Tereza Bebarová miluje kachnu, nám ale prozradila recept na tyhle pohankové palačinky

Kachna nade vše

Tereza Bebarová prozradila, že 10 let byla vegetariánkou, ale po porodu druhé dcery se jí chuť na maso opět vrátila. „Jíme všechno, ale teď cítím, že potřebuji jíst víc zeleninová jídla. Typicky středomořskou kuchyni. Tedy hodně jídel, hodně chodů, ale lehkých, třeba i s nějakou tou rybou. A teď v létě miluji grilování. Co si budeme povídat, jídlo z grilu chutná úplně jinak, a když se přitom můžu ještě dívat do zahrady, o dokonalý zážitek je postaráno. Takže ve své kuchyni se držím zásady pestře, barevně a svěže,“ prozradila na úvod rozhovoru.

Prý nikdy neodmítnete pečenou kachnu...
To je pravda. Teď jsme v mé oblíbené restauraci Zas a Znova. A tady jí mají vynikající, stejně jako buchtičky s krémem. Kachna je moje milované jídlo už od dětství. Jedla se vždycky na moravských hodech – se zelím a dvěma druhy knedlíků. Kachna je skvělá, ale přece jen, nemůžeme ji jíst každý den, to by se moc nelíbilo našemu žlučníku. Na druhou stranu, když se kachnička připraví v konvektomatu nebo se peče na nízkou teplotu dlouho, to je pak pochoutka jedna báseň.

Už jste zmínila, že pocházíte z Moravy, konkrétně z Bohumína, na co k jídlu byste nás pozvala tam?
Když jsem byla ještě studentkou ostravské konzervatoře, tak rozhodně na katův šleh. Nebo taky na víno s názvem Ostravský kahan. To býval takový severomoravský fenomén. Dalším fenoménem je třeba Ostravská klobása. Ale to se u nás doma moc nejedlo. Oba moji rodiče jsou z jižní Moravy, takže my jsme na sever spíš přenesli tu jižní Moravu.

A z té jihomoravské?
Tak o kachničce jsem už mluvila, pak samozřejmě různé druhy koláčků a buchet. Jihomoravská kuchyně je spíš masová. Jelikož jsem nikdy nebyla fandou zabíjaček, dodnes mi specialitky jako prejt, sekaná nebo jitrnice nic neříkají. Mě spíš baví ta lehčí zeleninová jídla nebo když už maso, tak drůbeží nebo rybí. Poslední dobou mám taky ráda fermentované věci.

Pamatujete si na své první začátky v kuchyni v dětství?
No jéje. Maminka mi vždycky při pečení svěřila nějakou lehčí disciplínu, jako třeba přípravu žmolenky nebo tvarohové náplně. V tom jsem byla mistr. K pořádnému vaření jsem se přískokem vpřed dostala až v dospělosti a učím se a zdokonaluji se v něm dodnes.

Co bylo první jídlo, které jste uvařila úplně sama?
První jídlo bylo zároveň mým nejoblíbenějším a byl to knedlík s vajíčkem. Má babička Františka mě naučila nejdřív knedlík opéct pěkně do křupava, pak sundat ze sporáku a vlít vajíčka rozmíchaná s trochou mléka a špetkou soli.

Na Youtube máte svůj pořad Čas na Te.Be. O čem pořad je?
Pojali jsme to jako univerzitu pečení. Učíme diváky všechny druhy těst od kynutého přes křehké, třené, odpalované, sněhové atd. Ke každému máme pět receptů a podrobný návod, podle kterého zvládne upéct úplně každý. Největší odměnou jsou pro nás reakce diváků, kteří podle nás upekli třeba svou první vánočku nebo bublaninu. A díky tomu jsou doma za hvězdy.

I já se stále učím něco nového. Před natáčením Času na Te.Be. byla má kuchyňská výbava mírně řečeno skromná. S příchodem mého báječného kolegy z projektu Peče celá země Josefa Maršálka se vše postupně začalo měnit, přibyly všemožné kuchyňské vymoženosti a vychytávky třeba v podobě cukrářské karty, kterou mi daroval Josef. Bez ní si už pečení prakticky neumím představit.

Pečení je relax

Víc vařite nebo pečete?
Určitě víc vařím, jelikož mám dvě děti a obě jsou polívkové. Pečení vnímám jako sváteční záležitost a pokud mám ten luxus a můžu být v kuchyni sama, skvěle se u pečení odreaguji.

Vaříte doma podle receptů nebo od oka?
Jak co a jak kdy. Takový kachní kaldoun od oka určitě nevařím, ale spoustu jídel připravím podle momentálního obsahu ledničky. Někdy z toho vzniknou překvapivé dobroty.

Je vaření pro vás relax nebo spíš taková běžná činnost k nasycení rodiny?
U vaření je to většinou ta druhá možnost, ale pečení jako relax vnímám. Peču čas od času, tudíž je to pro mě vždycky zážitek.

Čím byste uctila hosty, kteří by k vám přišli? Na co se k vám nejraději vrací?
Mám ráda pestrý výběr jídel, takže bych určitě připravila hodně chodů v podobě salátu, předkrmu, hlavního jídla a dezertu. Nebo mě baví udělat kachnu a místo tradičního knedlíku naservírovat lokše. To je panečku delikatesa!

Kachna a lokše jsou delikatesa i klasika zároveň. Kde vlastně hledáte inspiraci při vaření?
Někdy něco vidím na internetu nebo v televizi, někdy ochutnám nějakou dobrotu u přátel a řeknu si o recept. Často se inspiruji v cizině nebo v dobré restauraci. A čas od času improvizuju a nechám se vést momentálním rozpoložením a ingrediencemi, které mám aktuálně doma. Využívám i naši aktuální kuchařku Čas na pečení, kde jsou jak sladké, tak i slané dobroty a upeču si něco podle ní.

A přiznám se, že zapátrám i na webu, konkrétně Toprecepty.cz. Naposledy jsem podle něj dělala banánovou bábovku a před tím perník. Web Toprecepty na mě vyskakuje pokaždé, když něco hledám. Žasnu nad vaší databází receptů!

To nás těší. Jelikož se setkáváme na křtu kuchařky právě z našeho webu, nemůžu se nezeptat, jak se vám líbí?
Líbí se mi všechny kuchařky, kde jsou recepty od obyčejných lidí z celé ČR. Já mám ráda příběhy a já si vždy pod tím receptem představím, jak se to peklo u té paní nebo pána doma. Jak si ten recept zapsal, předal ho někomu dalšímu, napsal ho na internet a vy jste ho teď vytiskli. Myslím si, že pak i ta rodina může mít dobrý pocit, že ten recept „šel“ do světa a je oblíbený. To mě baví. Líbí se mi to, že je tam spousta  klasických receptů, nic vysloveně složitého, co zvládne i úplný začátečník. A 150 receptů v každé knize? Z toho si člověk určitě vybere!

Pohankové palačinky 

Máte pravdu, kuchařky jsou obsáhlé a najdou se v nich i recepty pro děti. Co vaříte svým dvěma dcerám Klaudii a Sofii vy?
Tak teď bych tu mohla dlouze mlčet. Mé děti jedí zatím teda jen zlomek toho, co bych si já představovala, ale není to tak zlé. Každý rodič vám potvrdí, že se musíte obrnit trpělivostí a stokrát něco znovu prostřít a stokrát si to nechat odhodit, ale po stoprvé to sní. Samozřejmě děti nemůžete nutit, aby jedly to, co chcete vy, aby jedly. Držím se ale zásady, že jídlo alespoň musí ochutnat. Lidem se ty chutě mění a na něco si třeba zvyknou. Já jsem dříve taky nejedla rajčata a teď je jím.

Zapojují se holky už do vaření?
Obě mé dcery vaření zajímá, ale když dojde na pečení, tak jsou u vytržení. Pevně věřím, že si z nich vychovám šikovné asistentky (smích).

To zní nadějne. Co už umí uvařit?
Starší zvládne omelety k snídani a při pečení pomáhá s vážením, krájením, mícháním a hlavně degustováním. Mladší by dělala všechno místo mě, kdyby mohla a je jen otázkou času, kdy nám svůj rejstřík schopností naplno předvede.

Jakým jídlem je naopak vždy nadchnete vy?
Obě jsou docela dost polévkové. Mají rády takové ty hutnější polévky – dýňovou a fazolovou. Ta starší má také ráda indickou kuchyni – i pálivá jídla. Obě mají kupodivu rády i zdravé věci, jako například pohankové palačinky, které jsou přirozeně bezlepkové a velmi výživné. Pohanka navíc obsahuje rutin, který podporuje pružnost cév a snižuje cholesterol. Dělám je nasladko i naslano a recept na ně jsem poskytla dokonce Jiřince Bohdalové do její kuchařky.

Prozradíte recept i nám?
Určitě. Budete potřebovat: 200 g pohankové mouky, 2 vejce, 500 ml mléka nebo vody, 4 g soli, 60 g másla, olej na smažení. V míse smíchejte mouku, vejce, sůl a mléko či vodu. Směs dejte do lednice a nechte ji tam odležet. Doporučuje se 6 – 12 hodin, ale pokud jsou vaše dítka neodbytná, můžete tuto fázi přeskočit a palačinky smažit bez odležení. Než začneme palačinky smažit,rozpusťte si v kastrůlku máslo, a to pak zchladlé přimíchejte do těsta. Palačinky smažte na oleji z obou stran dozlatova. Hotové palačinky naplňte ovocem, marmeládou, čokoládou nebo libovolnou slanou náplní.

........................

Náš tip: Život Terezy vám více přiblížíme ve fotogalerii pod hlavní fotkou.