Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Pěkně namazaný máslem, obložený sýrem či šunkou, někdy jen tak samotný krajíc pro chuť – čerstvý chléb je pochoutka, která se nikdy nepřejí. A je jedno, jestli je to bochník s vypečenou kůrkou nebo třeba ten hranatý z domácí pekárny.

Od zrníček ke kaši

Na začátku byla zrníčka pšenice. Lidé ve starší době kamenné, tedy před 10 až 15 tisíci lety, sbírali a jedli zrna divoce rostoucích druhů obilí. Později je zkoušeli opražit a dalším „stupněm“ konzumace bylo drcení zrníček mezi kameny a příprava kaše.

Překvapením byl nález zuhelnatělých drobků chleba v archeologických lokalitách jordánské Černé pouště. Natúfijské kmeny už tehdy (13 tisíc let před naším letopočtem) pekly nekvašený chleba z divoké pšenice, divokého ječmene a kořenů rostlin. Nebyl to  bochník, ale spíš placky.

Kvásek vznikl náhodou

Před 10 000 lety si pak na chlebu – stále ještě bez kvásku – pochutnávali staří EgypťanéTi také zřejmě poprvé použili kvásek. Údajně nechali na sluníčku připravené těsto, které nakynulo (zřejmě tam bylo delší dobu, svítilo na něj intenzivně sluníčko a začaly působit bakterie). Když z něj pak upekli chleba, překvapeně zjistili, že je mnohem lehčí, nadýchanější a chutnější, navíc vydrží delší dobu.

Řecký a římský chleba

Kvásek používali také pekaři ve starém Řecku a Římě. Nejběžnějším zdrojem výroby kvásku ve starověku bylo ponechání kousku těsta (s cukrem a vodou) z předchozího dne. A Řecko zjednodušilo výrobu chleba využíváním volně stojících předehřívaných pecí s dvířky.

Již tehdy existovalo několik druhů chleba. Lišily se mj. druhem a kvalitou mouky a místní pekaři nabízeli například chléb s medem a olejem či bochníky obalené mákem.

U nás se pekl chleba před 7 000 lety

Nejstarším dokladem o pečení chleba na našem území byl objev pece v Bylanech na Kutnohorsku, která pochází z 5. století před naším letopočtem (to je více než 7 000 let). Slovo „chleba“ má původ ve starogermánském „hlaiba“.

Ve středověké Evropě sloužil chléb nejen jako základní potravina, ale také jako součást stolování, protože se kusem chleba často přikrývaly nádoby s teplým jídlem.

Stejný recept po staletí

Základními ingrediencemi chleba byly po staletí jen mouka, voda, sůl a kvásek, později ještě kmín. Chleba si lidé pekli sami doma a teprve 19. století přineslo rozvoj pekařského řemesla. Kvásek postupně nahrazovalo droždí a místo celozrnné mouky se začala používat jemně mletá bílá.

Zajímavé je, že po celé generace byl „bílý“ chléb známkou bohatství a chudí lidé jedli tmavý (celozrnný) chléb. Teprve v druhé polovině 20. století výživoví poradci začali zdůrazňovat zdravotní benefity chleba celozrnného.

A ještě pár zajímavých čísel. Víte, že se u nás každý den upeče 1 milion bochníků chleba v přibližně 700 pekárnách, což je 300 tisíc tun ročně?

Opravdu domácí chleba

V 80. letech se pak domácí pečení chleba stalo tak trochu módou a reakcí na to byly cenově dostupné a skladné malé domácí pekárny. Ty jsou stále populární, protože umožňují bez větších problémů si doma upéct čerstvý chléb a přidat do něj podle chuti i různá semínka.

Pokud nemáte domácí pekárnu, žádný problém. Podle našeho videoreceptu si voňavý křupavý chleba můžete upéct i v troubě. A jak na domácí chleba z trouby?

Zdroje informací: 
foodtimeline.org
akademiekvality.cz

Recepty k tomuto článku