Skromná kuchyně: Placky podplamenice sloužily jako výslužka čeledínům. Takhle snadno je uděláte dnes

Takové naše langoše

I když jsou podplamenice obyčejné staročeské placky, které se dokonce objevují i v mnoha dílech české  literatury 19. století, mnoho společného ovšem mají i s maďarskými langoši, aspoň co se jejich původu týče. Stejně jako v případě langošů šlo vlastně o takový vedlejší výrobek, který se občas navíc upekl při pečení chleba.

Chléb se v minulosti pekl většinou jen jednou do týdne a protože to byla velká událost, každý se těšil už na ochutnání. U velkých bochníků ale samozřejmě nějakou dobu trvalo, než vychladly, na což se nechtělo čekat hlavně dětem. A tak se vždy část těsta oddělila stranou, vyválela se na placku a ta se narychlo opekla na kraji plece jen tak na plameni, respektive v blízkosti žhavých uhlíků.

Placky z plamene

Právě od toho vznikl název podplamenice či podplameňáky, ale také langoše, neboť láng v maďarštině znamená plamen. Občas se připravovaly i jen samotné placky, které byly jednodušší variantou vzácnějšího chleba, a jedly se pak jako pečivo místo něj. Většinou se ale prameny shodují v tom, že těsto se na ně zvlášť nezadělávalo.

Někde se rovněž uvádí, že se do pece házel zbytek těsta vyškrabaného z díže až na konci pečení, a nebo naopak, že se pekly hned na začátku a s jejich pomocí se zkoušelo, zda je pec dobře vyhřátá a připravená na bochníky chleba. Placky však nebyly určené jen dětem, i dospělí si na nich pochutnávali v den pečení, než chléb vychladl. Hospodyně je také často dávaly jako výslužku čeledínům.

Placky slané i sladké

Původní podplamenice se tak připravovaly hlavně z chlebového těsta. Byly tedy kynuté s kváskem nebo s droždím. Těsto se vyválelo nebo vytáhlo do podoby kulaté či oválné placky. Ta se pak posypala solí a kmínem, děti ale spíš potěšila sladká varianta, když se placky potřely švestkovými nebo i hruškovými či jablečnými povidly. A protože se placky pekly jen nasucho bez tuku, na Valašsku se pro ně vžil název osúchy.

Valašské osúchy s česnekem

S langošemi ale podplamenice nemají společný jen plamen. I v jejich případě se později do těsta začaly přidávat brambory. Z těsta s bramborami se právě na Moravě pekly již zmiňované osúchy. Ty se nakonec před podáváním ještě potřely česnekem a podobnost s langošem pak byla dokonalá. Pro vylepení chuti se později začaly placky potírat tukem (obvykle sádlem), postupně je lidé začali i plnit. V některých částech Valašska se do nich dávalo třeba zelí a uzené maso. Připomínají spíš takové slané koláče a původními podplamenicemi toho mnoho společného nemají. A sladké podplamenice se vylepšovaly různými způsoby, třeba tak, že se do těsta vmáčklo sušené ovoce.

Náš tip: I když se dnes již chléb v peci nepeče, placky si klidně můžete vyzkoušet i tak. Třeba podle našeho prověřeného receptu s povidly.

Zdroje informací:
Šťastná, J., Prachařová, L.: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě
Štika J.: Lidová strava na Valašsku
Tasteatlas.com
Nase-rec.ujc.cas.cz