Kouzelný čas adventní: Pojďte se s námi podívat, jak jej lidé prožívali dříve

Vše začalo sv. Ondřejem

V současnosti je pro nás advent obdobím běhání po obchodech, nákupů a vánočních večírků (pokud se mohu konat), v 19. století ale toto období vypadalo úplně jinak, neboť šlo o období půstu. Svatby nebo tancovačky byly během postní doby zakázány, lidé chodili hlavně do kostela, byl to čas ticha, modliteb a poklidného očekávání nejkrásnějších svátků v roce. Pro většinu dospělých začíná advent právě zapálením svíčky, pro děti prvního prosince, když můžou otevřít první okýnko adventního kalendáře nebo až na Mikuláše, kdy ten adventní kalendář dostanou. Za starých časů byl podle knihy Lidové Vánoce v Polabí prvním adventním dnem 30. listopad, tedy svátek svatého Ondřeje. Tento den byl pro naše předky výjimečný a věřilo se, že hlavně svatoondřejská noc má magickou moc a ukáže každému jeho budoucnost. Lidé vyslovovali do korun stromů svá přání, ze stromů se věštilo, jaká bude příští rok úroda a mladé dívky zjišťovaly, zda potkají v příštím roce toho pravého.

Nejen Mikuláš, ale i Barborky, Lucky nebo Perchty

Úplně nudný ale tehdy advent také nebyl. Co se týče obchůzek byl dokonce mnohem bohatší než letos. Dnes potkáte v čase předvánočním jen Mikuláše, v 19. století se to hlavně na českém venkově různými tajemnými postavami doslova hemžilo, jak se píše v knize V babiččině kuchyni od Tři králů do Vánoc, Na svátek svaté Barbory, tedy 4. prosince, chodily po vsi mladé dívky v bílých šatech se zahaleným obličejem, rozpuštěnými vlasy a věnečkem na hlavě. Zlobivé děti vyplácely metličkou, těm hodným dávaly do punčochy za okno ovoce. Hned po Barborkách vyrazil do ulic nebo na obchůzku po vesnici Mikuláš. Nechodil ovšem jen ve společnost čerta a anděla, často šlo za doprovodu muziky celé procesí masek, mezi nimiž byli dragouni, kominíci, ras, žid, smrtka a turci. Od Mikuláše pak děti dostávaly sušené ovoce, sladkosti a perníčky. Velkou událostí byly mikulášské trhy, které se konaly také den před svatým Mikulášem. Děti si na nich mohly koupit čerty pečené z kynutého těsta nebo vyrobené ze sušeného ovoce, hlavně ze švestek, cukrovinky balené v třpytivém staniolu, tzv. certličky, sladké dřevo z lékořice, perník, marcipán a figurky z mandlového těsta. Mikulášem však ale ještě obchůzky nekončily. 13. prosince ještě chodily tajemné bílé postavy se škraboškou a husí peroutkou, kterou vymetaly všechny rohy a kontrolovaly, jak má hospodyně naklizeno. Šlo o Lucky a i je často doprovázel průvod masek. Téměř jako čertů se děti bály tajemné Perchty. Ta mívala různou podobu, většinou trochu děsivou, a děti, které rády mlsaly, strašila, že jim rozpáře  břicho.

Místo cukroví obřadní pečivo

Největší společenskou událostí a nejlepší zábavou na dlouhé zimní večery byly přástky a dračky, které se konaly hlavně kolem svátku svaté Kateřiny. Během draní peří se probíralo, co všechno se na vesnici událo, vyprávěly se různé příběhy a zpívaly se písničky. Kromě toho se i tehdy hospodyňky samozřejmě chystaly na Vánoce, což obnášelo úklid celé domácnosti. Nepeklo se dvacet druhů vánočního cukroví a nikdo se nepředháněl, kdo má víc napečeno, během adventu se připravovala hlavně různá obřadní jídla a pečiva z plodin, které zaručovaly sílu a zdraví – z obilí, máku, šípků, hub, medu a česneku. Peklo se hlavně pečivo kulatých tvarů, které připomínalo slunce – tedy různé kulaté bochníky chleba, placky, koláče a pletence. Hospodyňky si hodně dávaly záležet, aby se jim pečivo povedlo - spálený nebo popraskaný chleba totiž znamenal neštěstí nebo smrt v rodině. Kromě chleba byly oblíbeným pečivem i vánočky, koláče, různé placky, lívance a vdolky. Ty se pekly buď v troubě nebo na plotně  a podávaly se mazané povidly či medem nebo jen suché a spařené mlékem. Pečivo se připravovalo nejen pro členy domácnosti, ale také pro koledníky nebo pro čeleď jako poděkování od hospodáře za služby. Oblíbeným druhem pečiva byly i tzv. vrkoče. Podle knihy Tradinář šlo o spletené věnce z kynutého těsta jako na vánočku, které se zdobily rozinkami nebo jiným sušeným ovocem nabodnutým na špejle nebo zavěšeným na pentličkách, a zelenými větvičkami. Často se stavělo více věnců nad sebe do tvaru jakési pyramidy, na jejímž vrcholu bylo jablíčko. Pyramida pak zdobila stůl ve světnici až do Štědrého dne. Díky své nazdobenosti byl vrkoč tak trochu předchůdcem vánočního stromečku.