Česká specialita: Oblíbenou polévku prdelačku si snadno uvaříme i doma v paneláku. Potřebujeme k tomu jen pár surovin od řezníka

Pravá česká prdelačka

Polévka prdelačka není jen jednou typických zabijačkových dobrot, ale i ryze českou polévkovou specialitou. Není však úplně ojedinělá, pokrm z vepřové krve podobný guláši dělají třeba na Filipínách a i tam jej dochucují česnekem, podobná polévka se vyskytuje také v polské kuchyni pod názvem czernina, ta je však specifická tím, že se do ní dávají jablka a sušené švestky a tmavá je díky kachní krvi.

Prdelačka nebo trdelačka?

Pokud vám název prdelačka nejde přes pusu, můžete polévce říkat jednoduše jen zabijačková polévka. Někteří ji nazývají černá či tmavá polévka, někde se jí říkala rovněž bouřka. Následky, které může mít na naše zažívání, mohou být vzhledem k obsaženým kroupám opravdu bouřlivé. Ani u slova prdelačka ale nemusíte hledat nějaké neslušné souvislosti.

Výraz prdelačka prý podle jazykovědců vznikl žertovným zkomolením výrazu trdelačka, trdelnice, trdlovka či trdelná/trdlová polévka. Tento název byl údajně odvozen od slova trdlo – palice, jíž se v hmoždíři stlouká koření. Vzhledem k tomu, jak moc je polévka kořeněná, zřejmě na tom něco pravdy bude. Navíc se polévka musela během vaření neustále míchat, což prý také připomíná drcení koření v hmoždíři.

Tmavá díky vepřové krvi 

Základem prdelačky je vepřová krev, která dodává polévce její temnou barvu. Přestože krev je jednou z prvních surovin, které se z vepříka na zabijačce získají, polévka je hotová obvykle až na konec. Tzv. vykrvení je to první, co se musí při zabijačce udělat, přičemž se pak krev musí dlouho míchat, aby se nesrazila. Tento trochu nevděčný i když záslužný úkol vždy v minulosti náležel nejmladšímu členu rodiny. Krev se pak musela míchat až do úplného vychladnutí a pak se používala nejen do prdelačky, ale hlavně do jelit.

Polévka nejen z jelita

Prdelačka byla původně takovým vedlejším produktem, který vznikl při vaření jitrnic a jelit. Během vaření se totiž občas stalo, že některé jelítko prasklo a vyteklo do vody. Vylévat vodu se zbytky však byla škoda, proto se dochutila majoránkou a česnekem a podávala jako polévka. Vývar z jelit a jitrnic má ostatně rovněž výraznou chuť a jako základ tmavé zabijačkové polévky se používá i dnes.

Posléze vznikla luxusnějšího verze prdelačky, která se připravuje ze silného masového vývaru, který se na zabijačce vaří od rána a připravuje se z hlavy, laloku, kolen či odřezků z boku. Tato pochoutka je pak známá jako ovar. Tento vývar z ovaru se pak zahustí připravenou krví a kroupami, dochutí se bylinkami a česnekem a prdelačka je hotová. Kdysi se tato polévka často posílala sousedům a příbuzným v bandasce jako výslužka. Říkalo se dokonce, že se tato bandaska nesmí vymývat, aby se zabijačka podařila i v dalším roce.

Jak na zjednodušenou prdelačku?

I když je prdelačka polévkou neoddělitelně spjatou se zabijačkou snadno si ji můžete připravit i doma bez zabíjení celého čuníka. To hlavní, co potřebujete je vepřový vývar, který snadno připravíte z vepřových kostí. U řezníka si případně můžete objednat i vepřovou krev, k dostání bývají i barevné zabijačkové kroupy – tedy kroupy s vepřovou krví. Jednodušší možností však je připravit polévku z jelita. Jak na to?
Budete potřebovat: 1 kroupové jelito (cca 200 g), 1,5 lžíce sádla, 1 menší cibuli, 1 lžíci hladké mouky, 500 ml vepřového vývaru, sůl, pepř, 2 stroužky česneku a 1 lžičku majoránky.

Postup: Na sádle osmažte drobně pokrájenou cibuli, zaprašte ji hladkou moukou a nechte ji zpěnit a zrůžovět. Jelito vymačkejte ze střívka, promíchejte s cibulkovou jíškou a přilijte vepřový vývar. Vše promíchejte, povařte a dochuťte solí, pepřem, rozetřeným česnekem a majoránkou. Podávejte s čerstvým pečivem nebo chlebem.

Zdroje informací: 
Ujc.cas.cz