Jak se jedlo v době renesance? V podzámčí kaše, na zámku pečení tetřevi i veverky, sladké dobroty a „jelen z vola“

Rolníci maso často neměli

Gurmánské zážitky samozřejmě nebyly pro všechny. Jinak se totiž jedlo a stolovalo na zámku, jinak v podzámčí. A tam se podíváme nejdřív.  Nejběžnějším povoláním, dá-li se to tak nazvat, byla práce v zemědělství. Nejvíc tedy v době renesance bylo rolníků, kteří obdělávali půdu a chovali hospodářská zvířata. Maso však na stole často neměli, obvykle pouze v neděli. Ryby byly běžnější, a to hlavně v období půstu.

Chleba a kaše

Dostupnou potravinou pro všechny vrstvy obyvatel byl chleba. Pekly se různé druhy, nejčastěji z obilí (i když bohatší lidé už znali i rýži a pochutnávali si na chlebu z ní). Chlebu, jaký známe dnes, se ale tehdejší chléb nepodobal, protože kvasnice „vynalezli“ pařížští pekaři až v 16. století.

Brambory, později běžné jídlo chudých,  v té době byly ještě za velkou louží.  Stejně jako ve středověku byly hlavním jídlem kaše. Většinou obilné nebo luštěninové. A vařily se i polévky. Ty se připravovaly většinou ze zbytků jídla, ze zeleniny, někdy se přidávalo i vejce. Jídlo se dochucovalo bylinkami, většinou šalvějí a petrželkou.

Panstvo mělo mlsný jazýček

To na zámku se jedlo mnohem  lépe. Do zámeckých kuchyní postupně přicházely různé druhy exotického koření z daleké ciziny, které běžné pokrmy povyšovaly na kulinární zážitek. Používala se majoránka a kmín, kořenilo se pepřem, zázvorem, bobkovým listem, objevila se skořice, muškátový květ i šafrán.

Panstvo mělo mlsný jazýček a oblíbilo si sladká jídla. Cukr byl vzácností, dovážel se třtinový. Častěji se sladilo medem, z kterého se pekl perník. Ten pak také sloužil jako zahušťovadlo do sladkých omáček k masu.

Maso si šlechtici užívali v hojném množství. Ovšem i tady se jídelníček odvíjel od zámožnosti rodiny. Zvěřina sice byla oblíbená, ale k dispozici ji neměl každý. Kuchaři byli ale vynalézaví a připravovali „jelena z vola“. Hovězí maso posypali aromatickým kořením, naložili do vína a přidali větvičky jalovce. Chuť takto připraveného hovězího se aspoň trochu podobala žádané zvěřině.

Nejčastěji se tedy servírovalo hovězí maso, a to i droby, vepřová pečínka byla jen občas. Z prasátek se cenilo hlavně sádlo na smažení, později se z vepřového masa a vnitřností připravovaly jitrničky a klobásky, udil se špek a slanina. Oblíbené bylo také maso z ovcí a koz.

Husy, kachny a kuřata a drůbež obecně se podávaly jen na hostinách. Zato se konzumovali různí polní ptáci – například tetřevi. Na talíři se často objevovaly veverky, o půstu bobři. Bobr jako vodní tvor se dokonce směl stejně jako ryby, raci a jiní vodní živočichové konzumovat i během půstu.

Pivo na prvním místě

Co se pilo? Pramenitá voda ze studánek, muži dávali přednost pivu, někdy i medovině. Pití vína se rozšiřovalo postupně, o zakládání vinic se založil císař Karel IV., který si mok z vinné révy oblíbil ve Francii.

Stolování tehdejší šlechty by se nám asi moc nelíbilo. Ze společných nádob se jídlo vybíralo rukama, jen na polévky a kaši měl každý lžíci. Nějaká pravidla se však dodržovat musela. Opírat se lokty o stůl bylo neslušné stejně jako hlasité mlaskání nebo říhání.

Zdroje informací: 

1zs.jhnet.cz: Stravování v době renesance

dspace.cuni.cz: Hostiny a stolování šlechty v období renesance

suslbc.cz: Renesance a humanismus ve světě