Římské saturnálie byly předchůdci Vánoc. Na hostinách se jedlo sele na rožni s vinnou omáčkou i koláčky s nezvyklým kořením

Svátek hojnosti, hazardu a popíjení

Saturnálie se začaly slavit zhruba ve 4. století před naším letopočtem jako den spojený s uctíváním bohů v období zimního setí.

Z jednoho dne, který byl stanoven na den zimního slunovratu – 17. prosince (podle současného kalendáře je to 25. prosinec), se nakonec stal několikatýdenní svátek společenských setkávání, rozdávání dárků, ale i hudby, zpívání hazardních her, okázalých hostin a nevázaného popíjení.

V prvním století před naším letopočtem se za pomoci různých nařízení podařilo saturnálie zkrátit na jeden týden. Z dnešního pohledu tedy šlo o období začínající 1. svátkem vánočním a končící prvním dnem nového roku.

Výzdoba podobná té vánoční

Lidé zdobili své domovy věnci a další zelení a odkládali tradiční tógy ve prospěch pestrých oděvů známých jako synthesis. Dokonce ani zotročení lidé nemuseli během saturnálií pracovat, ale směli se slavností účastnit; v některých případech seděli v čele stolu, zatímco je jejich pánové obsluhovali.

Jídlo popsal římský gurmán Apicius

O menu, které se podávalo, se nejvíce dozvíme ze zápisků římského gurmána Apicia z prvního desetiletí našeho letopočtu. Na svátečních stolech nesmělo chybět vepřové (nebo kančí) maso, často šlo o sele připravené na rožni. Hovězí maso se tehdy moc nejedlo, kromě vepřového se servírovalo i skopové nebo drůbeží, ale také různé druhy ryb nebo mořských plodů.

Šťavnaté maso s omáčkou

Maso se jedlo s omáčkami, které se vyráběly většinou z olivového oleje, vína a různých druhů aromatických bylinek, Římané běžně používali nať celeru a řapíkatý celer, koriandr, kopr nebo petrželovou nať. Někdy se  se přidávalo i trošku chuťově výrazné fermentované rybí omáčky garum. Výjimečně se do omáček dalo i pár snítek vzácného šafránu.

Pekly se placky a chleba, jedla se vařená nebo pečená zelenina (syrovou považovali staří Římané za nezdravou). Samozřejmostí byly mísy plné sýrů, oliv, ořechů a různých semínek.

Koláč s bobkovým listem a silné víno

I tehdy už byly v oblibě sladké dezerty. Nebyly to jen sušené datle či fíky, nebo medem slazené ořechy a semínka,  ale pekly se také sladké koláče. Do těsta se často přidávalo výrazné koření, například anýz, ale i bobkový list nebo kmín, součástí těsta byl i sýr podobný dnešní ricottě. Drobné koláčky (spíš kuličky) se smažily v oleji a namáčely do medu.

Pití vína bylo součástí saturnálií. Připomeňme si, že staří Římané nikdy nepopíjeli víno neředěné, ale vždy jen smíchané s vodou, někdy i ochucené medem a kořením. Oblíbený byl tzv. mulsum, jehož základem byly čtyři díly silného vína z vyzrálých hroznů a jeden díl medu. Výsledkem byl výrazně sladký a vysoce alkoholický nápoj.

Náš tip: Pokud si chcete vánoční menu trochu ozvláštnit a připravit jídelníček v duchu starořímských saturnálií, zkuste třeba vepřovou pečeni se zeleninou podle našeho videoreceptu:

Zdroje informací:

stephaniedray.com: Io Saturnalia! A Holiday Party Tray, Ancient Roman Style

getty.edu: The Wild Holiday That Turned Ancient Rome Upside Down

history.com: What Is Saturnalia?