Největší radost mi dělalo péct pro královnu Alžbětu II., říká česká vítězka kuchařské olympiády Jaroslava Londová

Jak pracuje šampion

Jaroslava Londová se již více než dvanáct let se věnuje pedagogické a cukrářské činnosti na Střední odborné škole Josefa Sousedíka ve Vsetíně. Studentům předává své pečlivě nabyté zkušenosti, zároveň provozuje kurzy, kam se hlásí si lidé mimo obor. Chtějí se totiž od vítězky mnoha gastronomických soutěží naučit, jak péct a zároveň obdivovat práci olympijské vítězky.

Olympijský úspěch

Paní Londová, jaké byly vaše pocity, když jste na letošní kulinářské olympiádě ve Stuttgartu získala zlatou medaili?

V první řadě to je výbuch emocí, nadšení, pak velká úleva. Toto zažívají sportovci při svých vítězstvích. Jste utahaní, nevyspaní, ale šťastni. Prožíváte velké nervové vypětí, které je kompenzováno obrovskou radostí.

Aby přišla ona radost, je před tím dost práce a vymýšlení. Jaká byla hlavní inspirace pro vaše vítězné cukrářské dílo?

Pro každé soutěžní klání si musím připravit promyšlenou kompozici. Protože jsem v minulosti již vyčerpala krásné náměty, sáhla jsem po mnohotvarech. Původně jsem měla skladbu, která se skládala z krychle, jehlanu, kuželu, koule a válce. Ty jsem chtěla do sebe takzvaně zapustit.

Dílo bylo nevšední, určitě po mimořádném zpracování krásné. Dlouho jsem hledala vystihující název, což je pro takový exponát velmi důležité. Spojitost s Platónem mi nabídla moje sestra Marie, která je také velmi uznávaný pedagog. Po dokonalém seznámení s Platónovými tělesy jsem pochopila, že to může být neokázalá kompozice, která je výzvou i pro stránce zpracování perníkového těsta.

Úspěchy se nezapomínají

Jaký význam pro vás má toto vítězství v kontextu celé vaší kariéry? Překoná to třeba chvíle, kdy jste vytvářela perníky pro královskou svatbu prince Williama a Kate Middleton?

Nelze srovnat adrenalin na soutěži a práci na darech pro královskou rodinu, která byla primárně pro potěšení. V každém případě mi jde především o to, ukázat světu naše umění s perníkem.

Avšak toto ocenění je pro mne opravdu jedinečné, a to hlavně z důvodu, že jsem přesvědčená, že to byla poslední velká soutěž, které jsem se zúčastnila jako soutěžící. Také jsem měla u sebe poprvé obě své dcery, které mne velmi podporovaly a prožívaly klání se mnou. Potom se radost a prožitek násobí.

Pokud skutečně skončíte se soutěžením, co vám zůstane v paměti?

Ráda budu vzpomínat na všechny úspěchy, kterých se mi podařilo dosáhnout jak osobně, tak prostřednictvím mých studentek. Na IKA Olympiádě jsem soutěžila už v letech 2012, 2020 a 2024, zúčastnila jsem se i Culinary World Cup Lucemburk 2014. Všechny mé soutěžní exponáty byly oceněny zlatou medailí.

Ale to není všechno, na tyto největší soutěže jsem připravila také vybrané studentky. Kompozici jsem opět navrhovala já, cukrářky se pak po dohodě plně podílely na výrobě. Práce se jim se studiem protáhla na mnoho měsíců. Odměnou jim byly neskutečné zážitky.

Královská rodina

Vraťme se ještě ke svatbě Kate a Williama. Jak se stalo, že si královská rodina vybrala právě vás?

Někteří se mylně domnívají, že jsme byli požádáni o vytvoření daru pro královskou rodinu, ale ve skutečnosti to byla čistě moje iniciativa. Celý život se snažím o zviditelnění našeho řemesla a vybírám si různé příležitosti pro které můžu vytvořit něco výjimečného. A královská rodina je mou srdeční záležitostí.

V době příprav svatby Williama a Kate mne napadla myšlenka, poslat krásně zdobené perníkové srdce jako dar novomanželům. Tato tradice se u nás dodržuje často. Nabídla jsem spolupráci studentce Marii Kolínkové, která již měla ocenění ze světové soutěže. Byla to pro ni příležitost zúročit svůj talent a pro mne opět výzva. Konzultovala jsem tuto možnost s paní velvyslankyní, nakonec se vše povedlo odeslat.

Z královské rodiny poté přišlo krásné a srdečné poděkování. Časem jsme poslali dary ke křtinám dětí Kate a Williama, prince George a princezny Charlotte. Nejvíce si však cením daru pro samotnou královnu Alžbětu II. k jejím 90. narozeninám.

Královna musela být určitě nadšená. Za dobu jejího panování prošlo cukrářské řemeslo velkou proměnou. Jak se změnilo od doby, kdy jste začínala?

Velmi. V době mých začátků jsme se pevně drželi státních norem nebo podnikových kalkulací. Vlastní fantazie šla stranou. Vždy mne fascinovala dovednost některých spolupracovníků, kteří si za skromných podmínek dokázali poradit. Dnes už se meze nekladou. Zdokonalily se technologie, popustila se uzda fantazii a kreativitě. Je daleko větší výběr zajímavých surovin.

A také je možné se naučit péct bez školy, a to i díky mnoha kurzům. Také jste se do jejich vedení pustila, co se u vás mohou lidé naučit?

Kurzy jsou zaměřené na výrobu a zdobení perníčků. Začala jsem s nimi nejprve u nás ve škole, pak se o tom dozvěděli další zájemci, a proto jsem si zažádala o „živnosťák“. Kurzy v jarním a podzimním období nabízím v Praze a v Prostějově, ale spolupracuji taktéž s naší školou. Více se můžete dozvědět na facebookových stránkách Poleva na perníčky.

Mám mnoho účastníků, kteří se naučili zdobit mnou speciálně vyrobenou polevou, která je jemná a elastická. Předvedu jim zpracování těsta, upečou si perníkové tvary, předávám jim své rady a zkušenosti. Naučím je připravit si dokonalý kornoutek nezbytný pro využití polevy, nakreslit si šablony, a pak provádíme techniky zdobení.

Perníky jako cesta ke slávě

Upřednostňujte při své práci klasickou cukrařinu, nebo pokukujete i po moderních trendech?

Upřednostňuji kvalitu. Dort Sacher, Harlerkýn, nebo Florida jsou pro mne stále nepřekonatelnými základními dezerty. Novinky se ale učím, abych byla takzvaně v obraze.    

To dokazují i vaše úspěchy na soutěžích, kde jsou vaší doménou perníky. Kdy jste zjistila, že budou pro váš profesní život určující?

Pardubický perník pro mne byl vždy známkou propracované ruční práce. V hodinách odborného kreslení jsem využila prostor pro praktické cvičení na upečených perníkových korpusech. Náměty jsem čerpala z různých časopisů, které se zabývaly ručními pracemi. Tam jsem našla velkou inspiraci. Vzory výšivek nebylo těžké převést na perník.

Máte v hlavě nějaké plány do budoucna, pokud jde o vaši pedagogickou a cukrářskou kariéry?

Asi vás zklamu, ale vyšší ambice určitě nemám. Dcera Drahomíra je kreativní a perníky nazdobí mnohdy lépe, než já. Pak mám šikovné žáky kolem sebe, navzájem se respektujeme. Je to krásná symbióza.

Jaké rady byste dala začínajícím cukrářům, kteří se chtějí dostat na vrchol?

Učte se od nejlepších odborníků. Prohlubujte své získané znalosti a dovednosti samostudiem odborných časopisů, o postupech přemýšlejte. Vyzkoušené novinky, postupy si zapište, nakreslete, jinak si na ně časem nevzpomenete. Můj slogan je: „Cukrařina to je dřina, ale sladší, nežli jiná!“

Na práci Jaroslavy Londové se můžete podívat do naší fotogalerie:

Fotogalerie - Jaroslava Londová

Dalších 17 fotek

Ukázat 20 fotografií

Náš tip: Zkoušeli jste už hrníčkový perník? V našem videoreceptu zjistíte, jak na to: