Poslední rakouská císařovna Zita jedla račí ocásky s vinnou omáčkou, ale zřizovala jídelny pro chudé a sama zažila hlad

Za zdmi císařského paláce

Karel a Zita měli svatbu v roce 1911. První léta manželství byla ještě ve znamení luxusu a přepychu mladého páru, který se nakonec usadil na zámku Hetzendorf u Vídně. Začátkem první světové války pak Karel jako generál rakouské armády odjel do války a Zita, kterou si oblíbil stařičký císař František Josef I., se přestěhovala do zámku Schönbrunn. Tehdy si ještě rodina – to už rozrostla o syna a dceru – mohla dopřávat bohaté menu, které se někdy skládalo i z deseti či dvanácti chodů.

Večeře ve velkém stylu

Začínalo se většinou silným vývarem, a to hovězím, telecím nebo drůbežím, ve kterém byly kromě zeleniny také kousky masa. Jako předkrm se servírovaly račí ocásky nebo filé z ryb s jemnými omáčkami. Oblíbená byla například omáčka ze šumivého vína nebo z hovězího vývaru a červeného vína, ochucená šalotkami a česnekem.

Šťavnaté telecí maso se podávalo se ze zeleným chřestem, na stole nechyběla tučná husí či kachní jatýrka foie gras. Nesmíme zapomenout na zvěřinu, která nejen v Rakousku-Uhersku byla běžnou součástí šlechtického menu. Císařská rodina si pochutnávala například na bažantech či koroptvích, připravených na různé způsoby.

Jako dezert bývalo ovoce, pudink nebo závin s jablky nebo hruškami, výběr cukrovinek a pralinek pro dámy, káva a koňak pro pány.

Krátká doba blahobytu i péče o druhé

Karel I. nastoupil na vídeňský trůn v roce 1916 po smrti císaře Františka Josefa I. Původně se měl nástupcem stát František Ferdinand d´Este, ten se ale už dva roky předtím stal obětí sarajevského atentátu. Novému císaři bylo pouhých 29 let, Zitě o pět méně. Válečný konflikt trval již třetí rok a císařská rodina se zatím na rozdíl od poddaných nemusela nijak výrazně omezovat.

Přesto Karel i Zita měli vyvinuté sociální cítění a snažili se pomáhat těm, kteří na tom byli špatně. Na konci války se rozpadl přídělový systém, ceny jídla nekontrolovatelně rostly a lidé hladověli.

K potlačení hladomoru byly zřízeny válečné kuchyně, které podávaly jídlo zdarma nebo za malý poplatek. Císařovna Zita pomáhala zřizovat tyto jídelny pro chudé.  Účastnila se například otevření válečné kuchyně na okraji Vídně v dubnu 1918. Najíst se v ní denně mohlo až 1 500 lidí.

Krušné časy po skončení války

Císař Karel musel po prohrané válce odejít i s rodinou do exilu. Po marných pokusech usídlit se v Evropě se Karel se Zitou nakonec  koncem roku 1921 usadili na portugalském ostrově Madeira, jejich děti se za nimi dostaly dva měsíce později.

Tam všichni zažili opravdovou bídu. Veškerý majetek zůstal v Rakousku, kde byl zkonfiskován. Letohrádek Quinta do Mont, kterou rodině s celkem sedmi dětmi propůjčil k užívání místní bankéř, byl vlhký, plesnivý a bez elektřiny. Voda tekla jen studená. Jídla nebylo rozhodně na rozhazování a nakrmit početnou rodinu nebylo nijak snadné. Když v březnu 1922 Karel I. zemřel, třicetiletá vdova se oblékla do černých šatů a v černé chodila do konce života. Dva měsíce po Karlově smrti se narodilo osmé dítě, dcera Elizabeth.

Houževnatá dáma přesto dokázala dětem zajistit patřičné vzdělání. V 50. letech se vrátila do Evropy a žila v Lucembursku, Rakousko mohla navštívit až v roce 1982, sedm let před svou smrtí.

Náš tip: Mezi levná jídla, která zasytí více strávníků, patří například strouhankové brambory podle našeho videoreceptu.

Zdroje informací:

habsburger.net: Die Hofküche: Wenn der Kaiser zu Tisch bittet 

sdruzenimonarchistubrno.webnode: Zita Habsburská – Světice 20. století?

meinbezirk.at: Kriegsküchen und Eishockey: So war es in Währing 1918

is.muni.cz: Dr. Otto von Habsburg a jeho proevropský přínos