5 neoblíbenějších chilli omáček, po kterých vám bude hořet pusa, ale jídlu dodají říz!

Tabasco

Snad úplně nejznámější pálivou omáčkou světa je tabasco. Pokud v restauraci požádáte o nějaké pikantní dochucovadlo, pravděpodobně vám donesou právě malou lahvičku tabasca. A třeba v mexických restauracích nebo v bistrech zaměřených na americkou kuchyni rovnou stojí v sadě dochucovadel po boku soli a pepře. Populární omáčka se vyrábí z papriček tabasco, které mají pálivost 2500 až 5000 jednotek Scovilleovy stupnice. To ovšem platí pouze pro originál, kromě něj se ale pod značkou Tabasco vyrábějí další omáčky, třeba zelené tabasco, které zvládnou i ti méně otrlí. Tabasco dodává pokrmům šmrnc nejen díky chilli papričkám, ostřejší je také kvůli obsahu octa. Omáčka je specifická svým tříletým zráním v dubových sudech, v nichž předtím zrála Jack Daniel’s Tennessee whiskey. A víte, že pikantní chuti tabasca si lidé mohou užívat více než 150 let? Podle webu Tabasco.com totiž slavnou omáčku připravil v Louisianě bankovní úředník Edmund McIlhenny již v roce 1868. Velký podíl na její popularitě má možná i fakt, že dodává pikantnost slavnému rajčatovému koktejlu s vodkou Bloody Mary, který má i díky tabascu pověst dokonalého léku na kocovinu.

Sriracha

Stejně jak je tabasco populární v Americe, je sriracha nejslavnější chilli omáčkou asijské kuchyně. Tu naopak jako dochucovadlo automaticky dostanete k jídlu skoro v každé restauraci zaměřené na některou z asijských kuchyni, hlavně ve vietnamských bistrech. Ve skutečnosti ale omáčka v plastové lahvičce se zeleným víčkem (to má prý navozovat pocit čerstvosti) ozdobené kresbou kohouta pochází z Thajska. Úžasná kombinace chilli papriček, cukru, soli, česneku a octa není tak pálivá jako tabasco a má hustší konzistenci. Připravuje se tak, že se chilli papričky nejprve rozdrtí s česnekem, poté se fermentují v osolené vodě a teprve pak se spojí s cukrem a octem. Právě fermentace omáčce dodává jedinečnou chuť. I když se nemůže pochlubit tak dlouhou historií jako tabasco, i příběh vzniku této značky je zajímavý. Podle webu Thrillist.com ji v roce 1978 vymyslel jistý David Tran, který utekl z Jižního Vietnamu do USA a tam si díky srirache splnil americký sen. Inspiroval se přitom omáčkou, již ochutnal v thajském městě Si Racha. Právě díky Tranovi, má sriracha na obalu kohouta. Jde totiž o znamení zvěrokruhu, v němž se narodil. Sriracha báječně dochutí snad každou specialitu asijské kuchyně, nejvíc se však hodí na vietnamskou hovězí nudlovou polévku (Phở) nebo jejich nudlový salát Bún bò Nam Bộ.

Harissa

Svou speciální pikantní omáčkou má i africký kontinent. Jmenuje se harissa a neobejde se bez ní spousta pokrmů tuniské, alžírské a marocké kuchyně. Oblíbená je ovšem i na Blízkém východě. Slovem harissa je vlastně označována vůbec speciální ostrá kořenicí směs, která se prodává i v prášku. Je pak možné ji smíchat s olejem, čímž vznikne omáčka. Častěji se však harissa prodává ve formě pasty ve skleněných sklenicích. Základem harissy jsou chilli papričky (obvykle severoafrická odrůda baklouti), česnek sůl a olivový olej, speciální orientální aroma jí zajišťuje římský kmín a koriandr. Harissa dodává chuť hlavně dušeným masovým pokrmům, doplňuje pokrmy s kuskusem a také známou marockou polévku hariru s cizrnou, případně tuniskou polévku chorba. 

Sambal

Konzistencí se harisse podobá sambal. Tato speciální chilli pasta je ovšem typická pro indonéskou kuchyni a kromě ní je populární i v Malajsii, na Srí Lance nebo v Singapuru. Je typickou součástí indonéských specialit, jako jsou třeba smažená rýže nasi goreng, smažené kuře ayam goreng nebo polévky soto. V Indonésii existuje několik druhů sambalu, většina z nich pochází z Jávy. Rozlišují se dva hlavní druhy - sambal masak (vařený) a sambal mentah (syrový) a mezi nimi spousta dalších speciálních variant specifických chutí. Sambal se připravuje z různých druhů chilli papriček (většinou kajenský pepř a paprička ptačí oko), k nimž se navíc přidává krevetová pasta, česnek, zázvor, šalotka, šalotka, palmový cukr a limetková šťáva. Historie sambalu v Indonésii je poměrně dlouhá. Podle stránek Thejakartapost.com se chilli papričkami ochucovala v Indonésii jídla již zřejmě v 10. století. I dnes se občas tradičně sambal připravuje pomocí kamenného tlouku a hmoždíře. Přestože se sambal prodává v lahvičkách, ve většině indonéských domácností i v místních pouličních restauracích zvaných warungy, si připravují sambal vlastní, aby byl vždy čerstvý.

Sladká chilli omáčka

Pokud hodně pálivým jídlům úplně nefandíte, ale trochu štiplavosti oceníte, možná vás osloví sladká chilli omáčka neboli sweet chilli sauce. Není tak pálivá jako jiné tradiční pikantní omáčky, vyniká v ní spíše sladkokyselá chuť s trochou pikantnosti. Připravuje se z chilli papriček v podobě chilli vloček, česneku, zázvoru, cukru a octa a prodává se obvykle ve skleněných lahvích. Označována je někdy také jako thajská sladká chilli omáčka, ale přidává se na dochucení mnoha jiných pokrmů, a to nejen asijských. Hodí se k vietnamských jarním závitkům, čínským knedlíčkům wonton, k smaženým kuřecím nugetám, masovým kuličkám, pečeným kuřecím křidýlkům nebo ke grilovaným krevetám či kalamárům.