Domov je tam, kde voní čerstvě upečený chléb, říká Petra Burianová, první vítězka soutěže Peče celá země

První řada - první vítězka

Petra Burianová se stala vítězkou první řady televizního pořadu Peče celá země, který měl premiéru na České televizi 4. ledna 2020. Tento soutěžní pořad, v němž  se utkává dvanáct amatérských pekařů a cukrářů se těšil velké pozornosti diváků a jeho finále, vysílané 14. března 2020 sledovalo 1,7 milionu lidí.

Petra Burianová si před jejich zraky vysloužila titul Mistr pekař, čímž se, stejně jako kuchařkami Cesta z těsta a Jihomoravský krajáč, zapsala do povědomí široké veřejnosti. A i když další řadu vyhrála Martina Kynstlerová, v povědomí lidí stále zůstává i Petra Burianová, moderující na ČT pořad Pečení na neděli. Právě proto jsme ji vyzpovídali, abychom zjistili, jak se má i jak na soutěž vzpomíná. 

Paní Burianová, startuje třetí řada Peče celá země, jak vzpomínáte na svou účast v té první?

Co já? Nás všech 12 statečných vzpomíná. Víte, my měli jednu neskutečnou výhodu, kterou už žádná další řada mít nebude. Byli jsme první. Vůbec jsme tenkrát netušili, do čeho jdeme. Nesoutěžili jsme.

Věřím tomu, že valná většina naší party do toho šla ze zvědavosti a užít si to. Byli jsme ryzí domácí pečící amatéři bez nějakých kurzů a hlubokých technologických znalostí. Já osobně vzpomínám, jak to bylo celé fyzicky náročné.

Dvouměsíční příprava, kdy jsem byla buď v práci nebo u trouby a pak vždy čtyři dny natáčení a na tři dny domů navařit, napéct a vyprat rodině. Po finále jsem měla jen jedno velké přání. Jít se pořádně vyspat. Pronajali jsme si roubenku u Hlinska a já tři dny fakt spala.

Změnilo vám vítězství život nějak radikálně?

Žádné vítězství v žádné televizní reality show nemá tu moc vám změnit život. Proto jsou i vítězství, o kterých se za pár týdnů neví. Je to jen příležitost, taková hozená rukavice. A je jen na vás, zda-li ji využijete a tu rukavici zvednete.

Takže žádná změna skutečně nepřišla?

Ono to zvenku může vypadat, že jako hele, ona vyhrála a teď se jí nabídky jen hrnou a dali jí pořad a stále jí někdo něco posílá a někam ji zve. Takhle to fakt není. Pracuji možná víc než předtím, pokorně doháním teoretické znalosti. Největší zkouškou veřejně známé osoby je nejspíš poznat, kdo je opravdový přítel a kdo si z vás dělá jen svůj prostředek, takovou dojnou krávu.

Máte pořad  České televizi, vydala jste dvě kuchařky, cítíte se jako celebrita? 

Celebrity v mém podání jsou vzdělaní lidé, kteří od sebe neutíkají do nějakých povrchních líbivých gest. Jsou to lidé, kteří jsou sami sebou, mají velké životní zkušenosti, jsou pokorní, pochybují o sobě, mají vytříbený smysl pro humor, své chyby považují za zdroj své vnitřní síly, nemusí vlastnit pravdu, umí odpouštět s každým nádechem a výdechem. Do toho mám fakt ještě daleko. I těmi odžitými roky.

Na rozdíl od mnoha jiných kuchařů a cukrářů, kteří mají televizní show, nejste zaměřená na moderní trendy, ale na klasiku. Máte ji ráda?

Mám ráda prosté a jednoduché vaření a pečení. Hodně se inspiruji tím, co a jak se vařilo a peklo dřív. Myslím, že vést kuchyni není jen o receptech, ke kterým si musím složitě nashánět suroviny.

Pracuji především s tím, co mám doma a co vypěstuji a seženu kolem. Ono taky, když se lidí ptám, co je jejich nejoblíbenější jídlo, s velkou pravděpodobností skončíme nakonec na bramborových plackách s povidly a mákem nebo šťouchaných bramborách s tvarohem. Mám moc ráda prostá jídla. Dělají takovou jiskru v oku, jak mi nedávno říkala jedna pamětnice.

Během natáčení Pečení na neděli se setkáváte s mnoha zajímavými lidmi. Co jste se od nich stihla naučit?

Tak třeba to, že jeden stejný recept chutná od každé pekařky jinak. Nebo, že těsto nepřemícháš a ženu nepřemiluješ. Je toho tolik. Poslouchám, zapisuji, a dokonce se i k některým těm lidem z natáčení postupně vracím. Při natáčení není tolik času, ale když si pak uvaříme kafíčko a ty kamery tam nejsou, to teprve padají moudra a rady a vytahují se staré recepty a historky.

Jaká kuchyně je u vás doma nejpopulárnější? Předpokládám, že to bude česká, ale možná mě překvapíte.

Já vařím stylem „co dům dal“. A on dá většinou víc, než by člověk čekal. To je takový experiment. Ve chvíli, kdy už máte pocit, že v lednici už nic není, zkuste být kreativní a vařit jen s tím, co ještě doma je. Budete překvapeni, jak dlouho to ještě půjde. Vařím nejvíc českou klasiku. Tak, jak jsem se naučila doma. Ale taky mám hodně dětí. Syn je amatérský rybář, druhý uzenář, dcera zase miluje a umí připravit skvělou indickou či vietnamskou kuchyni a ten nejmenší už začíná péct. Takže někdy si ujedeme i jiným směrem.

Existuje nějaký pokrm, na který byste si při pečení netroufla?

Tak to asi neexistuje. Otázka je, jak by to nakonec dopadlo, chutnalo a vypadalo.

Co pečete nejraději a máte nějaký recept, který si ceníte jako oko v hlavě a nikomu byste ho neprozradila?

Takhle já to nemám. Recepty jsou pro mě takový druh lidové slovesnosti. Mají si je předávat děvčata v práci nebo sousedi přes plot. Matky mají sepisovat rodinné recepty pro své děti. Ono už tu všechno vlastně bylo.

Přemíláme to jen zase a znovu a s drobnými obměnami k lepšímu či horšímu. Ale pořád se ukazuje, že domov je tam, kde voní čerstvě upečený chléb, koláčů je plná mísa a na plotně bublá vývar. Proto ty recepty tak táhnou. Je v nich vůně domova. A teď jsem se tak krásně zasnila, že jdu něco upéct. Mám plný mrazák ovoce, tak asi bude bublanina.

Náš tip: Pokud také máte v plánu péct bublaninu, vyzkoušejte podle našeho video receptu připravit skvělou jogurtovou: