7 důležitých potravin, které dovezl Kolumbus z Ameriky do Evropy: Jsou mezi nimi brambory, rajčata i kakao

Místo zlata brambory

Až tři pětiny světových zemědělských plodin pocházejí z Ameriky. Bez objevných výprav na tehdy neznámý kontinent by nejen italská kuchyně byl ošizena o rajčata, Britové o fazole a většina evropských obyvatel o jednu z nejlevnějších základních surovin – brambory.

Zatímco způsoby stravování původních obyvatel byly hluboce ovlivněny evropským osídlením, potraviny původních amerických obyvatel také změnily svět.

1. Kukuřice

Když Španělé dorazili na Antily, popsali zrno podobné prosu, ve tvaru a velikosti hrášku, a když se rozemelou, jsou bělejší než sníh.

Plodina, kterou známe jako kukuřici, byla domestikována z divoké trávy teosinte již před 8 000 lety v oblasti Střední Ameriky. Kukuřice pěstovaná v Americe se nekonzumovala čerstvá, ale nechávala se na stéblech usušit a poté se mlela na mouku do tortill, kukuřičného chleba a kukuřičné kaše.

Prvními indiány, kteří pěstovali kukuřici, byli Pueblové na americkém jihozápadě kolem roku 1 200 př. n. l. V roce 1 000 n. l. byla kukuřice základní plodinou, která živila Indiány kmenů Creek, Cherokee a Irokézů.

V roce 1494 se semena kukuřice dostala do Evropy a její pěstování se rozšířilo s expanzí španělského impéria, které se v 50. letech 15. století dostalo až na Filipíny a do Číny.

2. Fazole

Ideální doprovodnou plodinou kukuřice byla luštěnina známá jako fazol obecný neboli suchá fazole. Fazole poskytovaly kukuřici půdu bohatou na dusík a kukuřičná stébla byla přirozenou oporou pro popínavé liány fazolí.

Ale co je důležitější, strava založená na kombinaci fazolí a kukuřice je bohatá na základní bílkoviny, které žádná z těchto potravin sama o sobě nedokáže poskytnout. Například fazole na kukuřičné tortille, která byla základem stravy Aztéků a Mayů, dodaly kompletní esenciální bílkoviny.

3. Dýně

Dýně, tykve a další zimní dýně s tvrdou slupkou byly součástí strategie pěstování „tří sester“, kterou praktikovali indiáni – tedy kukuřice, fazole a dýně. Dýně ozimá dlouho dozrává a její širokolisté liány se rozrůstají do všech směrů, čímž vytvářejí užitečný půdní kryt, který zadržuje vláhu a zamezuje růstu plevelu pro kukuřici a fazole.

Domorodí Američané si tykve a dýně cenili pro jejich dužinu bohatou na živiny, semena plná bílkovin a pevné skořápky, které se sušily a používaly jako nádoby na vodu.

4. Brambory

Před osmi tisíci lety, přibližně ve stejné době, kdy byla v Mexiku domestikována kukuřice, byly vysoko v peruánských Andách poprvé vypěstovány menší brambory. Tato škrobnatá hlíza nevypadá jako superpotravina, ale brambory obsahují všechny základní vitaminy kromě A a D a jsou významným zdrojem bílkovin.

Brambory byly spolu s kukuřicí a fazolemi základní plodinou Inků, kteří pěstovali zeleninu na terasovitých pozemcích vysekaných do strmých andských svahů, což snižovalo erozi a šetřilo vodu.

Evropané si s bramborami zpočátku nevěděli rady, ale jakmile je zemědělci přizpůsobili evropskému klimatu, staly se základem jídelníčku především venkovských obyvatel. Dnes jsou brambory čtvrtou největší produkční plodinou na světě a první mezi neobilninami.

Zapomenout nesmíme ani na sladké brambory (batáty), které se ve Střední Americe začaly pěstovat asi před 5 000 lety a rozšířily se nejen po celé Americe, ale dokonce se dostaly do Polynésie, kam je přinesli ptáci i námořníci, které tam zavála bouře.

5. Rajčata

Rajčata rostla v Jižní Americe jako divoké plody velikosti borůvek, které byly poprvé domestikovány v Mexiku asi před 7 000 lety. Rajčata byla základem jídelníčku Aztéků.

V aztéckém jazyce nahuatl se rajčata nazývají tomatl, což Španělé přeložili jako tomate. Mnich Bernardino de Sahagún, španělský koloniální historik, popsal rozmanitost rajčat na aztéckých trzích: „Velká rajčata, malá rajčata, listová rajčata, tenká rajčata, sladká rajčata, ... ta, která jsou žlutá, velmi žlutá, docela žlutá, červená, velmi červená, ... jasně červená, načervenalá, růžově zbarvená do rána.“ (zdroj: aihd.ku.edu).

Evropané si na rajčata, která jsou příbuzná s jedovatou mandragorou, zvykali pomalu. Například trvalo celá staletí, než se rajče stalo základem italské kuchyně. Teprve koncem 19. století začali Italové jíst těstoviny s rajčatovou omáčkou.

6. Chilli papričky

Nejstarší název pro chilli papričku (Capsicum annuum) pochází z proto-tomangštiny, jazyka, kterým se mluvilo před 6 500 lety ve středovýchodním Mexiku, kde pravděpodobně došlo k prvnímu cílenému pěstování původně divokých paprik. Byli to však Aztékové, kteří nám dali název pro tuto pálivou zeleninu, když jí v jazyce nahuatl říkali chīlli. Kolumbus je nazval paprikami (peppers), protože mu koření připomínalo černý pepř (black pepper).

Mezi  prvními pěstiteli chilli papriček v Evropě byly Itálie, Španělsko a zejména Maďarsko, kde se červené chilli papričky udily, sušily a mlely na papriku. Ke skutečné kulinářské fúzi však došlo, když portugalští obchodníci přivezli pálivé papričky do  Asie a Afriky. Sladké papriky se objevily o několik století později, když maďarští šlechtitelé vybírali stále méně pálivé odrůdy.

7. Kakao

Aztécký císař Montezuma prý vypil 50 sklenic horké čokolády (cacahoatl) denně pro její povzbuzující účinky, ale Španělé zjistili, že pěnivý nápoj se téměř nedá pít. Montezumův recept měl být z mletých syrových kakaových bobulí ochucených pálivými chilli papričkami a květy, což byl silný a hořký lektvar, který se dnešní sladké verzi podobá jen stěží.

Kakaovníky (Theobroma cacao L.) pěstovali a uctívali Mayové a Aztékové, ale první kakaovníky rostly v Jižní Americe v horní části Amazonie v Ekvádoru již před 5 300 lety.

Když španělští conquistadoři a mniši v roce 1500 přivezli kakao do Evropy, smíchalo se s cukrem a skořicí a stalo se oblíbeným nápojem smetánky. První čokoládové tyčinky se začaly vyrábět až v polovině 19. století. Původně se kakao pěstovalo ve Střední Americe, dnes jsou hlavními producenty kakaa všechny země v Africe.

Zdroje informací: history com a aihd.ku.edu.