Zeus zaklel krásnou nymfu - a vznikl artyčok! Středomořská rostlina plná vitamínů ozvláštní každé jídlo

Artyčok miloval i Jindřich VIII.

Určitě ho znáte, pravděpodobně jste ho už i jedli, ale víte, kde se vzal, k čemu je dobrý a halvně - jak ho uvařit? Artyčok je rostlina specifického tvaru i barvy, jejíž domovinou artyčoku je severní Afrika - byl totiž oblíbenou zeleninou už ve starověkém Egyptě. Z Afriky se v 15. století rozšířily na Sicílii a odtud do celé jižní Evropy. Pak ho objevil král Jindřich VIII. a jeho první žena, Kateřina Medicejská. Královský prá se po něm mohl utlouct, a tak se z vlastně květiny zeleno-fialové barvy stal hit.

Artyčok je velmi vytrvalá a odolná rostlina podobná bodláku, dorůstá výšky asi 150 centimetrů. Artyčoky, které dnes známe i z našich supermarketů, nejsou plody, nýbrž nevykvetlá poupata. Ta se sklízí těsně před vykvetením, kdy mají správnou velikost, ale ještě nestihly zhořknout. Takový artyčok má tmavě zelenou barvu, některé druhy mají spodní část listů fialovou. Nesklizený artyčok na rostlině vykvete, má krásné modrofialové květenství. Je velmi podobný našemu bodláku, jen je květ mnohem větší. Tyto květy se mohou sušit a pak používají k dekorativním učelům, porozhlédněte se v květinářství, možná na artyčok narazíte.

Artyčoky léčí

Konzumace artyčoků má spoustu zdravotních benefitů. Především je obrovským zdrojem železa, vhodný tedy nejen pro vegetariány, ale i pro těhotné, děti, oslabené jedince či starší lidi. Dále je zdrojem vitamínu skupiny B, vitamínu A, kyseliny listové, vápníku, hořčíku, fosforu, draslíku a  flavonoidů. Je výbornou dietetickou zeleninou, obsahuje jen minimum kalorií. Tato zelenina je doporučována hlavně diabetikům, obsahuje totiž velké množství inulinu, který snižuje hladinu krevního cukru, a přitom minimum sacharidů. Dalším důvodem, proč si artyčoky dopřávat, je opravdu velký obsah vlákniny, hlavně, pokud ho konzumujete celý, ne jen tzv. srdíčko, ale i tuhé vláknité listy. Ty se jedí tak, že jednotlivé uvařené listy postupně obíráme z růžice a předními zuby z nich odstranujeme jemnější hmotu. Zbytek listu odložíme na talíř, je opravdu tuhý a málokdo ho zvládne rozžvýkat a následně bez problémů strávit.

Vysoký obsah vlákniny není to jediné, čím artyčoky blahodárně působí na náš zažívací systém. Kromě zácpy pomáhají i při průjmu a nadýmání. Obsahují enzym cynar, který podporuje tvorbu a vylučování žluči, detoxikační činnost jater a tvorbu trávicích enzymů ve slinivce. Jsou tedy vhodnou zeleninou pro osoby se špatným zažíváním a nemocné s nejrůznějšími onemocněními slinivky břišní,  žlučníku a jater, záněty počínaje, jaterní cirhozou konče.

Artyčoky podporují metabolismus, pomáhají tedy i při hubnutí. Mají dokonce protialergické učinky, zmírnují nejrůznější alergické projevy.

Artyčok - ta pravá kytka do kuchyně

Aryčoky se připravují nejčastěji vařené, zapékané, nebo jako rizoto. Srdíčka drobných artyčoků z pozdního sběru, které jsou drobnější a jemnější než první vyrašené pupence, se nakládají nejčastěji do kyselých nálevů a konzervují. Z kořene artyčoku se připravuje odvar, jehož popíjení má prý příznivý vliv na odstranění pachu tělesného potu. Pro jeho příznivé učinky na zažívání z artyčoků v Itálii vyrábí likér Cynar.

Jednoduchý tip pro kuchyře a kuchařky: Celé artyčoky omyjeme, jejich růžice otevřeme a naplníme nádivkou ze strouhanky, vejce, strouhaného sýru, sekané zelené petržele, soli a pepře. Nádivku uzavřeme kouskem sýra. Naplněnou zeleninu dáme vařit do osolené vody stonkem dolů. Hotový uvařený artyčok na talíři přelijeme olivovým olejem a můžeme si pochutnávat. Anebo se inspirujte jedním z receptů od našich čtenářů:

Pozn. autorský článek publikovaný i na jiném serveru