Vojáci Alexandra Velikého vyhrávali bitvy i díky stravě: Základem jejich jídelníčku byly kaše, ovoce, sušené maso i pečení šneci

Chléb a kaše

Už jeho otec Filip II. Makedonský pochopil, že na vojácích se nemá šetřit. Vojáci si s sebou nosili příděly potravin až na třicet dní. Většinou to byla mouka a potřebné nádobí na přípravu a konzumaci jídel. Pomáhalo i služebnictvo – každý jezdec měl nárok na jednoho sluhu, obyčejní pěšáci se museli spokojit s jedním sluhou pro deset lidí.

Ačkoli vojáci byli zvyklí na klasickou řeckou stravu, která se opírala o „středomořskou triádu“, obiloviny, olivy a hrozny, na válečném tažení se museli spokojit většinou jen s obilovinami. Pšenici, ječmen a proso služebníci umleli a pekli z nich chléb nebo vařili kaše.

Místo masa pečený hlemýžď

Vedle toho vojáci jedli plátky sušeného masa, což byla další důležitá součást jejich stravy. Čerstvé maso bylo vzácností a jeho příděl nebyl nikdy zaručen, na jídelníčku byly sladkovodní nebo mořské ryby, které cestou ulovili. A běžně konzumovali vařením nebo pečením upravené měkkýše – tedy různé druhy plžů a hlemýžďů, a to i sladkovodních či mořských.

Muži se často spoléhali na ovoce, zejména sušené, jako byly datle a fíky. Na vojenských výpravách směrem na východ, kdy Alexandrovi muži došli až do Persie, si zpestřovali jídelníček ovocem, které rostlo při cestě. Byl to právě Alexandr Makedonský, který například do Evropy dovezl citrusy.

Voják musí být sytý!

Skutečným problémem během tažení na východ byla voda. Každý voják potřeboval minimálně půl galonu vody (2 litry) denně. Koně (a později velbloudi) až deset galonů (38 litrů) denně! V nelítostných pouštích Perské říše není nalezení vody pro 32 000 mužů denně žádnou maličkostí, a tak byl přesun od zdroje vody ke zdroji jedinou rozumnou možností.

V kombinaci s kalorickým příjmem, který dnešní odborníci odhadují na 3 600 kalorií na muže a den, je až neuvěřitelné, jak měl Alexandr Makedonský skvělou logistiku. Alexandr si možná více než kterýkoli jiný velitel armády té doby uvědomoval, jaký vliv má na morálku a bojovou výkonnost vojáků dobré zásobování potravinami.

Vládci se často jednoduše vzdávali ještě před Alexandrovým příchodem, tak mocná byla jeho pověst v pozdějších letech jeho vlády. Pokud se tak nestalo, vyslal nejprve zvědy, aby prozkoumali terén. Zvláštní pozornost věnovali dostupnosti potravin.

Tato strategie umožnila Alexandrovi Velikému proniknout na více kontinentů a zůstat neporažený v bitvě se svými vojáky v zádech. Zásobovací trasy a cesty, které pro vojáky vybudoval, se dokonce staly součástí Hedvábné stezky.

Zemřel na otravu?

Alexandr III. Makedonský si si podmanil území na východě až po Sagalu v Pákistánu a na západě až po pobřeží Řecka. To byly 2 miliony čtverečních kilometrů! Za pouhých dvanáct let si vybudoval jednu z největších říší na světě, a to i proto, že dbal na kvalitu a množství potravin přidělovaných vojákům.

Alexandrova smrt v roce 323 př. n. l. zůstává zahalena tajemstvím. Někteří jsou přesvědčeni, že byl otráven, jiní se domnívají, že příčinou smrti byla malárie nebo tyfus. Faktem je, že zemřel v Babylonu v pouhých dvaatřiceti letech.

Zdroje informací:

medium.com: Food That Conquered The World: Alexander the Great — Riding And Ruin

dejepis247.webnode.cz