Znáte štědrovečerní tradice a pověry? Devatero chodů na stole, prostřeno pro náhodného hosta, šupina pod talířem a další

Na Štědrý den se plní přání

Štědrý den je hlavně pro děti, ale i pro mnohé dospělé nejkrásnějším dnem v roce, v minulosti mu navíc lidé přičítali takřka magickou moc. Naši předkové věřili, že se v tento den mohou plnit přání a že to, co se v tento den stane, ovlivní jejich budoucí životy hlavně v následujícím roce.

Dávali si proto velký pozor na to, co dělali, a snažili se svůj osud ovlivnit a pokud možno nasměrovat správným směrem. Proto se během štědrovečerní večeře, ale i před ní a vůbec po celý Štědrý večer dodržovaly všemožné zvyky a tradice. 

Vánoční tradice našich předků

Naši předkové na Štědrý den držovali přísný půst v naději, že spatří zlaté prasátko. Ten jim ostatně začínal již na první adventní neděli a znamenal, že se museli vzdát nejen všech masových jídel, ale i mléka, vajec a sýrů.

Jíst se mohlo jen maso studenokrevných živočichů, což byly nejen ryby, ale třeba i šneci, kteří byli v minulosti rovněž oblíbeným postním pokrmem. Je tedy jasné, že na večeři se naši předkové už pořádně těšili. A jaké zvyky bylo tedy během ní radno dodržovat, chtěl-li se člověk vyhnout nepříjemnostem?

• K svátečně prostřenému stolu bylo možné zasednout až ve chvíli, kdy se na nebi objevila první hvězdička. Přestože večeře byla o hodně prostší než dnes, i tak byla poměrně bohatá a měla mít devět chodů. Devítka totiž byla považována za magické číslo, které mělo zajistit úspěch a splnění přání a snů. Čím více chodů navíc na stole bylo, tím větší měla být úroda.  
• I když šlo o jídla obyčejná, cílem bylo, aby byla připravena ze surovin, které znamenaly hojnost, tedy z krup, jáhel, luštěnin, máku a hub, a zdraví (česnek a med). To vše splňovaly pokrmy, jako jsou houbový kuba, jáhelník, pučálka, hrachová či houbová polévka, peciválky nebo vánoční oplatky. 
• U svátečně prostřeného stolu měl sedět vždy sudý počet lidí. Pokud byl lichý, přinášelo to smůlu. Na stůl se také prostřel talíř pro náhodného hosta – tím se dávalo najevo, že hospodyně neodmítne případného žebráka či tuláka. Někdy se položil na stůl i talíř polévky pro člena rodiny, který již zemřel.  

• Všechny pokrmy se měly dát na stůl a poblíž stolu, aby nikdo nemusel od něj vstávat a odcházet. Říkalo se, že ten, kdo vstane, nemusí se dalších Vánoc dožit. Stůl se rovněž někdy omotával řetězem, aby se za rok všichni zase sešli. Řetěz měl zároveň chránit obydlí před zloději.
• Pokud si chtěla rodina zajistit bohatství v příštím roce, bylo nutné dát každému pod talíř šupinu z kapra nebo zlatou minci. 
• Pod stůl se dávalo i seno, to mělo zajišťovat rodině štěstí. 
• Dalším zvykem spojeným s jídlem bylo krájení jablka. To se rozřízlo na poloviny kolmo ke stopce. Pokud se uvnitř objevila hvězdička z jádřince, znamenalo to, že se všichni následující rok sejdou ve zdraví. Kříž pak předpovídal nemoc či dokonce smrt v rodině. 

• Podobně jako z jablek se věštilo i z ořechů. Hospodář rozlouskl vždy po štědrovečerní večeři ořech. Pokud byl v pořádku a zdravý, měla rodina jistotu, že se následující rok nemusejí ničeho obávat a rodinu čeká jen štěstí. Špatného ořechu se naopak všichni báli – znamenal totiž nemoc nebo smrt v rodině. 
• Zbytky od večeře se nevyhazovaly.  O část jídla se lidé dělili s drůbeží a domácími zvířaty, zbytky nebo kosti se rovněž zakopávaly pod stromy, aby byla v následujícím roce dobrá úroda ovoce. 
• Kouzlilo se i s vánočkou. Ta se rozkrájela na tolik kousků, kolik bylo v rodině svobodných. Poté se zavolal ke stolu pes, aby si vybral některý z kousků. Ten, jehož kousek si zvolil, měl mít pak největší šanci, že v příštím roce potká životní lásku. Stejně tak se říkalo, že větší naději na vdavky měla dívka, na kterou vyšla patka od vánočky. 

Náš tip: Pokud nevíte, co se zbytky vánočky, můžete si z ní na Boží hod udělat tyto vynikající francouzské toasty podle následujícího receptu. 

Zdroje informací: 
Kindlová, M., Boledovičová, M.: Tradinář
Jakouběová, V.: V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc
Hrabětová, J.: Lidové Vánoce v Polabí