Růžičková kapusta je nenáročná zelenina, kterou můžete sklízet i v mrazech. Před škůdci ji ochrání postřik a odstraňování plevele

Sázíme růžičkové kapusty 

Růžičková kapusta by zasloužila jistě více pozornosti, a to zejména proto, že je to zelenina otužilá, kterou můžete nechat na záhoně a sklízet postupně dle potřeby i dlouho do zimy. Velmi dobře snáší mrazy až do -15°C a i po přemrznutí bývají růžičky jemné a chutné. Je to poměrně mladá zelenina, ještě během 18. století se nepoužívala, až na začátku 19. století se s ní setkáváme ve Francii pod názvem růžičková, brabantská nebo tisícihlavá na dlouhém košťálu. Na našem území se s ní potkáváme od poloviny 19. století jako se zelníčkem či kapustou pupencovou. Růžičková kapusta se rozšířila především v zemí střední a severozápadní Evropy.  
Vegetační doba kapusty růžičkové je poměrně dlouhá a s předpěstováním je třeba začít brzy zjara. Teď je čas na sazenice, které se stále dají zakoupit v zahradnictví a ještě je skvělá doba vysazovat ven do záhonů. Vhodnou předplodinou jsou špenát, pór, raný hrášek či ředkvičky. Máte-li tedy sklizeno, tak využijte záhon pro růžičkou kapustu. 

Ideální parťák do záhonu

Kapusta nemá moc nároků, preferuje radši vlhčí půdy s dostatkem živin. Vysazuje se ideálně do vzdálenosti 60 cm od sebe a hodně hluboko, ideálně sazenice ještě během sezóny přihrneme. Ve smíšené výsadbě jim bude skvěle ve společnosti okurek, kde si mohou vzájemně být k užitku – mohou tvořit ochranu proti větru. Výhodná kombinace je i s keříčkovými fazolkami, těm může stejně jako okurkám dělat ochranu před nepříjemným větrem. Růžiček se na jedné rostlině vyvíjí 26–55. Vývin růžiček můžeme podpořit tím, že koncem srpna vyřízneme rostlinám terminální vrchol. Listy však neodlamujeme, růžičky by se pak více otevíraly. Běžně se růžičkové kapusty pěstují v zelené variantě, ovšem jsou k dostání i červené až nafialovělé verze (Rubine -červené jsou jen růžičky zvenku, uvnitř zelené a vařením se červená barva dočista ztrácí.)