Černý kuba: Kde vzalo staročeské vánoční jídlo svůj název a jak se vlastně dělá?

Místo večeře na oběd

Pokrm z hub a krup byl za starých časů jedním z nejoblíbenějších vánočních pokrmů. Nepodával se ale jen na oběd jako dnes, na mnoha místech jej, podle knihy Lidové Vánoce v Polabí, servírovali jako hlavní chod prosté a postní štědrovečerní večeře. Připravoval se snad na celém území naší republiky, usuzuje se však, že svůj původ má v jižních Čechách, hlavně na Šumavě. Obsahuje všechny ingredience, které na svátečním stole nesměly chybět a měly všem členům rodiny zajistit co nejlepší nadcházející rok. Kroupy měly zaručit dostatečnou úrodu, houby štěstí a česnek na dochucení zase zdraví a ochranu před zlými nemocemi. Kromě toho byly houby kdysi brány jako ideální náhražka masa, lidé je považovali za něco posvátného a uctívali je už v předkřesťanské době.

Černý díky houbě

Houbový kuba je typickým reprezentantem staročeské kuchyně. Připravuje se totiž z pár obyčejných surovin, jež dohromady vytvářejí vynikající jídlo. Kromě krup jsou hlavní ingrediencí houby. Kuba se vždy připravoval z hub, které si naši předkové nasbírali a nasušili v letních měsících nebo na podzim. Moderní doba ovšem dovoluje případně použít i houby mražené. Do kuby můžete použít jakékoliv houby, v tom nejpůvodnějším receptu se ale do něj podle webu Svet-potravin.cz dával nepříliš známý stroček trubkovitý. Tato houba trochu se podobající lišce obecné vyniká hlavně svou černou barvou, již dodává celému pokrmu. A právě díky ní se pokrmu říká černý kuba. Říká se, že i za jméno kuba vděčí specialita této houbě, které se prý lidově říkalo Kuba či Kubíček. Možná se tak ale houbě naopak začalo říkat právě podle pokrmu, jemuž dodávala barvu. Kdo ví? Pokud nebyl stroček dostupný, dosahovalo se černé barvy jinými způsoby. Tmavší barvu dodávaly kubovi také houby modráky, případně se do něj někdy přidávala trocha vepřové krve, jak se píše v knize Lidové Vánoce v Polabí. Takový kuba pak sice ztratil své postavení postního jídla, ale černý opravdu byl.

S kroupami, ale klidně i s rýží

Podle originální receptury se kuba dělá z ječných krup, jejichž vaření trvá přibližně 30 minut i déle. Pokud tak dlouho odmítáte stát u plotny, je lepší koupit kroupy menší velikosti, tzv. perličky, či nalámané kroupy neboli lámanku, které máte hotové za pár minut. V případě, že vás ale kroupy nadýmají, můžete do něj použít třeba i kuskus, bulgur, někteří dokonce dělají kubu z rýže či těstoviny tarhoni. Na některých místech se kuba připravoval rovněž z pohanky nebo z jáhel. Ty je nutné spařit vodou, propláchnout a opět spařit, aby se snížila jejich schopnost nadýmat. Kromě hub dodává kubovi chuť česnek, cibule ale také majoránka a sádlo. To se původně používalo kachní či husí, posléze se přešlo na vepřové. Sádlo je v kubovi vlastně jakýmsi nositelem chuti, dokonale spolu spojuje chuť krup a hub a vytváří vynikající jídlo, které zároveň opravdu zasytí. Na kubu stačí všechny ingredience jen smíchat, častěji se ale vše zapéká v pekáčku, dokud není povrch krásně křupavý. Občas se kuba podával i s kysaným zelím, které bylo v minulosti v zimním obdobím ideálním zdrojem vitaminů. Někdy se zdobila mísa se zapečeným kubou také šneky s bylinkovým máslem. A ti, kteří půst neřešili, si jej vylepšili trochou na kostičky nakrájeného uzeného masa nebo křupavými škvarky.