Pěstování brambor v českých zemích: Připomeňte si s námi, co to je plečkování a k čemu sloužil rozbíječ nebo čert

Z jižní Ameriky na česká pole

Erteple, bandury, kobzole, zemáky, zemčata, kartofle, jabčata… existují stovky krajových pojmenování brambor. A existuje i několik teorií, jak slovo brambor vzniklo. Jedno z nich říká, že brambory se na české území dostaly přes Braniborsko a Braniborům se dříve říkalo bramboři. Další vychází ze dřívějšího pojmenování brambor slovem bambol, podle bambulovitého tvaru. A další zas vychází z podoby se slovem topinambur.

Do českých zemí se brambory ze své jihoamerické pravlasti dostaly přes oblíbenou francouzskou kuchyni. Z královských stolů se přes měšťanské kuchyně dostaly až na pole českých sedláků a do jejich talířů.

Brambory nahradily do té doby v kuchyních rozšířenější tuřín. Jejich pěstování bylo totiž snazší, mělo vyšší výnosy a jejich zpracování bylo jednodušší a efektivnější. Čeští sedláci jim však zpočátku nedůvěřovali. Jejich nedůvěru prolomil až velký hladomor v 70. letech 18. století. O masivní rozšíření brambor se zasloužila Marie Terezie, jak už jsme psali dříve.

Brambory, správně botanicky lilek brambor, se pěstují jako okopanina, dobře se jim daří v písčité až hlinitopísčité půdě. Sází se v březnu až dubnu do řádků, po vzejití se plečkují, okopávají a pak kopčí (vykopávají). Rané brambory se sklízí od začátku června do srpna a ty pozdní pak v září až říjnu. Následně se nechají oschnout a při následném třídění se musí vyloučit všechny vadné hlízy. Skladují se nejlépe v chladných temných sklepích.

Od primitivních nástrojů ke složitým traktorům

Pěstování brambor je poměrně snadné a zvládnete ho i s primitivními nástroji, ostatně až do poloviny 19. století a mnohde i dnes si vystačíte s rýčem, motykou a sázecím kolíkem. Usnadnění přinesl rozmach koňských či volských potahů a nástup traktorů. Na zlepšování zemědělských nástrojů mají zásadní podíl i Češi.

Pro přípravu půdy před sázením měl značný vliv vynález ruchadla bratranci Veverkovými z Rybitví u Pardubic. Jejich ruchadlo půdu nejen rozrušovalo a provzdušňovalo, ale převracelo ji tak, že vrchní vrstva se dostávala dolů a spodní vrstva odpočaté půdy navrch. Navíc orání tímto způsobem bylo méně namáhavé.  

Brambory se sázely vždy do vyhnojené půdy do vyorané brázdy a vyoranou půdou se poté zahrnovaly nebo se kladly do důlků připravených důlkovačem či hrobkovačem. Později si zlaté české ručičky nechaly patentovat různé sázecí stroje a jednotlivé úkony potřebné k úpravě půdy začaly obstarávat víceúčelové stroje – první radlice vyorala brázdu, ze zásobníku do ní spadla naklíčená brambora a druhá radlice ji odoranou hlínou opět přikryla. Tyto stroje však nebyly spolehlivé, a tak se příliš nerozšířily.

V 1. polovině 20 století se k nám začalo z německých zemí dostávat univerzální nářadí všerob, které se dalo různými nástavci snadno přenastavit na důlkování, zahrnování, plečkování (důkladné zkypření) i oborávání brambor.

O zasázené brambory se bylo nutné starat, pár dní po zasazení se branami půda vláčela a podle potřeby se brambory až do vzejetí rostlinek okopávaly a zbavovaly plevele, který by je mohl zadusit. I tyto činnosti se časem částečně mechanizovaly, ale na mnoha polích se dodnes využívá ruční práce s motykou, protože plečkovače se tam z různých důvodů nedají využít.

Před vlastním sklízením se musí odstranit bramborová nať. Ruční vytrhávání bylo neefektivní a docházelo při něm ke zbytečnému vytrhání hlíz, které se musely ručně vysbírat před vlastním vyoráváním. Lepší variantou bylo posekání natě kosou nebo žacím travním strojem, případně se využívalo rozbíječe. Jeho rychle otáčející se buben s mnoha paličkami nať rozbil.

Vlastní sklizeň brambor se od prvopočátků zvládala motykou. Jisté ulehčení přinesla oradla, za kterými však museli chodit lidé a brambory vybírat. Mnozí ještě pamatují vyorávání brambor pomocí takzvaného čerta, což byl rotační vyorávač, který však vyorané brambory i přes jisté usměrňovací zábrany rozmetával hlízy na povrch. Za ním chodili lidé a brambory vybírali. Aby se to stihlo, jezdily v dobách nedávno minulých celé školy na tzv. bramborové brigády. 

Výrazné zefektivnění přinesl rozmach traktorů a vznik vyorávačů, které radlicemi brambory vyoraly, ty pak přes řetěz napnutý přes přední a zadní buben putovaly nahoru, a přitom se zbavily hlíny a spadly opět na zem, kde je musel opět člověk sebrat. Novější typy však už umí brambory odložit do přívěsu. To jsou však nástroje určené pro širé lány. V běžné praxi se opět využívají ruční sběrači.

Sebrané brambory se musí poté nechat oschnout a později se v třídírnách třídí podle velikosti a účelu, na který se hodí. Brambory určené ke skladování se pak odváží do speciálních skladů – krechtů.

Podzemní poklad

Brambory jsou spolu s rýží a pšenicí a kukuřicí nejvýznamnější plodinou pro lidskou spotřebu. Největšími pěstiteli jsou v současnosti Čína, Rusko, Indie a USA. U nás plocha osazená bramborami rok od roku klesá. Existují stovky odrůd brambor. Konzumenti v Česku však v obchodech najdou většinou jen typy ranné či pozdní a případně ještě z hlediska vhodnosti ke zpracování se ještě rozlišují varné typy A, B, C – podle toho k jakému zpracování se brambory hodí. Nabídka už se však lepší a můžete si koupit třeba fialové brambory.

Výživově jde o cennou potravinu. Obsahuje řadu vitamínů, minerálů a stopových prvků. Za zmínku stojí vitamíny skupiny B, karotenoidy (provitamíny A), vitamín E, K i C. Z minerálů pak za zmínku stojí draslík, hořčík, vápník, fosfor, železo, měď, sodík a jód. Z výživového hlediska je nejlepší vařit brambory ve slupce, protože právě pod ní najdete nejvíce prospěšných látek.

Brambory se dají upravit na tisíce způsobů. Často kvůli obsahu škrobu slouží i jako zahušťovadlo omáček. Na webu Toprecepty.cz najdete stovky bramborových jídel. Inspirujte se při vymýšlení domácího jídelníčku.

Zkuste třeba dobrotu z Kozákovska. Bramborák na sladko.

Bramborák s ovocem (strouhanec)

Budete potřebovat: 10 brambor, 1 polévkovou lžíci mouky, čerstvé ovoce (jablka, hrušky nebo švestky), olej nebo sádlo a sůl

Brambory oškrabeme a nastrouháme (můžeme nahrubo i najemno, jak to máte raději) a rychle smícháme s vrchovatou lžicí mouky.

Ovoce pokrájíme na kostičky a přimícháme do těsta.

Z těsta buď tvoříme slabší placičky a smažíme. Případně můžeme rozetřít těsto na olejem či sádlem vytřený plech a zprudka péct v troubě rozpálené na asi 250 °C.

NÁŠ TIP: Podívejte se do galerie, jak se dříve brambory v českých zemích pěstovaly a sklízely:

Fotogalerie - Brambory

Dalších 11 fotek

Ukázat 14 fotografií

Zdroje informací:

Článek byl připraven ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem, které poskytlo i dobové fotografie.

časopis Prameny a Studie, Národní zemědělské muzeum, č. 40, 2008

M. Úlehlová-Tilschová, Rok v naší kuchyni, Brázda, 1949