Tři ženy vzpomínají na MDŽ: Na pracovních oslavách frčely chlebíčky, bonboniéry a kafe „turek“

Boj za ženská práva

Možná vás to překvapí, ale Mezinárodní den žen původně nebyl svátkem, který by vymysleli komunističtí funkcionáři. Počátky tohoto svátku, který tradičně připadá na 8. března, spadají do 19. století v USA. Podle webu Womenaid.org se tam roku 1857 uskutečnila stávka amerických žen pracujících v místních textilních továrnách. Tehdy šlo stávkujícícm ženám hlavně o zlepšení pracovních podmínek, lepší platy i volební práva. Šlo o první takovou akci, vedla ovšem k dalším, a to nejen v USA. Roku 1908 se například konala stávka  v newyorské textilní továrně, která měla neblahé následky, většina stávkujících žen kvůli ní přišla o práci a nakonec vše ještě vyústilo v tragický požár. Až na základě této události se ženám podařilo aspoň částečně dosáhnout změn v americkém pracovním právu. V roce 1910 padl v Kodani návrh, aby se každý rok konal svátek k poctě žen bojujících za svá práva. První se konal hned o rok později, tehdy ale připadl na 19. března. Podle stránek Telegraph.co.uk se v roce 1913 datum změnilo na 8. března v upomínku na stávku dělnic v textilní továrně. Roku 1975 bylo MDŽ oficiálně uznáno i organizací OSN a v důsledku toho Mezinárodní den žen začali slavit i v dalších zemích světa.

Na počest pracujících

Mezinárodní den žen se před pár desetiletími okázale slavil hlavně v zemích východního bloku, ale třeba i v Číně, kde dokonce oslavenkyně dostaly dar v podobě půldenního volna. V některých zemích měl svátek sloužit ke zlepšení postavení žen ve společnosti, jinde oslavoval ženskou krásu a ženskost. V bývalém Československu se slavilo MDŽ každý rok a to jak v práci, tak doma. Jak přesně to probíhalo, na to jsme se zeptali tří pamětnic. Tady jsou jejich vzpomínky: 

Libuše, 75 let, Jindřichův Hradec
Na MDŽ se každý rok těšili jak muži, tak ženy. Ženy dostávaly v práci květiny, obvykle karafiáty, tradičními dárky ale byly i bonboniéra, kazeta luxusních mýdel nebo nebo kuchyňské utěrky. Oslavy v práci probíhaly každý rok podobně. Konaly se obvykle v místnosti, která jindy sloužila pro schůze, připraveny byly chlebíčky a klasické zákusky, jako větrníky, punčové řezy nebo rakvičky. Při té příležitosti se udělovala v práci i různá ocenění, třeba za dobrou práci a podobně. Oslav se účastnili z práce všichni, tedy jak ženy, tak muži, s tím, že ženy byly obdarované a muži kolegové jim přáli. Doma už pak vše probíhalo jen ve skromnějším duchu, nicméně, alespoň květinu musela dostat každá žena v domácnosti. Takhle to fungovalo až do revoluce. Pak to najednou šmahem skončilo, což je škoda. Vždyť nejde ani o český, ale o Mezinárodní den žen.

Dana, 75 let, Jistebník
Dříve se MDŽ slavilo většinou v práci, vždy se na to udělal čas, vše se uklidilo, nachystalo se pohoštění. Případně se slavilo v restauraci. U nás na vesnici v takovém sále, kde se konalo všechno, dokonce i dnes se to pořádá. Tehdy tam měly vystoupení děti a různé hudební soubory. Co se týká jídla, dostali jsme vždycky dva chlebíčky, a pak byly k dispozici zákusky, káva, víno, minerálky, co kdo chtěl. Oblíbenými dárky byly bonboniéry nebo prostírání. Na tu dobu to bylo celkem pěkné, myslím, že si více vážili žen, než dnes.

Dagmar, 70 let, Praha
Na oslavy MDŽ mám mnoho hezkých a veselých vzpomínek. Pracovala jsem tehdy v podniku Prodejny nábytkářského průmyslu a oslavy v práci byly každoročně. Nekonaly se ale žádné obří rauty, jaké se objevují na večírcích dnes. Každý většinou dostal talířek se dvěma chlebíčky, jako základ do žaludku postačily. Při oslavách se totiž poměrně hodně popíjelo, bylo tedy třeba se předtím pořádně najíst. Občas chlebíčky nahradilo třeba vejce zalité majonézovým přelivem, nebo šunková rolka. Samozřejmě nesměla chybět ověřená kombinace – kafe a zákusek na závěr. Tehdy tradiční „turek“ se doplňoval punčovými řezy, rakvičkami či laskonkami, které jsem měla ráda ze všech sladkostí úplně nejvíc. Vše se zapíjelo hlavně vínem, pamatuji si na Kláštorné červené nebo Hradní svíci. 

Zdroje informací:
Womenaid.org
Telegraph.co.uk  
vyprávění pamětnic