Sůl a řepa: Jak se vaří v Pohlreichem oceněné restauraci? Fermentované brambory a mrkvový kečup nejsou pro každého

Do jižních Čech za moderní českou gastronomií

Navštívit restauraci Sůl a řepa, která byla jednou ze dvou soutěžních v posledním díle Pohlreichova souboje restaurací, jsme měli v plánu již nějakou dobu, neboť nás její koncept založený na čerstvých lokálních surovinách od místních farmářů a na netradičních kombinacích chutí hodně lákal.

Dvě jídla jsme ochutnali již loni na festivalu Naše Chutě zaměřeném na jihočeskou gastronomii, a protože máme i kuchařku Pavla Drdela, místního šéfkuchaře, zajímalo nás, jak jídla chutnají naživo a od „profíka“. 

Ze surovin od místních farmářů

Pavel Drdel svou restauraci odkazující k jeho oblíbené surovině řepě otevřel ve Strakonicích již před šesti lety v domě, kde již v 18. století fungoval zájezdní hostinec. Předtím dlouhá léta sbíral kuchařské zkušenosti v zahraničí, hlavně v Itálii, aby si mohl otevřít podnik, který vás překvapí spoustou neobvyklých specialit, v nichž hodně dominují fermentované produkty.

Jak sami hlásají na svých stránkách, restaurace Sůl a řepa je propojení gastronomie a přírody a základ jejich kuchyně nezačíná u plotny, ale u lokálních farmářů na poli. Všechny suroviny se pak snaží zpracovat od kořene po nať, což je i podtitul Postní kuchařky Pavla Drdela. 

O tom se přesvědčíte hned, jak vejdete do restaurace. Stěny jsou na mnoha místech lemovány velkými sklenicemi. V některých to kvasí a bublá, v jiných odpočívá nakládaná řepa, ředkvičky, václavky, ale třeba i brambory, smrkové výhonky nebo různé bylinky v cukru, z nichž pak vznikají sirupy pro místní limonády. K naší velké radosti jsme zjistili, že některé z místních produktů si můžete koupit i domů, čehož jsme ihned využili. 

Otevřená kuchyně v Sůl a řepa

Do Strakonic jsme se vydali na sobotní oběd a pro jistotu jsme si udělali rezervaci. A dobře jsme udělali, protože restaurace byla plně obsazená, na což mělo zřejmě vliv i to, že v době naší návštěvy už byl poslední díl Pohlreichova souboje restaurací odvysílán na VOYO.

I když rezervace tu prý byla o víkendech nutná i před pořadem. Již na první pohled nás zaujalo už zařízení podniku, které poukazuje na propojení s přírodou. Moc se nám líbila otevřená kuchyň, díky níž můžete pozorovat kuchaře při práci a aspoň si tak ukrátit čas při čekání na jídlo. 

Od celeru po tatarák

A co jsme tedy ochutnali? Přestože nemáme příliš v oblibě celer, rozhodli jsme se si objednat místní celerový předkrm, neboť podobný se podával i v soutěži. Plátek celeru stočený do ruličky byl servírován na zajímavém rozpůleném talíři a chutnal výborně. Na skus byl celer krásně křupavý a v pokrmu hodně dominovala nakyslá chuť vinaigrette a také zrajícího sýra. 

I když by restaurace mohla vzbuzovat dojem, že je vegetariánská, není tomu tak a na jídelním lísku najdete i spoustu masových specialit.

Nás zaujal tatarák z hovězího ořechu, ozdobený spoustou fermentované zeleniny, nakládaných ředkviček a hořčice a místní specialitou mrkvovým kečupem podávaný s plátky opečené focaccie. I tento pokrm byl díky zelenině výrazně nakyslý, tatarák samotný byl ale vynikající. Vzhledem k tomu, že jsme doma příznivci kvašené zeleniny a sami si připravujeme kimchi, moc nám to chutnalo, ale někomu by možná tolik nakládané zeleniny mohlo vadit. 

Fermentované brambory

Na fermentaci je založen i další pokrm, který jsme vyzkoušeli, a sice fermentované pečené brambory podávané s čerstvým sýrem, smrkovými výhonky, zauzeným sušeným žloutkem a houbovým olejem. Přestože šlo jen o obyčejné brambory, pokrm vypadal na talíři skoro jako umělecké dílo.

Fermentované brambory nás zaujaly již v Postní kuchařce. Jde o celé brambůrky ve slupce, které se ještě syrové naloží do nálevu z vody a soli, nechají kvasit 5 dnů a teprve pak se upečou. Vzhledem k tomu, že jsme i klasické pečené brambory měli objednané jako přílohu, měli jsme možnost je porovnat a ty fermentované chutnaly opravdu trochu jinak, jejich chuť byla jemnější, byl v nich však lehce cítit  nakyslý podtón. Bonusem navíc je pak lepší stravitelnost.

Kuřecí roláda zachutná dětem

Do restaurace jsme se vydali s dětmi, takže jsme si aspoň mohli vyzkoušet, jak si v takové restauraci poradí se zmlsanými a konzervativními dětskými jazýčky. Milá servírka nám pro ně poradila roládu z vykostěného sedlčanského kuřete právě s pečenými brambory. Maso bylo krásně měkké a děti byly spokojené. 

Líbilo se nám také to, že nám nabídli i alternativní máslovou omáčku. Standardně totiž ke kuřeti podávají demi glace, která by mohla být pro děti příliš výrazná. Nakonec nám donesli omáčky obě v omáčkovnících, takže si děti mohly vybrat. Navíc jsme ocenili i doporučení bezlepkových pokrmů. Vstřícný přístup k celiakům bohužel stále v mnoha restauracích není běžný. 

Jediné, co nás zamrzelo, že na jídelním lístku neměli zrovna dezert řepu v lese, který připravovali v pořadu a ani tiramisu z tvarohu s kávovou kombuchou, na které jsme se těšili. Místo toho nám nabídli cheesecake s korpusem z ořechů a sušenek a musíme přiznat, že nás tato náhrada plně uspokojila. 

Hodnocení restaurace Sůl a řepa

Velkým pozitivem restaurace jsou poměrně příznivé ceny. Hlavní chod stojí kolem 250-270 Kč, nejdražší na jídelním lístku byl kapr na kmíně za 415 Kč. Za předkrm pak zaplatíte 145 Kč a za dezert 135 Kč. Navíc si sem přes týden můžete zajít na cenově atraktivní polední menu. Líbila se nám i nabídka místních nápojů opět z lokálních zdrojů, ať už to byla jejich vlastní kombucha, ovocné mošty z nedalekého Drachkova, cider Divoké jablko z Újezda u Chanovic u Klatov nebo strakonické pivo Klostermann. 

Restaurace díky svému zajímavému přístupu k surovinám určitě není pro každého, my jsme ale jako milovníci všeho fermentovaného byli nadšeni a určitě ji k návštěvě doporučujeme. 
 
Na fotografie z restaurace se můžete podívat v naší fotogalerii:

Fotogalerie - Sůl a řepa

Dalších 17 fotek

Ukázat 20 fotografií