Cizrna: Nejoblíbenější luštěnina orientální kuchyně, která dala jméno i řečníkovi Cicerovi

Proč je cizrna beraní?

I když se cizrna samozřejmě prodává v obchodech i sušená, na rozdíl od dalších luštěnin ji ale častěji kupujeme již uvařenou v plechovce naloženou v lehce slaném nálevu. Možná i to je jeden z důvodů oblíbenosti cizrny, pozitiv má ovšem mnohem víc. Jen jedním z nich je třeba její příjemně oříšková a máslová příchuť. Celý název této luštěniny zní cizrna beraní. Pokud by vás zajímalo, kde získala své druhové jméno, tak to bylo podle tvaru jednotlivých kuliček, jak se píše v publikaci Botany of Chickpea. Díky své hrbolatosti a zešpičatění na jedné straně totiž připomínají beraní hlavu. Občas se můžete setkat i s pojmenováním římský hrách, který zřejmě odkazuje k využití cizrny již v dobách antického Říma. Říká se dokonce, že podle latinského názvu cizrny cicer (Blogs.transparent.com), je odvozeno příjmení římského řečníka Cicera. Jméno prý dostal jeden z Ciceronových předků, který měl na špičce nosu rozštěp připomínající cizrnu. Pravděpodobnější však je teorie, že se jeho předkům hodně dařilo právě v pěstování a v prodeji cizrny. Původ cizrny je ale mnohem starší. Vyšlechtěna byla podle webu Powo.science.kew.org z divokého druhu Cicer reticulatum už před 7000 lety. Původem pochází z Asie, konkrétně z Indie, dnes se ovšem pěstuje nejen tam, ale i ve Středomoří, v zemích Blízkého i Dálného východu, v Africe nebo v Severní Americe. Existují dva hlavní typy cizrny – větší a světlejší kabuli a menší, tmavší a více hrbolatá desi. Kromě toho se ještě rozlišuje mnoho odrůd, třeba zelená či černá desi. U nás častěji narazíte na cizrnu kabuli. Zajímavostí je, že v minulosti byla cizrna používána jako kávovinová náhražka a údajně šlo dokonce o nejchutnější náhražku, jež dokonce zlepšovala kvalitu pěny na kávě.

Zdroj bílkovin a vlákniny

Cizrna by se dala označit za jednu z nejhodnotnějších luštěnin. Podle stránek Webmd.com je totiž úžasným zdrojem vitaminů a minerálů, díky vysokému obsahu bílkovin bez problémů nahradí maso, což ji dělá oblíbenou mezi vegetariány a vegany. A samozřejmě u ní nelze zapomenout ani na velký podíl vlákniny. Právě díky bílkovinám a vláknině i malé množství cizrny dostatečně zasytí. To vám pomůže hlídat si svou hmotnost. Cizrna má také nízký glykemický index, to znamená že ji tělo tráví pomalu. Díky tomu může pomoci příznivě ovlivňovat i hladinu cukru v krvi a snižovat hladinu cholesterolu. Kromě toho obsahuje vápník, hořčík, železo, mangan a vitamin E. Podporuje i zdraví kostí a kloubů.

Spojte hummus s falafelem

Většina lidí dává přednost cizrně z konzervy, která se dá ihned použít na přípravu salátů a dalších cizrnových specialit. Když si koupíte cizrnu sušenou, je nutné ji nechat nějakou dobu odmočit, abyste ji pak nemuseli extrémně dlouho vařit. Díky namočení změkne a nabobtná, je pak i lépe stravitelná a nenadýmá tolik. Pokud byste ji nechali namočenou déle, tak i naklíčí a zvýší se i její nutriční hodnota. Kromě vaření lze cizrnu také fermentovat nebo smažit. Vyrábí se z ní rovněž mouka a dá se sehnat i v podobě oloupaných půlených zrn, která není nutné před přípravou namáčet. Ta jsou v indické kuchyni označována jako dhal. Cizrna se vyskytuje jako nezbytná surovina napříč mnoha kuchyněmi arabských zemí. Znalcům těchto kuchyní tak při zmínce o cizrně automaticky naskočí slovo hummus. Tato cizrnová pomazánka se v poslední době proslavila i u nás a již hotovou ji nabízejí mnohé potravinové řetězce. Samozřejmě nejlepší je si ji udělat doma. Je nádherně jemná, dochucená sezamovou pastou tahini a česnekem a výborně chutná s pita chlebem, krekry nebo s nakrájenou mrkví a řapíkatým celerem. Vyhlášený je hlavně ten libanonský.

Z Libanonu pochází i další cizrnová specialita – falafel. Malé smažené krokety se připravují z rozmixované vařené či konzervované cizrny, která se dochutí voňavými bylinkami petrželkou a koriandrem. Většinou se podávají buď zabalené v pita chlebu se zeleninou nebo na talíři právě s hummusem. Nejen na Blízkém východě se ale cizrna používá, oblíbená je i v afrických zemích. Je nezbytnou ingrediencí marocké orientálním kořením vonící rajčatové polévky harira nebo tuniského kuskusu podávaného se zeleninou a masem.