Historie perníčků: Původně se pekly v Egyptě a používaly pro zmírnění zažívacích potíží

Zdobené polevou a s vůní koření

Perníčky patří k nejoblíbenějším druhům vánočního cukroví a jsou i jedním z nejstarších. Přestože si je spojujeme hlavně s vánočními svátky, v minulosti se pekly během celého roku. Figurky z perníkového těsta byly už kdysi dávno oblíbeným dárkem z pouti. Perníky existují  v různých tvarech a velikostech. Na Vánoce se peče malé pečivo, které se zdobí cukrovou polevou, na poutích koupíte větší malovaná srdce, perníky ve tvaru slavných kreslených postaviček či perníkové chaloupky, prodávají se perníky slepované marmeládou v čokoládové polevě i rumové perníčky. A když se vám nechce do pečení malých perníkových tvarů, není nic jednoduššího než upéct litý perník na plech. Všem perníkovým dobrotám je společná směs aromatického perníkového koření, jejíž součástí je skořice, zázvor, nové koření, badyán, kardamom, muškátový oříšek, hřebíček, anýz a také pepř.

Luxusní zboží s dlouhou trvanlivostí

Pečivo podobající se dnešním perníčkům se z mouky a medu peklo již údajně ve starověkém Egyptě. Do Evropy, konkrétně do Francie, je podle webu Ianyanmag.com přinesl v roce 992 arménský mnich Řehoř z Nikopole. Zde učil péct perník francouzské křesťany a odsud se recepty na voňavé pečivo šířily do celé Evropy a v mnoha zemích se často jedly pro zmírnění zažívacích obtíží. K medu a mouce postupně přibyl pepř, který dal perníčkům jejich jméno. Název je totiž odvozen od slova peprník neboli peprný. Postupně se receptura vylepšovala o další druhy koření. Právě díky koření byly perníčky tak oblíbené, neboť jim zaručovalo trvanlivost. Mohlo ovšem i za to, že perník byl dlouhá léta luxusním zbožím, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Perníky se tradičně vyráběly v německých hanzovních městech, které se zaměřovaly na dálkový obchod. Právě díky jejich delší trvanlivosti zvládly perníčky i převážení na dlouhé vzdálenosti. V 15. století byl v Německu založen, jak se píše na webu Slate.com, první cech perníkářů. Zpočátku se perníky prodávaly hlavně v lékárnách a v klášterech. Již ve středověku byly velkým hitem různých jarmarků a trhů a dokonce se pořádaly samostatné perníkářské trhy. Dostupnějším zbožím se staly perníčky až v 18. století.

Nejslavnější je pardubický

Do českých zemí se voňavé pečivo dostalo podle knihy V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc v 14. století. Připutovaly sem zřejmě z Německa, možná z Norimberka, který byl výrobou perníků proslulý. Perníkářství bylo již od počátku velmi váženým řemeslem a receptury na sladké pečivo byly přísně tajné. Perníkáři si je předávali z generace na generaci nebo svým nástupcům a často měl každý svou speciální směs koření, v níž nesměl chybět pepř. Těsto na perníčky se připravovalo z žitné mouky a jednou z nejdůležitějších ingrediencí v něm byl med. Vtlačovalo se do dřevěných forem, které se vyřezávaly ze dřeva ovocných stromů, jež k tomu bylo nejvhodnější. Oblíbenými tvary byly srdce, koník, husar a panenka. Teprve později se těsto začalo válet a vykrajovat plechovými formičkami. Takové perníčky se pak zdobily buď cukrovou polevou nebo se na ně lepily obrázky. Dřív se perníčky nepekly jen na mlsání, ale používaly se jako ozdoba na stromeček nebo vůbec do domácnosti, kterou krásně provoněly. Dávaly se také koledníkům, kteří chodili na svatého Štěpána. Tvrdé perníky se rovněž strouhaly do různých kaší nebo omáček, a používaly se tak vlastně jako určitá forma sladidla. Již v 16. století se podle webu Ipardubice.cz začal vyrábět nejslavnější český perník – pardubický. Recept na něj původně pocházel z Hradce Králové, ale tehdejší majitel pardubického panství Vilém z Pernštejna jej koupil a potvrdil artikule cechu perníkářů. Již tehdy nesla jedna pardubických ulic název Perníkářská. Kromě Pardubic byla výrobou perníků proslavené i podkrkonošské město Miletín, kde se peklo perníkové pečivo miletínské modlitbičky. Z perníkového těsta se dělají i slavné štramberské uši z moravského Štramberka.