Dagmar Pecková se podělila o recept na skvělého králíka a říká: Na sociálních sítích baví lidi víc můj „žvanec“, než má tvorba

Paní Pecková, operní pěvkyně a kuchyně, jak to jde dohromady?

Na vystoupení se připravujete dlouhou dobu, pomocí hlasu přetváříte ty malé černé kuličky, zvané noty, do krásné hudby, pak je potlesk a je to pryč. Zanecháte v srdcích diváků a posluchačů nějakou stopu krásna. Tedy většinou to tak bývá. Stejné je to s jídlem a vařením. Z ingrediencí vaší snahou vytvoříte nějaké jídlo a během pár minut je to pryč. A i to jídlo zanechá v duši strávníka dobrý pocit. Když se povede.

Kdo vás naučil vařit a bavilo vás to hned od prvopočátků?

Moje matka uměla opravdu výborně vařit i péct. Byla velmi poctivá a každý pokrm od ní nejenom vypadal, ale také chutnal skvostně. A to v době, kdy se v podstatě v obchodě nedalo nic sehnat, svíčková byla u řezníka podpultovka. Měli jsme doma králíky, slepice a kachny. Ve skleníku se pěstovala veškerá možná dostupná zelenina. Jablka, hrušky, jahody a třešně byly naším zdrojem vitamínů. S tím se muselo vystačit. Vlastně pro dnešní vnímání marnivého světa nepředstavitelné. Nicméně jsem to všechno považovala za samozřejmost a ani mě nenapadlo mámě koukat na prsty, jak to vše dělá. Tenkrát mě to opravdu nezajímalo. A nezajímalo mě to ještě hodně dlouho. 

Než jsem se vdala a měla děti, tak jsem byla koncentrovaná na kariéru. Život spočíval v balení kufrů, odehrával se na letištích, v taxících, hotelích a na jevištích. Různé pochoutky všech koutů světa jsme pak s přáteli vychutnávali po zkouškách a představeních ve skvělých restauracích, aniž bych měla potuchu o tom, jak a z čeho jsou vytvořené. 

Kdy došlo ke změně?

Přišlo to se snahou a touhou usadit se a mít rodinu. I když ze začátku se to bez chůvy a hospodyní neobešlo a já se dostala k plotně sporadicky, svátečně, stylem pokus-omyl. Nevím, jestli se můj manžel víc těšil na to, co uvaří hospodyně, nebo já, protože oboje stálo za houby.

Ale jednou jsem mezi zkouškami v Salzburku koukala na televizi. Je to tak 25 let zpátky. A tam jsem viděla jednoho vyhlášeného kuchaře jak vaří risotto se sušenými rajčaty a piniovými semínky. Tak jsem si řekla, že tohle přece zvládnu taky. Začala jsem si kupovat německý časopis Essen & Trinken a vařila jedno jídlo za druhým. A byly to skutečně skvělé recepty. 

Vaříte, protože musíte, nebo je to teď už vaším koníčkem?

Mě to opravdu baví. Za těch 25 let jsem navařila a napekla už leccos. Dokonce jsem začala vyrábět i čokoládové pralinky. To byla taky šílenost. Jednou se mi povedlo udělat přes 2000 pralinek s 22 různými náplněmi. Bylo před Vánocemi, tak to byl alespoň vhodný dárek pro celé okolí. No, úplnej magor! (smích)

Přijde mně to jako skvělé odreagování se, jako výborná meditace. Zapomenout všechno kolem a nechat se opanovat vůní a chutěmi právě tvořeného. A ta radost z úspěchu.

Kdysi, když jsem zpívala v Hamburku, jsem šla kolem obchodu s kuchyňským potřebami. Nic jsem nepotřebovala, protože už jsem všechno doma měla. Tedy myslela jsem si. A tam nabízeli nádherné keramické tajiny. Takové ty špičaté hrnce, co v nich vaří v Maroku. A hned vedle byla marocká kuchařka. Byla jsem jak Alenka v říši divů. Samozřejmě jsem si to všechno koupila a vláčela přes celé Německo domů. Když mě viděl manžel, tak měl pocit, že už jsem opravdu zralá na blázinec. Ale pak vdechnul v tajine připravené jehněčí s mandlemi a sušeným ovocem a já byla opět za nejlepší. 

Na sociálních sítích často prezentujete své výtvory. Jaké jsou reakce?

Zajímavé je, že když uveřejním nahrávku své tvorby a pěveckého umění, tak jsou reakce, řekla bych, až zdrženlivé. Ale jakmile nafotíte kus toho žvance, tak přistane spousty lajků a pod postem je nekonečné diskusním fórum. 

Co od vás nejraději jedí vaši nejbližší?

Kdysi jsem rodinu pomalu zvykala na alespoň jedno bezmasé jídlo týdně. To se ovšem manžel a později i syn začali po obědě vytrácet. Od syna jsem po čase zjistila, že chodí potají k řezníkovi. Nicméně to časem začali akceptovat a já už se tedy ani nepídím po tom, jestli občas ještě ujedou. Nejhorší jsou pro ně palačinky. Sice jim to chutná, ale po půl hodině si začnou mazat chleba a rvát na něj šunku a sýr. Nicméně nevzdávám to. 

Ale samozřejmě, že rádi sní vše, co před ně postavím. Asi nejraději mají výše jmenovaný jehněčí tajine se sušeným ovocem, segedín, kuřecí stehýnka na calvadosu, králíka na broskvích, brazilskou moquecu a jiná, víceméně exotická jídla. Když mám vařit denně, tedy přes týden, volím rychlá jídla spaghetti s omáčkovými variacemi, letní saláty, vejce v hořčičné omáčce, kuřecí prsíčka, nebo ryby a mořské plody na různý způsob.

Existuje nějaké jídlo, které byste odmítla uvařit, třeba proto, že ho nejíte? Co vlastně máte ráda a jaké pokrmy „nemusíte”?

Já snad kromě hmyzu jím všechno. I vnitřnosti. Dokonce jsem jako malá jedla u babičky na zabíjačce prasečí mozek. Je tedy fakt, že to tenkrát bylo naposledy. 

Spíš můj manžel je v tomto specifický. Na to, že je synek ze statku, tak je dost vybíravý. Ledvinky, játra a podobné laskominy u nás nesmí na stůl. O plíčkách ani nemluvím. A z rajské se šesti, nebo koprovky taky nebyl nadšen.  

Vystupovala jste po celém světě, která kuchyně vás oslovila nejvíce?

To je těžké vybrat. Když se otevřely hranice a člověk začal jezdit ven, tak jsem se nadchla italskou kuchyní, pak nadšení pro Itálii vystřídala Francie. To bych považovala za vrchol gurmánství. Ale nesmíme zapomínat ani na arabskou kuchyni, se kterou má právě ta francouzská hodně společného. Indie, Japonsko, všechno je to úžasné. A v jídle se zrcadlí historie každého národa.

Žijete částečně v Německu, je pravda, co se říká, tedy, že se tam moc vařit neumí?

To bych vůbec neřekla. Bavorsko, nebo Bádensko Württembersko, kde bydlíme, i Rakousko má hodně společného s českou kuchyní a jídlo je velmi podobné. Hamburk má úžasné rybí speciality.

Já si ovšem velmi dobře pamatuji na moje začátky v NDR před téměř čtyřiceti lety. Tam to bylo opravdu strašné a možná se tento názor vytvořil právě tehdy. Ale to už je, zaplať pánbůh, minulost.

Stejně jako Británie, o které se také nemluví zrovna nejlépe v oblasti kuchyňské historie, si i Německo vytvořilo po 2. světové válce, díky přistěhovalectví z Itálie a z Turecka, úžasnou škálu chutí, které můžete buď obdivovat v nesčetných restauracích, nebo je i sami uvařit, protože ingredience na skvělé vaření seženete v každém lepším supermarketu.

Musíte si dávat při svém povolání pozor na některá jídla, nebo to neřešíte?

Vzhledem k tomu, že jídlo u mě patří ke kvalitě života, tak si prostě musím dávat pozor, abych se vešla do kostýmu. To je jediná zábrana, kterou mám.

Prozradíte nám tedy na závěr nějaký svůj oblíbený recept? 

Moc ráda. Třeba králík na broskvích je opravdu velice dobré jídlo. Navíc je králičí maso to nejzdravější, které si můžeme dát.

Králík na broskvích

Na přípravu speciality podle Dagmar Peckové budete potřebovat: 1 naporcovaného králíka bez hlavy, nebo 4 králičí stehna, 400 g štíhlých dlouhých mrkviček, omytých a rozkrájených na cca třícentimetrové kousky, včetně centimetru zelené natě, 300 g bílé cibule, oloupané a nakrájené na čtvrtky, 30 g čerstvého zázvoru nakrájeného nadrobno, kůru z jednoho bio citronu, nakrájenou na slabší proužky, 4 větší čerstvé  broskve, 1 lžíci másla a 1 lžíci olivového oleje, 1 celé červené chilli, 1 celá skořice, 150 ml bílého vína, 150 ml telecího (popř. hovězího) vývaru, sůl, pepř, hrst kerblíkové natě a 1/2 hrsti estragonových lístků.

Jak na to?

• V kastrolu (nejlépe litinovém) rozehřejeme máslo a olej a opečeme králíka dohněda.
• Osolíme, opepříme, dáme stranou.

• Broskve necháme zhruba 30 vteřin převařit ve vodě, oloupeme je a vypeckujeme. Tři plody nakrájíme na kostičky, zbytek na půlměsíčky. 

• Mrkev, cibuli, zázvor, chilli, skořici, citrónovou kůru a broskvové kostičky.
• Smažíme na rozpáleném tuku asi 5 minut, zalijeme vínem, necháme vyvařit.
• Na výše uvedenou směs vložíme králíka, zalijeme vývarem, přikryjeme pokličkou a v předehřáté troubě na 180 stupňů pečeme zhruba hodinu.
• Patnáct minut před koncem přidáme broskvové měsíčky.
• Při servírování posypeme nasekanou směsí kerblíku a estragonu.
• Výtečně chutná například s čerstvou bagetou.

Do naší fotogalerie se podívejte do soukromí Dagmar Peckové i na její kuchařské umění:

Fotogalerie - Dagmar Pecková

Dalších 23 fotek

Ukázat 26 fotografií