Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Historie a cesty koření na evropské stoly: Mák se dával na chleba, pepřem se platily daně a svazek bylin odháněl čarodějnice
Zdroj: zdroj: Maître de Boucicaut et Maître de Mazarine, Public domain, via Wikimedia Commons

Používání koření v jídle sahá až do doby kamenné, kdy si lidé začali obohacovat svůj jídelníček o čerstvé i sušené rostliny z lesa a polí. V různých částech světa se v průběhu času používalo různé koření v závislosti na klimatu a na tom, co bylo místně dostupné.

Petržel a majoránka proti opilosti, mák na chleba

Před 6 tisíci lety Sumerové kořenili pokrmy koprem či šafránem, před 5 tisíci lety v Egyptě se běžně používal římský kmín, koriandr a skořice.

Staří Řekové používali spoustu druhů koření, které rostlo na jejich území i v okolních zemích. Dováželi také pepř, skořici a zázvor z Orientu. Kmín a mák dávali na chleba, fenykl používali do octových omáček, koriandr jako koření do jídla a vína a mátu jako dochucovadlo do omáček k masu.

Zajímavostí je, že staří Řekové u sebe nosili petržel a majoránku, které měly zabránit případné opilosti na hostinách.

Koření proti čarodějnicím

Také Římané byli zvyklí hodně využívat bylinky a koření. Když se Římská říše rozšířila na severní stranu Alp, místní obyvatelé, kteří znali kmín, rozmarýn a tymián, se seznámili s novými druhy koření z východu. 

Obchod s kořením byl dlouhá staletí v rukou arabských kupců. Později se přesunul do italských přístavů Benátky a Janov.

Rozšíření různých druhů koření změnilo vaření a životní návyky po celém světě. Často také používalo i k maskování chuti zkaženého masa.

Pěstování koření a bylin bylo ve středověku z velké části pod kontrolou církve. Běžné byly náboženské hody s kořením a bylinkami. Svazky vybraných bylin se přivazovaly ke dveřím stájí, aby se dovnitř nedostaly čarodějnice.

Kůň za půl kila šafránu

Na počátku středověku (před křižáckými výpravami) bylo asijské koření v Evropě nákladné a využívali jej hlavně bohatí. Libra šafránu (cca půl kilogramu) stála stejně jako kůň, za libru zázvoru se dala pořídit ovce a za 2 libry muškátového květu dokonce kráva.

Černý pepř, stejně jako další koření a bylinky, byl běžně používán jako peněžní zdroj. Bohaté nevěsty dostávaly pepř jako věno. V celé Evropě byla jednotlivá zrnka pepře přijímána jako měna k placení daní, mýtného a nájmů (částečně kvůli nedostatku mincí). Mnoho evropských měst vedlo své účty v pepři a někteří majitelé domů dostávali nájem v „pepřové rentě“.

Okořeněné to mají i astronauti

Chuťové preference se často formují v dětství. Během této doby jsme konfrontováni s novými a odlišnými chutěmi a vůněmi. Pokud máme pozitivní zkušenost s určitou příchutí, s přibývajícím věkem si ji oblíbíme spíše.

I dnes je koření oblíbeným doplňkem jídla a často se používá k vytvoření jedinečných chutí a vůní. Někteří lidé se možná vyhýbají používání koření v kuchyni, ale trocha experimentování může být skvělým způsobem, jak dodat chuť každému pokrmu.

Koření lze nalézt všude, včetně vesmíru: v roce 1982 bylo koření začleněno do jídla astronautů pro program raketoplánů USA.

Náš tip: Máte rádi výrazné chutě a nevadí vám pikantní pokrmy? Připravte si pálivou chilli omáčku, která se hodí k masu i těstovinám.

Zdroje informací: 

mccormickscienceinstitute.com: History of spices

1001frucht.de: Eine kleine Geschichte der Gewürze

vseokoreni.cz: Historie koření

Recepty k tomuto článku

Naposledy jste si prohlédli