Oblíbenou polévku prdelačku uvaříte i z jelita nebo prejtu: Víte, proč se jí říká bouřka?

Když prasklo jelito

Prdelačka je nejznámější zabijačkovou polévkou. V čase kolem masopustu a zabijaček ji běžně koupíte v řeznictvích již hotovou ve sklenicích a nabízejí ji v rámci zabijačkového menu mnohé restaurace. Vedle ní se připravuje ještě polévka ovarová, která je na rozdíl od prdelačky bílá. Ovarová polévka se dříve považovala za kvalitnější, jejím základem je totiž silný a tučný vývar, který vzniká při vaření ovaru (vepřové hlavy, jazyka, krkovičky, plece, laloku a kolena). Tento vývar se vaří při zabijačce po celý den a je opravdu hodně koncentrovaný. V případě ovarové polévky se do něj přidává vařená kořenová zelenina, brambory, kroupy a trochu obraného masa. Prdelačka byla původně trochu horší polévka, která vznikla při vaření jitrnic a jelit. Občas se totiž stalo, že střívko při vaření prasklo a do vody se dostalo trochu prejtu a krup. Vzniklá polévka se pak dochutila kořením a případně zahustila ještě kroupami a pak se rozdávala jako výslužka ze zabíjačky. I proto se jí občas říkalo jelitnica. Prdelačka se ovšem dělá i v luxusnější verzi z právě již zmiňovaného vývaru z ovaru, do kterého se rovněž přidají kroupy a navíc ještě vepřová krev.

Polévka, která bouří

Původ trochu zvláštního názvu prdelačka není úplně jasný, usuzuje se ale, že možná nemá tak úplně vulgární základ, jak by se na první pohled mohlo zdát. Polévka sice může mít díky kroupám trochu bouřlivý vliv na naše trávicí ústrojí, což odkazuje i její další název bouřka, a často se od něj odvozuje i název prdelačka. V knize Všední stůl na zámku a v paláci: stolování na šlechtických sídlech v 19. století se zase usuzuje, že se ve vývaru zřejmě vařily prasečí ocásky i s kouskem masa ze zadní části prasátka nebo jelita plněná do střev, což by trochu k jistému vulgárnímu slovu odkazovalo. Zřejmě ale bylo vše trochu jinak. Podle Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český slovo prdelačka zřejmě vzniklo žertovným zkomolením výrazů trdelačka, trdelnic

e, trdlovka či trdelná/trdlová polévka. Původ tohoto názvu také sice není úplně jasný a je doloženo několik výkladů. Nejpravděpodobnější je však ten, že vše pochází od nástroje, který se využíval k drcení koření v hmoždíři. Polévku totiž bylo nutné důkladně míchat, aby se nesrazila krev, což připomínalo pohyb palice při drcení koření. Stejně tak důležité bylo i ruční míchání prasečí krve, což byl úkol, který během zabijačky připadl často k jeho nelibosti nejmladšímu členu rodiny. Protože ale krev byla jednou z hlavních ingrediencí v prdelačce, byl to úkol nadmíru zodpovědný.

Hlavní je pořádně míchat

Pokud se polévka vaří během zabijačky, využívá se buď vývar z ovaru nebo vývar, v němž se vařily jitrnice a jelita. Do tohoto voňavého vývaru se pak přidají kroupy smíchané s krví, sůl, mletý černý pepř, mleté nové koření, rozmačkaný česnek a majoránka. Polévka se pak vaří za stálého míchání asi 15 minut a pak se musí poctivě míchat až do jejího úplného vychladnutí, což může trvat až dvě hodiny. Pokud by se polévka nemíchala, horký tuk v ní by vyplaval na povrch a polévka by zkysla. Proto se míchání polévky přikládá taková důležitost a je to téměř rituální záležitost. V případě, že prase v chlívku nemáte, musíte si vystačit se surovinami, které koupíte u řezníka. Potřebovat budete hlavně vývar z vepřového masa a kořenové zeleniny (uvaříte ho třeba z kousky plecka a kosti) a barvené kroupy. Tak se nazývají vařené kroupy smíchané s prasečí krví. Použít můžete i jelitový prejt nebo rovnou jelítka. A na dochucení pravé prdelačky samozřejmě nesmí chybět česnek a majoránka. V případě, že byste polévku celou nesnědli, můžete ji zamrazit. Při jejím rozmrazování a opětovném vaření je třeba ji ale opět důkladně míchat. Pokud byste ji ohřívali bez povšimnutí, bude mít nakyslou chuť.