Tradice na Zelený čtvrtek: Kdy si dát špenát a kdy jidášky, abychom byli celý rok zdraví?

Zelený čtvrtek je možná spíš plačtivý

Zelený čtvrtek je součástí Svatého týdne, který předchází Velikonocům. Svatý neboli pašijový týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi, hlavně tedy Velikonoční nedělí, kdy si připomínáme zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V současnosti si Zelený čtvrtek nedokážeme představit bez něčeho zeleného, ale víte, že tato tradice možná vznikla tak trochu omylem? Někteří totiž uvádějí, že se k nám název tohoto dne dostal z němčiny, ale původně zněl Greinen Donnerstag (lkavý nebo plačtivý čtvrtek). Ze staroněmeckého greinen nebo grunen posléze zkomolením vzniklo Grünner (zelený) Donnerstag a Zelený čtvrtek byl tu.

Na Zelený čtvrtek zvony nahradí řehtačky

Za starých časů byl Zelený čtvrtek klasickým postním dnem, který byl věnován hlavně modlitbám a rozjímání. Lidé si totiž připomínali několik události ze života Ježíše Krista – Poslední večeři s dvanácti apoštoly, Jidášovu zradu, Ježíšovu modlitbu v zahradě Getsemanské a jeho zajetí. Na Zelený čtvrtek si kněží oblékali zelené mešní roucho. V tento den také bylo zvykem chodit do kostela na večerní mši, během níž se podle pověr naposledy rozeznějí kostelní zvony. Ty pak odlétají do Říma, aby jim papež požehnal za jejich služby. Vracejí se až na Bílou sobotu. Na tu dobu je v minulosti nahrazovaly řehtačky neboli klapačky. S nimi chodila vždy skupina chlapců až do Bílé soboty po vsi a dožadovali se výslužky. Řehtáním se také vyháněl zrádce Jidáš nebo vůbec zlé síly z vesnice. Na některých místech děti s řehtačkami honily zrzavého chlapce, který měl představovat Jidáše.

Zvyky a tradice Zeleného čtvrtka

Kromě toho lidé dodržovali i spoustu lidových zvyků, které s křesťanstvím nijak nesouvisely. Hospodyně třeba ráno zametla celý dům a smetí vynesla na nejbližší rozcestí, aby se v domácnosti nedržely blechy a myši. Říkalo se také, že na Zelený čtvrtek by se nikdo neměl s nikým hádat ani si od nikoho půjčovat. Jednou z lidových tradic je i pojídání zelených pokrmů, což je zvyk, který se udržel až do dnešních dnů. Na Zelený čtvrtek se obvykle připravovala polévka z různých bylinek (pampelišek, kopřiv, petržele, jitrocele či medvědího česneku). Z kopřiv se také dělal špenát nebo se přidávaly do nádivky či jiného pečiva. Posléze kopřivy nahradil klasický špenát, někdy i kapusta a zelí. Právě zelená strava měla zajistit po celý rok zdraví a chránit před nemocemi.

Upečte si pečivo jidáše

Na Zelený čtvrtek se vždy peklo i první tradiční velikonoční pečivo – jidáše. Tyto bochánky se připravují z kynutého těsta stejného jako na mazance, z něhož se tvoří prameny, které se různě splétají. Mají symbolizovat provaz, na němž se oběsil Jidáš poté, co zradil Ježíše. Jidášky se jedly pomazané medem, což mělo zaručit zdraví a sílu. Lidé navíc věřili, že pokud si dají jidáše na Zelený čtvrtek hned ráno nalačno, ochrání je to před uštknutím hada nebo štípnutím včely. A víte, co ještě zajistilo zdraví po celý rok? Koupel v ranní rose.

Zdroje informací:
Ceskevelikonoce.cz
Velikonoce.vira.cz
Spiegel.de