Císař František Josef I. svačil párky s hořčicí, v poledne si dopřával šampaňské a miloval císařský trhanec

Po časné snídani měl brzy hlad

Pro císaře Františka Josefa I. bylo typické, že k nelibosti personálu opouštěl lůžko už za úsvitu (mimochodem: spal na nepohodlné ocelové posteli a odmítal měkkou matraci). Posnídal pouze kávu s mlékem a kousek bábovky. Po několika ranních audiencích dostal císař během dopoledne hlad.

Často svačil párky s hořčicí a křenem, pro které posílal služebnictvo do nedalekého hostince. Přesně s odbíjením poledních zvonů panovník na stole musel mít připravenou sklenku s třemi deci vína, někdy – na radu svého lékaře – i šampaňského. K  obědu měl rád vařené hovězí maso a k večeři mu často stačilo kyselé mléko s chlebem.

Nákladné menu pro hosty

Jiná skladba jídelníčku samozřejmě byla na nesčetných gala večeřích či plesech pořádaných u dvora. Ostatně kuchyně císařského dvora byla na tyto události připravená – skládala se z různých kuchyňských prostor pro přípravu masa, studených pokrmů a pečiva. Pro tuto příležitost nákladně oblečení lokajové pak hostům podávali deset až dvanáct chodů.

A co se servírovalo? Nechyběl silný vývar s hovězím, telecím a drůbežím masem, račí ocásky à la Bordelaise (omáčka z vývaru, červeného vína, šalotek a česneku) se šalotkovým sabayonem (omáčka z šumivého vína) a čerstvými koprovými špičkami. Oblíbené byly telecí kousky s restovanými foie gras a zeleným chřestem, nebo koroptví prsíčka s houbovými hlavičkami a zelné suflé.

Jako moučník si hosté mohli dát sýr nebo hrušky ve štrúdlovém těstě, broskev s malinovou omáčkou či pudink. Ke kávě pro pány nesměl chybět koňak, švédský punč nebo benediktinský likér, pro dámy vybrané cukrovinky.

Rodinné večeře „netáhly“

V neděli se konaly rodinné večeře, kterých se povinně museli účastnit všichni členové císařského domu, pokud byli ve Vídni přítomni. Jako omluva byla akceptována pouze nemoc; v případě potřeby dokonce vyslal František Josef i svého osobního lékaře, aby se ujistil, že mu nikdo nelže.

Mnozí příbuzní se však snažili tomuto povinnému nedělnímu stolování uniknout, ne však kvůli špatné kvalitě jídla, ale proto, že vztahy mezi jednolivými členy habsburské rodiny měly často k rodinné idyle dost daleko.

Někdy přišel na řadu stánek s klobásami

I při menších hostinách se dodržoval císařem zadaný zasedací pořádek, což byla pro tehdejšího hosta důležitá věc, neboť se jedlo přísně podle habsburského ceremoniálu. Čestní hosté směli u stolu Františka Josefa jíst jen tak dlouho, dokud jedl panovník – a ten byl spíše slabým jedlíkem.

Pro hosty nižšího postavení to bylo katastrofa, protože deset až dvanáct chodů se podávalo během hodiny, a pokud císař už jeden chod dojedl, na ty dál od císaře se nemuselo dostat! Navíc prý lokajové měli tendenci obsluhovat velmi pomalu, protože tak zbylo víc na služebnictvo!

Po císařské večeři se bohatší z hladových hostů vydali na polévku do nedalekého hotelu Sacher, zatímco všichni ostatní hodovali u některého z oblíbených stánků s klobásami, kterých prý bylo v okolí Hofburgu nadprůměrné množství.

Personál si nemohl stěžovat

Přitom personál v Hofburgu se rozhodně neměl špatně. Od pěti hodin ráno se připravovalo více než 500 porcí k snídani. V poledne trvalo rozdávání potravin téměř dvě hodiny! Protože neexistovala jídelna, jídlo se podávalo na pracovišti, většinou se jedlo na chodbách Hofburgu.

Porce byly štědré, protože služebnictvo se často dělilo o jídlo s rodinnými příslušníky. Rozlišovaly se různé kategorie jídel, přičemž rozdíl nebyl v kvalitě, ale v množství jídla. Nejdražší úrovní bylo „císařské menu“, tedy to, co měl  na stole císař.

Stálému jídelnímu lístku dominovala vídeňská domácí kuchyně. Po polévce obvykle následovalo masové jídlo s přílohou jako hlavní chod a moučník jako dezert. To se zapíjelo pivem nebo vínem, jehož kvalita se lišila podle „služební hodnosti“. Večer se zaměstnancům podávala studená jídla, například chléb s klobásou, máslem a zeleninou.

A na závěr malá poznámka. František Josef II. nebyl žádný gurmán, je však ironií osudu, že po něm byly pojmenovány mnohé pokrmy, například Kaisersuppe, Kaiseromelette či  Kaiserfleisch. Výjimkou je snad jen Kaiserschmarren, tedy císařský trhanec, na kterém si prý císař opravdu pochutnal.

Zdroje informací: 

habsburger.net: Die Hofküche: Wenn der Kaiser zu Tisch bittet

wikimeat.at: Speisen unter Kaiser Franz Josef