo chuťovka. Puristé stále dodnes tvrdí, že právě takový je ten jediný a pravý croque monsieur. Mnoho restaurací ovšem vylepšuje původní sendvič navíc ještě o bešamelovou omáčkou. Ta se vyrábí z másla, mouky a mléka, lije se na povrch sendviče a kromě toho, že jej dělá sytější, ještě vylepšuje jeho chuť. Říká se, že tato verze pravděpodobně vznikla jako důsledek soupeřní kaváren o přízeň hostů, které si chtěly získat právě prostřednictvím slavného sendviče.

Do sendviče croque monsieur patří tradičně brioškový chleba pain de mie, kvalitní vařená šunka a strouhaný sýr. Většinou se používá emmental nebo gruyère, někdy také sýr comté. Vše se osolí, opepří a pak zapeče v troubě nebo na pánvi. Někdy se sendvič navíc obalí v rozšlehaném vejci a pak se smaží. Této verzi se říká sendvič Monte Cristo. Pokud sendvič navíc zdobí sázené nebo pošírované vejce, vznikne vám již zmiňovaná croque madame. Existuje dokonce i dietní verze pro slečny – croque mademoiselle. Jde o vegetariánský sendvič se sýrem, pažitkou, okurkou a salátem.