Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Šedesátá léta mám spojená s dětstvím, kdy mě vychovávala moje babička Anička. Jako většina žen, které prožily válečné nedostatky, si uměla se vším poradit. I z mála dokázala každý den vykouzlit výborný oběd.

Každodenní nákupy

Nedá se říct, že by v obchodech poloviny 60. let vůbec nic nebylo. Jen nebylo všechno, co byste chtěli. Na nákupy se chodilo každý den. Ledničku si totiž babička s dědou pořídili až koncem 60. let. Taková byla realita v malé vesnici na Kladensku.

Proto se vařilo všechno čerstvé a v chladném špajzu se maximálně přechovávalo pár dní máslo, vyškvařené sádlo, někdy den či dva hovězí vývar – a aby nezkysl, nesolil se.

Mléko v bandasce

Každodenní nákupy začínaly u paní Fanynky v mlékárně. Do přinesené bandasky nám z obrovské nádoby nalila mléko, které pak babička po návratu domů svařila. Koupit se tam také dal „syreček“ (tvaroh na strouhání) a dvakrát týdně dorty, resp. zákusky. Na výběr bývaly laskonky, štafetky, punčové řezy, žloutkové věnečky a větrníky. A také čokoládové mističky plněné ušlehanou sladkou šlehačkou.

Čerstvý chleba dvakrát týdně...

Další zastávkou býval „konzum“, jak se říkalo místní Jednotě. Tam prodávaly paní Anička a Maruška a pokaždé tam byla fronta. Chleba a pečivo si každý dopředu objednával, aby se na něj dostalo, pak už většinou nic nebylo.

Zatímco čerstvé rohlíky a housky byly k dispozici každý den, chleba se vozil jen dvakrát týdně. Zajímavé je, že několik dní vydržel naprosto bez problémů, nezplesnivěl a dal se jíst. Asi proto, že to byla tehdy poctivá výroba z kvásku. Dvakrát týdně se také do konzumu vozily uzeninypárky, měkké salámy.

V konzumu se nakupovala rýže, těstoviny (tedy kolínka), mletá káva, čaj, konzervy s masem a paštikami. K dostání tam byl i salám. Na podzim se tam také objednávaly brambory na uskladnění.

...maso jen jednou

Jednou týdně jsme se s babičkou vypravily k řezníkovi – víckrát se maso nevozilo. Tam jsme si každý pátek vystály frontu a babička koupila to, co bylo, ne to, co by chtěla. Většinou ale bývalo nějaké hovězí maso nebo kosti na polévku, hovězí na dušení, vepřové na knedlo-vepřo-zelo nebo libovější na řízek.

Čerstvá vajíčka dostávala babička od tety z vedlejší vesnice. A protože slepice v zimě „měly dovolenou“ a nenesly, vajíčka se uchovávala ve velkých pětilitrových sklenicích naložená v tzv. vodním skle. Tak byla k dispozici do vaření a pečení po celý rok.

Polévka je grunt

A co se vařilo? Když jsme se vrátily z nákupů, babička přiložila do kamen a začala vařit. Každý den byla samozřejmě polévka. Babiččin polévkový repertoár byl široký, záleželo na ročním období a zásobách kořenové zeleniny ve sklepě.

Nejčastěji ale byla bramboračka a různé zeleninové polévky, jejichž základem byla jíška. V pondělí se někdy dojídaly zbytky z neděle. To byl hovězí vývar s babiččinými domácími nudličkami a často knedlíky s vajíčkem a kyselou okurkou. Když zbylo maso, uvařila se k němu omáčka – většinou cibulová, rajská nebo koprová.

Brambory na prvním místě

Během týdne se často vařilo z brambor, a to bramboráky, škubánky, ale i zapečené „francouzské“ brambory. Do těch se přidával měkký salám nebo maso z vepřové konzervy. Brambory byly také nejobvyklejší přílohou. Vařené s trochou kmínu nebo rozšťouchané a opečené na sádle s osmaženou cibulkou.

Z brambor se připravovala také nastavovaná kaše, které se z mně neznámých důvodů říkalo madlot. Ta se jedla s osmaženou cibulkou a kyselou okurkou nebo s párkem či opečeným plátkem lančmítu. Mám na tu kaši stále recept a tak vám jej nabízím. 

Madlot aneb Nastavovaná kaše

Na babiččinu nastavovanou kaši je potřeba:

  • ½ kg brambor, varný typ C
  • 150 g ječných krup lámaných
  • 100–200 ml vlažného mléka
  • 1 až 2 stroužky prolisovaného česneku
  • sůl
  • majoránka
  • 2 lžíce sádla
  • 1 cibulka, nadrobno nakrájená

Brambory oloupejte, nakrájejte na kostky a uvařte v osolené vodě. Krupky uvařte také v osolené vodě doměkka. Uvařené brambory rozšťouchejte a vymíchejte s mlékem, prolisovaným česnekem, solí a majoránkou. Vmíchejte krupky.

Cibulku osmažte na sádle. Kaši rozdělte na talíře a ozdobte smaženou cibulkou.

Sladký pátek

V pátek po polévce pokaždé následovalo sladké jídlo – tedy krupicová kaše, palačinky, lívance, vdolky buď smažené na sádle nebo pečené nasucho na plotně, pomazané povidly a ozdobené pribináčkem. 

V letním období se vařily kynuté ovocné knedlíky plněné meruňkami, třešněmi, švestkami či jahodami (podle sezónního ovoce), sypané strouhaným tvarohem a cukrem, polité rozpuštěným máslem.

Večeře byly studené, chleba nebo houska s máslem, paštikou, sýrem.

Jaké byly ceny?

Průměrný plat v roce v roce 1965 byl 1 493 Kč hrubého. Pro ilustraci se podívejme, jaké byly v polovině 60. let ceny potravin:

  • chleba 1 kg 2,60 Kčs
  • brambory 1 kg 70 Kč haléřů
  • máslo ¼  za 10 Kčs
  • mléko polotučné 1 l 2 Kčs
  • mouka 1 kg 3,20 Kčs
  • rohlík  30 haléřů
  • zadní hovězí 1 kg 29 Kčs
  • vejce  1 kus 1 Kčs
  • pivo ½ l 1,70 Kčs
  • cukr kostky 1 kg 8 Kčs

Vzpomněli jste si na prázdniny u babičky? Určitě jste si pochutnávali na omáčkách. Náš video recept připomene klasickou KOPROVOU OMÁČKU.

Zdroj informací o cenách v 60 letech:
Český statistický úřad

Témata

Recepty k tomuto článku

Komentáře

Odeta Wollmanova: Ano, ceny byly stabilní a navíc všude stejné, byly vytištěny přímo na obalu produktu.

Odeta Wollmanova: Letos se prý neurodila.

Vše je pravda.Jó a máslo dvojka před Vánoci na cukroví stálo 8 Kč. Jsem ročník 1953.

Odeta Wollmanova: máte pravdu, ale jen do jisté míry! Také dnes nemáte 1493,- Kč hrubého! Čili uvádění starých cen (také si je moc dobře pamatuji, jsem ročník 1957) je zavádějící, to by si někdo musel dát tu práci a přepočítat to. A pak by zjistil, že dříve si za průměrný plat koupil např. 149,3 másla, zatímco dnes jich koupí xy. Takto na to opravdu nejde pohlížet. Navíc článek je spíše o tom, jak se vařilo. Já tak v mnohých ohledech vařím dodnes a nikdo si ještě nestěžoval. Denní dovážení jídel z restaurací nebo ustaviční nakupování u McDonalds je finanční cesta do pekel. :-Q

Odeta Wollmanova: Ano, ceny byly stejné do konce 80.let. Plnotučné (červené) mléko bylo za 3,10 Kčs, Hermelín za 3 Kčs, zelený tvaroh (polotučný) za 1,60 Kčs. Za 100 Kčs jsem měla plnou tašku, kterou jsem sotva unesla. :-)

Tak máslo 250 gramů za 10 Kčs, rohlík za 0,30 Kčs, kostkový cukr za 8 Kčs a vejce za korunu pamatuju taky, a to jsem byla malá v sedmdesátých letech a stejně stály i v osmdesátých. Byly tolik let stejné ceny? Dnes jsem v obchodě viděla obyčejnou cibuli za 35 Kč a nebyla bio.:-((

Přidat komentář