Božena Němcová neuměla moc vařit, pravidelně dostávala jídlo od přátel, bez piva se neobešla a měla ráda i rum

Domácnost ji nebavila

Barunka Panklová (1820-1862) od dětství ráda četla, od dcery podkoního Pankla se ale očekávalo, že bude umět vést domácnost, vařit, péct a samozřejmě šít, ve volných chvílích vyšívat.

Ani jedno z toho mladou Barboru nebavilo. Když o teprve sedmnáctiletou dívku bez věna projevil zájem o 13 let starší úředník finanční správy Josef Němec, rodiče souhlasili. Mysleli si, že domácnost, rodina a děti nakonec udělají z jejich dcery správnou hospodyňku. 

To se ale nepodařilo. Vlastenecky zaměřený Josef Němec nebyl oblíbený u svých nadřízených a moc peněz domů nenosil. A s tím málem zase neuměla hospodařit jeho mladá manželka.

A kdy a jak se z Barbory stala Božena? Vlastenci, ke kterým patřila i Barbora Němcová, si měnili jména, aby zněla česky. Barbora si začala říkat „Božena“ (údajně se inspirovala pověstí Oldřich a Božena). Prvně se jako Božena Němcová podepsala pod báseň Českým ženám v 27. čísle Květů v roce 1843. 

Co se tehdy vařilo?

V první polovině 19. století, kdy se mladá novomanželka pokoušela uspět v kuchyni, se jídelníček bohatých a chudých výrazně odlišoval. Tehdejší střední třída, tedy zámožní měšťané nebo statkáři, se z dnešního pohledu stravovala docela zdravě a vyváženě. 

Z masa bylo oblíbené vepřové a hovězí, občas zvěřina, z drůbeže pak husy a kachny. Kuřata se nejedla, ta se nechala pěkně vyrůst a ze slepice se vařila vydatná polévka. Běžné byly ryby, vzácnosti nebyli ani raci. Na ochucení se používaly čerstvé bylinky, nejčastěji šalvěj a řeřicha.

Tuky zastupovaly máslo a sádlo, rostlinné oleje si cestu na naše stoly teprve probojovávaly. Součástí jídelníčku byla zelenina, většinou tepelně upravená, ale i kysané mléčné výrobky, především tvaroh.

Základem pečení byla celozrnná mouka, ta bílá se ve větší míře zařadila až v druhé polovině 19. století. 

Božena neměla peníze

Lze předpokládat, že tak široký soriment surovin na vaření a pečení Božena Němcová neměla. Vzhledem k téměř permanentně neutěšené rodinné finanční situaci se u nich připravovaly většinou kaše, a to obilné slané či sladké. Hojně rozšířené byly brambory, které sloužily jako základ mnoha pokrmů. 

Začínající spisovatelka Božena Němcová měla mnoho přátel (především z řad mužů), kteří se jí snažili pomáhat, a to obzvlášť poté, co její manžel byl přeložen mimo Prahu. Jen díky nim měly děti oblečení a obutí, díky nim neumřela celá rodina hlady. 

Alkohol od Ferdinanda Fingerhuta

Asi největším „sponzorem“ byl Ferdinand Fingerhut, bratr Vojty Náprstka (Fingerhuta). Ferdinand vlastnil pivovar v domě U Halánků na Betlémském náměstí (dnešní Náprstkovo muzeum) a Černý pivovar na Karlově náměstí. Tam také tento milovník hudby, divadla a krásných žen založil kulturní salón, kde se scházeli významní literáti a umělci včetně Boženy Němcové.

Ta často docházela za Fingerhutem do domu U Halánků. V tamní vinopalně se vyrábělo několik druhů alkoholikých nápojů. Němcová si od Fingerhuta  půjčovala peníze, dostávala od něj jídlo, zcela pravidelně pivo a podle Vojty Náprstka chodila pro rum a další alkohol. Zřejmě v něm občas hledala útěchu, když jí existenční starosti přerůstaly přes hlavu.

Aby to krásné mladé ženě nebylo trapné, Ferdinand ji vždy poprosil o nějakou menší práci, například psaní adres na obálky. 

Na Rettigové oceňovala češtinu, ne recepty

Božena Němcová zemřela na dnešní dobu mladá, bylo jí necelých dvaačtyřicet let. Bez pomoci přátel by ale zřejmě nedožila ani tohoto věku.

A ještě trochu kuriózní poznámka na závěr: Když Božena Němcová vezla chodským vesničankám nejlepší české knihy, byla mezi nimi i kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové. Asi nikoho nepřekvapí, že to nebylo kvůli receptům, Němcová oceňovala její literární talent a češtinu.

Náš tip: Různé kaše byly oblíbeným jídlem převážně chudších vrstev 19. století. Určitě by chutnala i hrachová s osmaženou cibulkou podle našeho videoreceptu.

Zdroje informací:

Stanislava Jarolímková: Slavné Češky a jejich blízcí, Universum 2019

flowee.cz: Jak se jedlo v 19. století? Za biopotraviny si nemuseli připlácet a zelenina byla součástí každého jídla

muzeum3000.nm.cz: Božena Němcová a bratři Fingerhutové