Televizní kuchařské orgie

Fenomén kuchařských pořadů. Tento hit je ve světě vysoce uznávaným uměním. Kuchaři patří mezi mediální hvězdy a dostávají královské tituly. Začínají se více a více propagovat i u nás. O českých kuchařských show ale až příště. Tentokrát se zaměřím na ty zahraniční, tedy na ty, od kterých se naše inspirovaly. Existuje milion skvělých kuchařských pořadů, i ty, které běžely (beží) na tuzemských stanicích. Musela jsem tedy vybrat takové, které mě zaujaly nejvíce.

Koukám na ně už od mala. Fascinují mě týpci, co umí rychle, jednoduše a s grácií uvařit jídlo, které voní až ke mně do obývacího pokoje. Navíc se mnou aktivně komunikují, jako kdybych byla jejich kamarádka. Samozřejmě jsem začínala u Jamieho, jak mu už doma říkáme. Tedy. Jamie Oliver, britská kuchařská sexbomba, která se proslavila nejen svým umem připravit skvělé a „vždy tak jednoduché“ jídlo, ale i svou kampaní za zlepšení stravy v anglických školních jídelnách. Jezdil po celé zemi a ukazoval, jak jde zdravé a chutné jídlo snadno a levně uvařit. Troufám si říct, že každá česká školní jídelna by potřebovala svého Jamieho. Specialista na italskou kuchyni, rozverný blonďáček, teprve třiceti sedmi letý, má dokonce od své královny Řád britského impéria. Je autorem mnoha krásných kuchařek, takových těch, když si je otevřete, musíte každou stránku přejet dlaní, zkusit, jestli jídlo náhodou nepřeskočí k vám. A proč se Jamie tak proslavil? Asi tou jednoduchostí a přitom spádem jeho televizních pořadů, kde si jezdí na svém skútru po městě, shání zeleninu, potom uvaří a nakonec má mejdan s kamarády, které na jídlo pozve.

http://www.youtube.com/watch?v=-zC1TVGv_Ys

V Británii je ale celkem dlouhá a vydatná tradice kuchařských televizních pořadů. Například kritička jídla, která se proslavila i v televizi, Fanny Cradock, byla hvězdou padesátých let. Její pořady jsou úžasné, jak vystřižené ze Stepfordských paniček. Krásná hospodyňka Fanny vaří v šatech, s perlami kolem krku, se šarmem, avšak jistou ironií a teatrálností v hlase. Proto se nesmíme divit, že byla i častým terčem parodie. Ovšem asi všichni mladí Britové jí mohou být vděční za to, že prakticky proslavila italskou pizzu ve své zemi.

http://www.youtube.com/watch?v=b1fIj6_lDZ8

Z americké plejády kuchařských hvězd bych asi zmínila Martina Yana. Původem Číňan představující Američanům právě tuto exotickou kuchyni.

http://www.youtube.com/watch?v=9cEFiEU7i3k

Představitel francouzské gastronomie v televizních show je například Jacques Pépin, který svůj pořad doprovází svou roztomilou francouzskou angličtinou.

http://www.youtube.com/watch?v=AP27HxEzdK8

Ženské tváře jsou v modernější době vidět v pořadech o jídle méně. Na jednu stranu vám to může připadat zvláštní, ale na stranu druhou je to vlastně úplně logické. Cílová skupina diváků je samozřejmě žena, kolem 30-40 let, a ty se opravdu raději kouknou na mladého rozšafného Jamieho, než na paní, i když velmi zkušenou, v letech. Výjimku tvoří Nigella Lawson. Opět britská kuchařka, novinářka a tvůrkyně kuchařských knih. Je to totiž tmavovlasá „kočka“, která přilákala k takovým pořadům i muže. Byla dokonce označována za „královnu kuchařského porna“ („queen of food porn“). Je pravda, že její zapálení pro jídlo je opravdu viditelné, nemluvě o celém jejím čokoládovém speciálu. Sušenky, čokoládová pěna, palačinky. Hm!

http://www.youtube.com/watch?v=zs_YuztB_p4

Řekněme si upřímně. Nejsou tyto pořady v televizi jakýmsi balzámem? Když si můžu vybrat mezi zprávami a těmito kuchařskými orgiemi, je to jasná volba. A jak říká moje maminka, když je prázdná lednička: „Máte to místo večeře!“.

Autor: Eva Soukeníková