Znáte švédské koblížky semlor? Tuhle masopustní dobrotu s mandlovou náplní a vůní po kardamomu si zamilujete!

Tučné úterní houstičky

Pod názvem semlor (v jednotném čísle semla) jsou tyto malé bochánky známé ve Švédsku, pečou je ale i v dalších zemích na severu – ve Finsku, Norsku, Dánsku, v Estonsku, na Faerských ostrovech a na Islandu. Pokud byste se setkali s názvy jako fettisdagsbulle, vastlakukkel, fastelavnsbolle, bolla nebo føstulávintsbolli, vězte, že vždy jde o stejnou dobrotu. Toto malé pečivo je na severu Evropy spjaté s obdobím masopustu, konkrétně s masopustním úterým (jí se ale i v neděli nebo v pondělí na konci masopustu). Některé názvy dokonce v překladu znamenají „tučná úterní houska“. Slovo semla je zřejmě odvozeno z němčiny, kde housku přímo označuje. Podle webu Dwds.de ovšem pochází z latinského simila, jež znamená pšeničná mouka. Pokud by vám to náhodou připomínalo název pšeničné krupice semolina, jste na správné cestě. Aby toho zmatku ale nebylo málo, na jihu Švédska a ve švédsky mluvících částech Finska jako semlu koupíte úplně normální pšeničnou housku, která se jí s máslem. Ta byla ostatně předchůdcem dnešních semlor a původně se jedla namočená v mléce. Tyto houstičky se podávaly jako poslední sváteční pečivo před začátkem půstu. Podle webu Thelocal.se byly dokonce oblíbeným dezertem švédského krále Adolfa I. Fridricha, který žil v 18. století. Stinnou stránkou toho všeho sice je, že panovník zemřel na zažívací potíže po trochu opulentnější hostině složené z humra, kaviáru, kysaného zelí, uzeného sledě, šampaňského a semlor. Pokud ale přihlédnete k skladbě celého králova menu, houstičky na jeho skonu určitě výrazný podíl neměly.  

S mandlemi i marmeládou

Se sladkým pečivem semla se obyčejná houska nedá vůbec srovnávat. Semlor jsou malé buchtičky z kynutého těsta z pšeničné mouky, do něhož se přidává pro chuť a vůni kardamom. Tyto „koblížky“ se ale na rozdíl od těch našich nesmaží, ale pečou v troubě. Pak se rozříznou a plní se lahodnou mandlovou náplní, na kterou se ještě navrší šlehačka. Vše se nakonec přiklopí odříznutou horní částí. Tato „poklička“ se nakonec ještě posype moučkovým cukrem, aby dezert vypadal svátečněji. Občas se navrch dávají i plátky mandlí. V některých variantách se semlor pouze plní marmeládou. Dnes se většinou podávají jako samotný dezert s kávou či čajem, dřív se častěji jedly zalité horkým mlékem. V severských zemích patří semlor k oblíbeným moučníkům. V období masopustu tyto buchtičky zaplní pulty všech pekařství a cukráren a pořádají se i soutěže, kdo je má nejlepší. A protože půst se dnes již tak přísně nedodržuje, Švédové si na nich pochutnávají i během něj. Pravidelně se je dávají vždy v úterý až do Velikonoc. V Dánsku kynuté těsto na buchtičky vylepšují pomocí rozinek a kandované pomerančové kůry, v místních pekařstvích ale častěji nabízejí podobné marmeládou plněné pečivo z listového těsta. Na Islandu nebo na Faerských ostrovech připravují masopustní bochánky stejně jako v případě italských profiterole z těsta odpalovaného. To, že je tu mají opravdu rádi, dokládá i fakt, že masopustnímu pondělí se tu dokonce říká bolludagur (den buchet).

Místo bochánků wrap

V období masopustu v některých švédských pekařstvích nabízejí modernější verzi semlor – tzv. semmelwrap. Podle webu Expressen.se je tento dezert poměrně mladý, vznikl až roku 2015 a vymyslel jej cukrář Mattias Ljungberg v pekárně Tössebageriet ve Stockholmu. Jeho cílem bylo vytvořit takovou variantu semlor, která by se bez problémů dala sníst i někde na ulici, aniž by měl člověk náplň takřka všude. Těsto proto rozválel na tenko a jen ho krátce upekl, aby se dalo zatočit jako třeba pšeničná či kukuřičná tortilla. Pak už jej jen naplnil náplní stejnou jako  v případě semlor – tedy mandlovou pastou a šlehačkou. Přestože tento dezert vzbudil velký ohlas, našlo se i mnoho odpůrců, kteří stále nedají dopustit na klasickou bochánkovou semlu.