Divoké římské Saturnálie aneb Jak se hodovalo během starověkých „Vánoc“: Pečivo ve tvaru genitálií, obětní prase a víno hrály prim

Všechno dovoleno!

Během Saturnálií se lidé oblékali do křiklavých barev, které by v jiném ročním období budily posměch. Hazardní hry, které byly obvykle zakázány, se provozovaly otevřeně, účastníci zábavy sázeli na hry v kostky a další hry. Muži nosili plstěné čepice, které obvykle odlišovaly osvobozené (bývalé otroky) od rodilých občanů. Přátelé a rodina si vyměňovali dárky včetně hraček pro děti, žertovných darů mezi blízkými přáteli.

Přestože se Saturnálie v průběhu času vyvíjely, zůstaly v jádru oslavou sklizně a zimního slunovratu. Ostatně, pojmenovány byly podle Saturna, římského boha zemědělství. Dutá socha boha Saturna vyrobená ze slonoviny, které byla umístěna v Saturnově chrámu v Římě, byla naplněna olivovým olejem. Říkalo se, že Saturn vládl na Zemi v dávné minulosti v době „zlatého věku“, kdy se jídlo dostávalo ze země volně a bez práce a všichni žili v míru. Saturnálie měly oslavovat a napodobovat idylku domnělého Saturnova království.

Chleba pro každého

Důležitou součástí tohoto svátku bylo samozřejmě jídlo. Stravovací zvyklosti se obecně řídily sezónností. Na základě našich znalostí o svátku o římském zimním jídelníčku historici odhadují, co měli Římané o nejdůležitějším svátku na talíři.

Pšeničný chléb se podával při každém jídle bez rozdílu společenského postavení. Římská vláda často o svátcích, jakým byly Saturnálie, rozdávala lidem chléb zdarma. Většina Římanů neměla doma pec, a tak si buď kupovali čerstvý chléb v pekárnách, nebo pekli domácí těsto ve společných pecích. Pro náboženské svátky a slavnosti římští pekaři tvarovali své výrobky údajně pro štěstí do různých podob: zvířat, lidí, bohů, dokonce i lidských genitálií.

Vepřové a zelenina

Vepřové maso bylo všeobecně oblíbené a slovy básníka Martiala „…prase ti udělá dobré saturnálie“. Živá prasata a vepřové klobásy se během Saturnálií dávaly jako dary a prasata byla tradiční obětí přinášenou Saturnovi a bohům země a podsvětí.

Obětování v římských dobách bylo poněkud náročné. Kupec obětního zvířete se o maso dělil s chrámovými kněžími, kteří oběť vykonali. Ti pak zkoumali vnitřnosti zvířete, a pokud vnitřnosti ukázaly špatnou věštbu, kupec musel na své náklady zajistit jiné obětní zvíře.

Říman mířící domů ze Saturnova chrámu s podílem čerstvého vepřového masa měl mnoho možností, jak ho připravit. Mohlo se dusit s meruňkami, péct s fíky na ječném lůžku nebo vařit v mléce.

Zimní zelenina, jako jsou pórek, tuřín, cibule a řepa, stejně jako nakládaná zelenina, tvořily důležitou součást římského jídelníčku, a to zejména pro ty, kteří si nemohli dovolit obětní prase. Pastinák a mrkev se smažily na oleji a polévaly slanou vinnou omáčkou.

Sladká tečka

Poslednímu chodu jídla se říkalo secunda mensa (druhý talíř). Ten se skládal z medových dezertů a sezónního ovoce. Mezi dezerty patřilo mj. savillum, tvarohový koláč posypaný mákem, nebo křupavé cukroví z medu a ořechů.

Zámožní Římané si pochutnávali na smaženém těstíčku politém medem a posypaném dováženým černým pepřem. Pokud jde o ovoce, oblíbená byla jablka, která se podávala na konci jídla tak často, že se výraz „ ab ovo usque ad mala“, „od vajec k jablkům“, používal ve významu „od začátku do konce“.

Velmi oblíbené byly také hrušky. Přírodovědec Plinius popsal ve 2. století n. l. 40 různých odrůd. Stejně jako lidé dnes, i Římané si ovoce někdy vařili. Apicius, autor jedné ze starořímských kuchařských knih uvádí recept na zapečený nákyp (patinu) z rozmačkaných hrušek s kmínem, medem a sladkým rozinkovým vínem zvaným passum.

Víno a relax

V chladných prosincových dnech není nic lepšího než horké svařené víno a Římané vařili zbytky vína s medem, datlemi a kořením, aby připravili nápoj, který se podobá tomu, jak ho dnes známe my. Víno obecně bylo důležitou součástí atmosféry saturnálií.

Saturnálie plnily důležitou společenskou funkci. Uvolnění společenských hranic zmírnilo sociální napětí a umožnilo Římanům relaxovat. Sdílení jídla jim připomínalo vděčnost bohům a vyvolávalo představu ztraceného Saturnova ráje.

A pokud vás zajímá, jak tehdy Římané vařili, máme tu recept na broskvovou patinu s kmínovou omáčkou a vínem podle Apiciovy sbírky receptů.

Broskvová patina s kmínovou omáčkou a vínem

Patina je obecné označení pro cokoli, co se peče ve stejnojmenné ploché kulaté míse, ať už nasladko, nebo naslano. Nejvíc se podobá různým nákypům. Budete potřebovat:

• 4–5 pevných broskví, oloupaných a zbavených pecky
• 1 šálek čerstvé hroznové šťávy (nebo hroznový džus)
• ½ šálku portského nebo jiného sladkého vína
• ¼ šálku rybí omáčky (k dostání v asijských obchodech s potravinami)
• 1 ½ lžíce mletého kmínu
• 2 polévkové lžíce medu
• 3–4 snítky čerstvé máty 
• olivový olej

A jaký je postup? Broskve nakrájejte na plátky a naaranžujte na dno olejem vymazané nádoby vhodné do trouby. Broskve pečte 20 minut při teplotě 175 °C. Zatímco se broskve pečou, připravte omáčku. V hrnci na prudkém ohni zredukujte hroznovou šťávu, med a víno na sirupovitou konzistenci (asi 25 minut) spolu s lístky máty. Průběžně míchejte, aby se nepřipálila. Mátové lístky odstraňte. Přidejte rybí omáčku a kmín a za stálého míchání ještě několik minut redukujte. Broskve vyjměte z trouby, pokapejte olivovým olejem a přelijte omáčkou.

Zdroje informací: passtheflamingo.com, history.com