Jak chutnají nejdivnější jídla světa? Hořko na patře, odér čpavku, to je žralok po islandsku

Speciality pro otrlé strávníky

Každá kuchyně světa má nějaké své speciality, některé z nich jsou normálnější, nad některými zůstává rozum stát a některé jsou opravdu jen pro ty nejotrlejší strávníky. Abychom ale byli spravedliví, je třeba podotknout, že to, co se zdá divné nám, je v jiné části světa normální a naopak některé naše speciality (třeba dršťkovou polévku, prdelačku, nebo uzený jazyk) by spousta cizinců nepozřela ani za nic. Zvláštních jídel existuje celá řada, na žebříčku těch nejpodivnějších se pravidelně objevují kromě různých druhů praženého hmyzu třeba pokrmy z ovčích vnitřností, polévka z kachní krve, opičí mozečky, ale hlavně neskutečně páchnoucí žralok, sýr s larvami nebo vejce se zárodkem malé kachny. 

Fermentovaný žralok z Islandu

Mezi všemi podivnými jídly světa bezpochyby kraluje hákarl.  Jde sice jen o rybu, tato islandská specialita se ovšem označuje velmi silným odérem. Na první pohled vypadá pokrm poměrně nenápadně, má podobu malých kostiček bílého rybího masa, a opravdu jde o kousky žraloka. Není to ovšem jen tak ledajaký žralok, hákarl se připravuje ze dvou druhů žraloka – malohlavého nebo velkého. Tito dva žraloci se vyznačují tím, že jejich krev obsahuje hodně močoviny, maso z těchto ryb je tak v normálním stavu pro člověka jedovaté. Když se ale nechá zatížené několik týdnů kvasit, tekutina z něj vyteče a žralok se stává poživatelným. I když v tomto případě je třeba dodat - jak pro koho.

Dřív se ryba zahrabávala do země a zatížila se těžkými kameny, dnes se nechává zrát ve speciálních nádobách. Fermentovaný žralok se pak nakrájí na pruhy, zavěsí se a pak se ještě asi 4-5 týdnů suší někde v průvanu. Nakonec se nakrájí na již zmiňované kostičky a může se podávat – obvykle se napichuje párátkem jako jednohubky. V této podobě se také prodává v obchodech zatavený v obalu jako šunka. Právě zrání způsobuje to, že žralok začne silně zapáchat po amoniaku, což z něj činí jedno z nejsmradlavějších jídel světa, které nezvládl pozřít ani věhlasný šéfkuchař Gordon Ramsay. Na Islandu ale hákarl milují a bývá dokonce součástí sváteční tabule zvané Þorramatur, obvykle se zapíjí kmínovou pálenkou brennivín.

Zkušenosti redaktorky Hanky: „Žraloka hákarl jsem před lety ochutnala na jednom večírku na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kam jej dovezl slavný islandský režisér Friðrik Þór Friðriksson. Myslím, že mi konzumaci usnadnilo i to, že přivezl i již zmiňovanou pálenku, takže jsem trochu ztratila zábrany. Hákarl mi ale tehdy kupodivu chutnal, řekla bych, že to bylo něco mezi tvarůžky a uzenou rybou. Zkrátka takový zrající sýr s rybí příchutí."  

Asijská vejce se zárodkem

Jednou z nejbizarnějších specialit světa jsou i slavná vejce se zárodkem balet. Sice nezapáchají, ale sníst vejce, v němž je nevyvinuté kachňátko nebo kuřátko vyžaduje již opravdu silný žaludek. Tento pokrm je známý i v dalších asijských zemích (třeba v Kambodži nebo ve Vietnamu), původně ale pochází z Filipín, kde byl v minulosti jídlem chudých. V současnosti se ale běžně prodává v pouličních stáncích, ale i v luxusních restauracích. A jak tedy specialita vzniká? Balut vypadá jako běžné vajíčko, obvykle se používá kachní, ale může být i slepičí, které se nechá oplodnit a pak se udržuje nějakou v teple, aby se v něm částečně vyvinulo embryo.

Pak se vajíčko vaří 20-30 jako normální vejce, ovšem s tím rozdílem, že tohle má trochu masovou příchuť a tekutina kolem zárodku chutná tak trochu jako drůbeží vývar. Balut se obvykle podává se sójovou omáčkou, někdy se zázvorem nebo česnekem. Vejce se dá jíst v různých stádiích vývoje ptáčka, přičemž za nejlepší se považuje vejce staré 17-18 dnů, kdy je embryo již plně vyvinuté, ale stále je zabalené do okolního bílku. Opravdu extrémem je, když se jí kachnička už se zobáčkem a někdy dokonce i opeřená. Na Filipínách je pokrm považován dokonce za afrodiziakum. 

Zkušenosti Lukáše Neckáře, majitele Colour sushi a spolupracovníka redakce: „Kachní zárodek jsem jedl a myslím si, že stojí za to ho ochutnat. Je to jako krevetka ve vajíčku. Je to kombinace slané i sladké chuti po sójovce, pak hmota, která chutná jako sýr a trochu křupnutí. Balut se dá se sehnat i v pražské tržnici Sapa. Nebo můžete začít s černým vejcem, to chutná trochu jak niva."

Sýr s červíky casu marzu

Takovým „dva v jednom“ pokrmem je i tradiční italský sýr casu marzu, který je tradiční specialitou na Sardínii. Společně se sýrem totiž konzumujete rovnou i larvy sýrové mouchy zvané sýrohlodka drobná. Právě ty mohou za speciální hodně uzrálou konzistenci sýra. Casu marzu totiž v překladu znamená shnilý nebo zkažený sýr, konzumuje se totiž již v značné fázi rozkladu.

Základem tohoto zvláštního pokrmu je běžný ovčí sýr typu pecorino, do kterého se dostávají larvy, které se pak prokousávají sýrem, čímž podporují jeho rozklad a sýr se stává měkký až krémový. Larvy v něm však zůstávají a dokonce se říká, že při konzumaci je třeba být obezřetný neboť larvička ve stresu dokáže vyskočit až 10 cm do výšky. Casu marzu se obvykle krájí na tenké plátky, roztírá se na typický sardinský chléb pane carasau a doporučuje se k němu sklenka silného červeného vína. 

Zkušenosti redaktorky Hanky: „Ačkoli jsem byla loni v létě na Sardínii, sýr jsem bohužel neochutnala. I když jde o legendární sardinský produkt, od roku 1962 je sýr považován za nelegální. Běžně v obchodech se proto sehnat nedá, v soukromých podnicích nebo u někoho doma jej ale ochutnat můžete. Upřímně jsem po tom ale moc netoužila, tak jsem se po něm ani moc nesháněla." 

Od hmyzu k pařátkům a celým holoubatům

V redakci se nebojíme ochutnat ani další nezvyklé speciality. Třeba dnes již poměrně běžné cvrčky jsme s šéfredaktorkou Šárkou ochutnaly už v roce 2010 na jedné akci. Tenkrát tam podávali nejen cvrčky, ale i sarančata a také nějaké červíky. Zajímavé tenkrát bylo, že tam měli i cvrčky v karamelu, ti chutnali tak trochu jako sladký popcorn.

„Problém jsem měla jen s larvou bource morušového, ty jsou už hodně masité a jak to nekřupne, není to úplně ono," říká redaktorka Hanka, která si pak na cvrčcích pochutnala ještě na dovolené ve Vietnamu, kde je podávali smažené na cibulce a s chilli omáčkou. „Tenkrát nám jich dali pár na talířku s tím, že očekávali, že každý sní tak jednoho a já tam málem snědla celý talířek, byli opravdu vynikající,“ vzpomíná Hanka.

Na stejné dovolené pak vyzkoušela i smažené slepičí pařátky nebo prasečí ouška a v Indonésii další trochu nezvyklou specialitu, a sice holoubátka, která tam smaží v oleji úplně celá. Pohled na ptáčka i se zobáčkem sice není moc pěkný, když se ale od toho oprostíte, chuť je vynikající a maso krásně měkké. 

Ostatně, podívejte se v naší galerii: 

Fotogalerie - nejdivnější jídla světa

Dalších 8 fotek

Ukázat 11 fotografií