Zítra přijde Mikuláš. Přečtěte si, jak se slaví ve světě a připravte dětem medové certličky

Proč dává Mikuláš dárky?

Mikulášská nadílka patří k nejstarším adventním zvykům, které dodržujeme i dnes. Víte ale, proč tento svátek vznikl a proč dárky nosí muž s dlouhým bílým vousem oblečený jako biskup? Svátek svatého Mikuláše se totiž slaví právě na počest světce sv. Mikuláše, původně biskupa, který žil, jak se píše v knize A brief history of saints, na přelomu 3. a 4. století n. l. v Myře na území Turecka a zemřel právě 6. prosince. Byl pověstný svou štědrostí, mnoha dobrými skutky a zázraky a díky tomu je dodnes jedním z nejuctívanějších světců. Kromě toho je i patronem námořníků, obchodníků, lékárníků, právníků, studentů a hlavně dětí. Právě on byl předobrazem Santa Clause, který na mnoha místech světa nosí dětem dárky až o Vánocích. To Mikuláš roznáší různé drobnosti již v předvečer svého svátku, tedy 5. prosince, většinou v doprovodu čerta a často i anděla a rozdává dětem dárky, nebo jim je jen nechává za oknem či za dveřmi. Za tradici obdarovávání do punčoch vděčíme jedné z legend o svatém Mikuláši, neboť ten prý podle stránek Stnicholascenter.org zachránil tři chudé dívky tím, že jim v noci potajmu vhodil oknem do domu v pytli zlaťáky.

Místo čerta Černý Petr nebo krampus

Mikuláš není jen český zvyk, chodí totiž i v jiných zemích světa. Třeba ten nizozemský se jmenuje Sinterklaas a nechodí s čertem, ale s Černým Petrem, který si nosí pytel, aby do něj dával zlobivé děti. Dárky se tu dávají do bot, které děti staví ke krbům nebo ke kamnům. 6. prosince ráno čekají dárečky i na polské, belgické, lucemburské nebo francouzské děti. Kromě toho, že Mikuláš obdarovává potají, v mnoha zemích obchází v předvečer svého svátku i domácnosti. Tradice mikulášských průvodů započala již ve středověku, a to v klášterních školách, jak se píše v knize St. Nicholas: His Legend and His Role in the Christmas Celebration and Other Popular Customs. Vždy jeden ze studentů zastával roli biskupa a v průvodu jej doprovázela řada různých masek. Mikuláš postupně začal dětem rozdávat dárky a časem se k němu připojil pomocník Ruprecht, předchůdce dnešního čerta, který káral zlobivé děti. Jako úplně poslední se k této dvojici přidal i anděl jako protiklad zlého čerta. Zatímco čeští či slovenští čertíci doprovázející Mikuláše nijak děsiví nejsou, v Německu, v Rakousku či v Maďarsku se mají děti proč bát. S Mikulášem tam totiž chodí strašliví krampusové v tak strašidelných maskách, že se jich mnohdy bojí i dospělí. Ve Švýcarsku ale třeba čerta vůbec nemají a Mikuláše doprovází Schmutzli – vousatý muž v kápi. V Polsku pro změnu místního Mikolaje doprovází anděl.

Procesí a mikulášské jarmarky

Zatímco dnes chodí u nás Mikuláš jen s čertem a andělem, za starých časů doprovázela hlavně na českém venkově Mikuláše mnohem početnější družina. Součástí mikulášského procesí byly podle knihy V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc různé masky - andělé, čerti, laufři, dragouni, kominíci, smrtky, koníci, židi, občas se připojovaly i Perchty, Lucky nebo Ambrož. Někdy to zkrátka na Mikuláše vypadalo skoro jako o masopustu. Jinak se ale Mikuláš slavil za starých časů mnohem skromněji než dnes. Děti dostávaly jen drobné hračky, většinou ale spíš jen různé dobrůtky – sušené ovoce, perníčky a někdy i exotické ovoce – třeba pomeranče nebo fíky. Tato tradice vychází z pořádání mikulášských jarmarků, kde se často prodávalo jinak nedostupné zboží. Ti, kteří si to mohli dovolit, pak právě na trzích nakupovali dárky svým dětem. Kromě nazdobených perníčků děti dostávaly i další sladkosti, třeba cukrkandl, sladké dřevo (lékořici) či marcipán. Oblíbené také byly figurky čertů ze sušeného ovoce nebo ježci z jablíček, do nichž byly napíchány špejle s nabodnutým sušeným ovocem, či věnce z kynutého těsta vrkoče, také doplněné špejlemi s ovocem a jablíčky.

Netradiční pochoutkou pro děti byly i třesolky. Vyráběly se z husího brku bez praporků neboli pápěrek, na silnějším konci rozřezaném na tenké proužky. Na konci proužků se napíchaly nabobtnalé hrášky nebo mandle. Při pohybu se tyto proužky s pochutinami třásly, proto se jim říkalo třesolky. Na vrkoče nebo stromečky se často věšely také certličky. Šlo o různé cukrovinky zabalené v pestrých hedvábných papírcích nebo ve staniolu, které jsou dodnes součástí kolekcí jako tzv. salonky. Dřív se často vyráběly z levných a dostupných surovin. Vyzkoušejte třeba jednoduché bonbonky z medu, tzv. medové certličky podle receptu z knihy Lidové Vánoce v Polabí. A jak na to? V neoprýskaném kastrolu rozvařte několik lžic medu, až se vyškvaří a voní jako přeškvařené máslo. Potom kávovou lžičkou namočenou do vody nabírejte škvařený med a vytvářejte malé hromádky na plechu potřeném voskem. Nechte ztuhnout, odloupněte a zabalte jako bonbonky. Můžete je ještě vylepšit trochou namletých arašídů.