Koblížky až z Ameriky: Donuty jsou lehké, nadýchané a polité sladkou polevou. Kdo by odolal?

Donuty pro policisty i Homera Simpsona

Donuty jsou v poslední době hitem i u nás, koupíte je v supermarketech a čím dál tím častěji můžete narazit na specializované obchody s vitrínami plnými nazdobených sladkých kroužků. V Americe je ale zbožňují pěknou řádku let, jsou tak trochu symbolem místního sladkého fastfoodového stravování, prodávají se v mnoha vyhlášených řetězcích rychlého občerstvení a spousta je zasvěcená jen a jen donutům. Jsou tak slavné, že se pravidelně stávají i hvězdami stříbrného plátna, vyskytují se snad v každém filmu či seriálu z policejního prostředí. Ke každému správnému americkému strážci zákona na pauze totiž patří nejen kelímek s kávou, ale i barevný donut. Tento stereotyp policisty s donutem v ruce vznikl podle webu Time.com již v padesátých letech. Bister fungujících v nočních hodinách ještě tolik nebylo, koblihy ale byly k dostání všude, a tak byly pro policisty jednou z mála možností, jak na noční šichtě utišit hlad. Dodnes jsou kvůli tomu policisté terčem různých vtipů a když se slaví Národní den koblih, říká se, že tento den je svátek i pro všechny policisty. Víte ale, kdo je úplně největším milovníkem donutů, hlavně těch s růžovou polevou? Přece postava kresleného seriálu Simpsonovi – hlava rodiny Homer Simpson.

Z Nizozemska do Ameriky

Přestože máme donuty v povědomí jako jeden z netypičtějších amerických dezertů, ve skutečnosti americké původně vůbec nejsou a Amerika jim zřejmě jen dala jméno. Podle webu Etymonline.com vzniklo slovo donut neboli doughnut spojením slov dough (těsto) a nut (ořech). Tento pojem se objevil v 19. století a měl znamenat „malá kulatá hrouda“ – původní donuty totiž ještě neměly díru. Usuzuje se také, že název byl odvozen od oříšků, jež se přidávaly do těsta, aby se lépe propeklo. Již na počátku 20. století byl název doughnut zkrácen na donut a dodnes se používají oba dva. Slovo donut se prý prosadilo zásluhou amerického řetězce Dunkin' Donuts, který koblížky ještě víc proslavil. Do Ameriky se tyto smažené bochánky dostaly podle webu Thespruceeats.com společně s nizozemskými osadníky někdy na počátku 19. století. V Nizozemsku si tehdy totiž s oblibou připravovali tzv. olykoek neboli olejové koláče.

Podle stránek Germanyinusa.com ale původ těchto smažených původně neslazených koláčů sahá mnohem dál, až do Norimberku 15. století, kde vyšla přesně roku 1485 kniha Küchenmeisterei, v níž byl uveden recept na „Gefüllte Krapfen“ (plněné koblihy), které byly zřejmě předobrazem i našich koblížků. V průběhu 17. a 18. století se recepty na podobné dezerty objevovaly i v anglických kuchařkách, kde se pro ně používal název „dow nut“. Jedna z prvních písemných zmínek o „doughnut“ se objevila v knize Washingtona Irvinga A History of New York, from the Beginning of the World to the End of the Dutch Dynast z roku 1809. A jak donuty ke své díře přišly? Za ni prý podle stránek Thespruceeats.com mohou již Američané. Již Nizozemci totiž měli problém s nedopečeným středem pečiva, kterou pak americký lodní kapitán Hansen Gregory vyřešil tak, že před smažením udělal do středu koblihy otvor. Ten tak zvětšil plochu, která byla vystavena působení horkého oleje, a kobliha se tak lépe prosmažila. Existuje však i poutavější verze příběhu. Podle ní Gregory napíchl koblihu na kormidlo lodi, aby mohl k řízení používat obě ruce. To se ukázalo jako praktické řešení a díra už v donutu zůstala.

S čokoládou nebo javorovým sirupem?

Když pomineme polevu na povrchu a otvor uprostřed, donuty se od našich koblihů nijak zvlášť neliší. I ony se připravují z kynutého těsta a pak se smaží ve velké vrstvě oleje dozlatova. To, co dělá donuty výjimečnými je sladká glazura (poleva) na povrchu a různé cukrové zdobení. Poleva bývá nejčastěji čokoládová (z bílé, mléčné i hořké čokolády), ale i cukrová. Hotové donuty se pak mohou zdobit nejen různými barevnými posypkami nebo cukrovými perličkami, ale i polevou v jiné barvě nebo ovocem. V Americe a v poslední době už i u nás jsou v oblibě také neobvyklé varianty, třeba s polevou z javorového sirupu, která se často doplňuje dokřupava osmaženou slaninkou. Aby se ukojily i ty nejmlsnější jazýčky, začaly se donuty občas vyrábět s náplní uvnitř kroužku. Příprava samotných donutů není nijak složitá a zvládnete ji bez problému sami doma. Největší záludností je příprava kynutého těsta. Dokonalé konzistence dosáhnete nejlépe pomalým kynutím již vytvarovaných donutů někde v chladu přes noc. Těsto tak nepřekyne, bude pevnější a ještě bude mít lepší chuť. Ani tvarování donutů není nijak složité. Pokud byste si chtěli hodně usnadnit práci, můžete je upéct ve speciální pekárně na donuty, ty smažené jsou ale tradičnější. Z vykynutého těsta můžete buď vytvarovat váleček a jeho konce spojit, nebo můžete těsto vyválet a pomocí vykrajovače na donuty vykrajovat tvary. Stejně tak vám ale poslouží dvě různě velká kruhová vykrajovátka nebo jen skleničky. Z vykrojených středů lze tvarovat další donuty, nebo si je můžete také osmažit a vytvořit si takové malinké koblížky. V Americe mají dokonce své jméno „Donut holes“ (donutové díry) a některé řetězce je prodávají pod samostatným názvem. Pamatujete si třeba na malé „Munchkins“ z Dunkin' Donuts?