Vypadá jako rýže, podobně chutná, říká se jí tak, ale rýže to není! Víte, o které potravině je řeč?

Tráva z amerických jezer

Divoká, indiánská nebo také černá rýže se sice té běžné podobá, jde také o podobná podlouhlá zrníčka, hlavní domovinou této „rýže“ ale není Asie (i když i v Číně se pěstovala tzv. mandžuská divoká rýže) jako u většiny jiných druhů, ale USA a Kanada. Ve skutečnosti totiž vlastně ani nejde o rýži, říká se jí tak jen pro její podobnost s ní a stejné užití. Jde o semena několika druhů vodních trav, které rostou právě na severoamerickém kontinentu, hlavně v oblasti velkých jezer na hranici USA a Kanady. Divoká rýže je známá téměř stejně dlouho jako pravá rýže, podle webu Modernfarmer.com se jedla zřejmě již před 12000 lety. Už kdysi dávno indiáni oklepávali zrna z travin rovnou z kánoí, neboť tato tráva rostla v mělkých vodách u břehů řek a jezer, a po sklizni je pražili nad ohněm. Pro indiány byla tato falešná rýže již tenkrát jednou z nejdůležitějších součástí jejich jídelníčku a pro některé kmeny byla rostlina dokonce posvátnou. V jazyce kmene Odžibvejů se jí podle webu Webmd.com říká Manoomin. I dnes se stále získává ve volné přírodě, ale také se pěstuje pro komerční účely. Podle knihy Native American Ethnobotany se dřív zrna dusila tradičně ve zvěřinovém vývaru nebo v javorovém sirupu, dělaly se z ní nádivky do masa nebo různé sladké nákypy.

Zdravý poklad od indiánů

Zrníčka indiánské rýže vynikají tmavě hnědou, temně purpurovou až černou barvou, jsou většina dlouhá a tenká. Mohou ale být i krátká a baculatá skoro jako rýže na sushi. Podle serveru Healthline.com je jejich předností, že obsahují mnohem více vlákniny a bílkovin než běžná rýže. Je v nich také méně sacharidů a mají nižší glykemický index. Divoká rýže je vhodná i pro celiaky, neboť stejně jako pravá rýže neobsahuje lepek. Zkrátka dalo by se o ní říct, že je téměř dokonalá. Obecně je považována za nejvýživnější tradiční obilovinu. Velmi bohatá je rovněž na antioxidanty, podle stránek Heatlhline.com dokonce až o třicetkrát více než bílá rýže. Díky tomu chrání před stárnutím a snižuje riziko vzniku různých chorob, včetně rakoviny. Zlepšuje i imunitu. Podle webu Canr.msu.edu divoká rýže obsahuje velké množství vitamínů skupiny B a aminokyselin, vitaminy E a K, železo, hořčík,  fosfor, draslík a zinek. Podle severu Webmd.com je divoká rýže dobrým zdrojem kyseliny alfa-lipoové (ALA). Některé výzkumy naznačují, že ALA je prospěšná pro lidi s cukrovkou 2. typu. Protože obsahuje velmi málo kalorií, ale hodně živin a vlákniny, je rovněž ideální potravinou pro ty, kteří se snaží zhubnout. Jen malé množství vás totiž dokonale zasytí a ještě z ní dostanete dostatek živin.

V kombinaci s bílou rýží

Tmavá zrnka jsou specifická svou bohatší, oříškovou, zemitou a rostlinnou chutí. Zvláštní je i jejich konzistence. Není měkká jako klasická rýže, spíš připomíná nějaká semínka nebo traviny, na skus je trochu žvýkavá. Z toho důvodu se doporučuje ji raději smíchat v poměru 1:1 s jinými druhy rýže. Indiánská rýže se nejčastěji kombinuje s rýží parboiled, tedy tou předvařenou, přidává si i do směsí hnědé rýže, jíž se nejvíc blíží barvou. Hodí se do salátů, jako běžná příloha k masu, ale je možné z ní udělat i rizoto. Výborná je také do polévek nebo různých dezertů. Její chuť se báječně snoubí s krůtím masem, moc dobře si ale rozumí i s rybami, třeba s uzeným lososem. Vaří se stejným způsobem jako běžné druhy rýže, stačí ji jen zalít potřebným množstvím vody a dát vařit, dokud se voda neodpaří. Na vaření potřebuje trochu víc vody než běžná bílá rýže. Na každý šálek této rýže jsou nutné tři až čtyři šálky vody. Také potřebuje delší dobu varu, aby dostatečně změkla. Klidně ji nechte vařit 45 až 60 minut. Rýži je možní i předem nechat namočit přes noc, pak se doba jejího varu zkrátí až o polovinu. Uvařená rýže by neměla být křupavá ani tvrdá. Když se zrnka začnou po stranách štěpit, je to signál, že je rýže již uvařená.