Byliny v kuchyni: Libečková sůl skvěle ochutí brambory, libečkové pesto vylepší těstoviny

Výskyt a pěstování libečku

Libeček lékařský (Levisticum officinale) je mohutný vytrvalý keř z čeledi miříkovité. Rostlina pochází ze západní Asie, Středního východu a Středomoří. Libeček se pěstuje po celém světě po staletí a je typický svou výraznou pikantní celerovou chutí. Pokud si ho vysadíte na zahradu (skvěle se mu daří v jílovité půdě), počítejte s tím, že se výrazně rozroste. Do výšky může mít až dva metry. Příliš mu bujnost nepovolujte a brzy ho zkraťte, než toho budete litovat.

Žluté květenství sice miluje hmyz, ale pokud vypadají semínka, začne se nekontrolovaně šířit. Daří se mu na plném slunci, i v polostínu. Skvěle se snáší s hlíznatými rostlinami, jako jsou brambory, artyčoky. Rostlina potřebuje pravidelně sklízet (zkracovat) a odstraňovat odumřelé části. Vytrvalá rostlina koncem léta odumírá, během zimy spí a na jaře se znovu objevuje. Roste rychle, první sklizeň můžete očekávat během několika měsíců po výsadbě.

Skladování libečku

Libeček je ideální použít přímo čerstvý, dá se ale i dobře skladovat. Můžete ho sušit na zavěšený na teplém tmavém místě. Vyhovuje mu rychlé sušení, aby si zachoval chuť. Sušit ho můžete i v sušičce. Listy libečku můžete i blanšírovat a zmrazit. Jak na to? Listy omyjte a vhoďte do hrnku s vroucí vodou, kde je necháte asi 30 sekund a poté je hodíte do misky s vodou a ledem. Zastavíte tak proces vaření. Po tomto procesu zvaném blanšírování, který libečku dodá svěží vzhled, ho nakrájejte, vložte do formiček na led, přidejte vodu a zmrazte.

Libeček v historii

Libeček se využívá hlavně v gastronomii. Ve středověku byl však spojován s elixírem lásky a měl mít afrodiziakální účinky. Vypovídá o tom i anglický název lovage (love = láska). Také se uvádí, že u kořene libečku byl zjištěn antimikrobiální a protizánětlivý vliv. Vypadá to, že některé látky z kořene mají vliv i na potlačování svalových křečí.

Pro svou výraznou vůni se také může éterický olej využívat jako repelent proti hmyzu. Záznamy naznačují, že se měl v Evropě pěstovat už ve 12. století. Typické aroma libečku se dostalo do lidového názvu a říká se mu magi. Objevuje se dokonce v německém názvu Maggikraut a v holandském maggiplant. Do originální receptury proslulého koření ale nepatří.

Libeček v kuchyni

Když sáhnete po tomto koření, měli byste být opatrní a nedávat do jídla příliš velké množství, pokud s ním nemáte zkušenost. Libeček je totiž velmi aromatický. Hodí se ho přidat k bramborám, jejich chuť nebude pak fádní. Využijete ho ale také v zeleninových jídlech, u dušeného hovězího a jehněčího masa, v mletých masech, v marinádách na grilování, v pomazánkách i salátech. Z polévek se hodí tam, kde potřebujete výrazné aroma, případně trochu doladit chuť.

Příkladem je třeba krkonošská libečková česnečka. Výborná je také bylinková polévka s ředkvičkami a sýrovými nočky. Až budete připravovat cuketové placičky, vzpomeňte si na tuto bylinku a přidejte ji do jídla. Protože libeček krásně ochutí pokrm, můžete si připravit dokonce vlastní polévkové koření, ale nejen to, třeba také netradiční pesto. Vyrobit si můžete i libečkovou sůl. Stačí využít nasušený libeček a pořádně ho v hmoždíři rozdrtit najemno. Přidejte k němu sůl a pořádně promíchejte.

Zdroje informací:
Léčivé rostliny na zahradu, Euromedia/Esence, 2016
bhg.com
ruralsprout.com
gardenerspath.com