Boží hod velikonoční: Proč by hospodyňky neměly už nic péct a kam s drobky z mazance?

Velikonoční neděle – největší svátek

Velikonoční neděle je známá také jako Boží hod velikonoční nebo rovněž Slavnost Zmrtvýchvstání Páně a jde o nejdůležitější událost křesťanského církevního roku. Připadá vždy na první neděli po jarním úplňku a podle ní se tak odvíjí datum Velikonoc, a tedy i masopustu a po něm následujícího půstu, jenž trvá až do Velikonoc. Právě v tento den si křesťané připomínají zmrtvýchvstání neboli vzkříšení Ježíše Krista. Sváteční čas nastává již v sobotu po západu slunce, poté slaví křesťané tzv. Velkou noc - hlavní oslavu (bohoslužbu) Kristova vzkříšení. Od pojmenování Velká noc vychází i celý název Velikonoce. Během této noci totiž vstal Kristus z mrtvých, čímž bylo dovršeno Boží stvořitelské a vykupitelské dílo a lidem se otevřela cesta k Bohu.

V neděli konečně maso a nádivka

Kromě toho, že křesťané slaví vzkříšení Ježíše Krista, končí pro ně i postní období a naopak začíná období veselení se a oslav spojených se spoustou dobrého jídla. Právě na Velikonoční neděli se tradičně vždy konal slavnostní oběd a scházely se celé rodiny. Všichni se slavnostně oblékli, odtud pochází rčení, že si někdo oblékl božíhodové nebo hodobožové šaty. Lidé si konečně mohli dopřát maso, nejčastěji pečínku z jehněte či kůzlete, neboť se na Velikonoce tradičně jedlo maso mláďat.

Vzhledem k tomu, že se posléze tyto druhy masa staly vzácnými, nahradil jehněčí maso sladký beránek, který měl symbolizovat Ježíše, jenž byl obětován jako beránek. Na svátečním stole kromě beránka nesměl chybět ani mazanec z kynutého těsta a velikonoční nádivka s kopřivami nebo vůbec s něčím zeleným, aby byl člověk v následujícím roce zdráv. Nádivce se také říkalo v minulosti hlavička, neboť se do ní původně místo uzeného dávalo maso z vařené telecí hlavy.

Na Boží hod beránka i mazanec

Všechny velikonoční pokrmy nosili lidé do kostela na ranní velikonoční mši k posvěcení. Posvětit se nechával nejen mazanec a beránek, ale i nádivka, chléb, vejce nebo kořalka. Posvěcené kousky pečiva se pak dávaly na pole a zahradu, házely se do studně i do žlabu dobytku. Mělo to zajistit dobrou úrodu, dostatek zdravé vody i to, aby krávy dobře dojily. Posvěcenému jídlu se vůbec přisuzoval ochranný nebo léčivý účinek. Kromě toho se s Velikonoční nedělí pojily i další zvyky.

Na Boží hod velikonoční se nesmělo hlavně pracovat – dovoleny nebyly práce na poli a na zahradě, nemělo se prát, žehlit, šít a zametat, nemělo se ani nic půjčovat nebo darovat. Zapovězeno bylo i pečení. Hospodyňky tak musely vše připravit již během předchozích dnů. Jen se uvařil oběd, nádobí se ale už nemylo. U beránka se zase tradovalo, že každý, kdo si dal kousek, nalezl ztracenou cestu. Zvykem rovněž bylo, že si rodina dala společně po mši posvěcené vajíčko, aby se za rok znovu sešla. Oslavy pokračovaly samozřejmě na Velikonoční pondělí, kdy se ale hlavně chodilo koledovat.

Zdroje informací:
Velikonoce.vira.cz
Cekevelikonoce.cz
Jakouběová V.: V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc
Region.rozhlas.cz