Jídelníček na rekreacích ROH: Vydatné snídaně, na oběd výběr ze čtyř jídel a pokaždé tradiční moučník

Rekreace není pro každého

V 50. letech nebyly odborářské rekreace žádnou rodinnou dovolenou, jak ostatně můžeme vidět ve filmech s bručounským revizorem Andělem. Rekreovat se měli hlavně... „zvláště výkonní zaměstnanci, jejichž píle aneb výkony jsou uváděny ostatním zaměstnancům za vzor“, dále sociálně slabí pracovníci, zdravotně ohrožení (ale ne nemocní) a „živitelé většího počtu nezaopatřených rodinných příslušníků“.

Primárně tedy poukazy dostávali dělníci a zemědělci, zasloužilí funkcionáři strany a odborů, občas nějaké místo zbylo i na ty z kanceláří. Manželé, manželky či partneři většinou zůstávali doma, později si mohli další poukaz zaplatit. S dětmi se až do 60. let nepočítalo.

Kolektivní zábava

Kromě deklarovaného zasloužilého odpočinku pracujících převážně v 50. letech sloužily odborové rekreace trochu i jako ideologické školení a jako místo dobrovolně-povinné kolektivní zábavy. Nechyběly ani z filmů s Andělem známé ranní rozcvičky.

Účast na večerech s hudbou a tancem, vystoupení různých (pseudo)umělců a kolektivní hrách (ne nepodobné těm, které dnes známe z animačních programů u pobytových zájezdů v zahraničních hotelech) byla téměř stoprocentní.

Jídlo je důležité

Nejen správně ideologicky podanou zábavou živ je člověk, proto se důsledně dbalo i o blaho odborářských žaludků. Protože do roku 1953 fungoval přídělový systém, rekreanti spolu s poukazem na dovolenou obdrželi příslušný počet potravinových lístků, které po příjezdu odevzdali v recepci zotavovny.

Po zrušení lístků na potraviny se zásobování rekreačních zařízení zjednodušilo, a i když na trhu nebylo k dostání všechno, co kdo potřeboval, zotavovny byly zásobovány přednostně.

Osvěta na talíři

V rámci ROH (Revolučního odborového hnutí) existovala Ústřední správa rekreační péče, která mj. vydávala pokyny, jak a co rekreantům vařit. Snahou bylo propagovat zásady správné výživy. Ne vždy se však toto úsilí setkávalo s pochopením rekreujících se odborářů. Kromě snídaně, oběda a večeře se podávala i odpolední svačina (ta byla v 60. letech zrušena). 

Při sestavování jídelníčku se dbalo na sezónnost a na to, aby se během týdne jídla neopakovala. Základem dne byla vydatná snídaně, kdy hosté měli dvakrát týdně na talíři teplý pokrm (vejce, vaječná omeleta nebo párek).

V ostatní dny bylo na stole pečivo, na výběr byl chléb, tmavé i bílé pšeničné pečivo, a přes veškerou osvětu rekreanti to tmavé nemuseli. K pečivu měli lidé k dispozici buď máslo a med či džem, aspoň jednou za týden salám a sýr. A k pití teplé mléko a čaj. Podle možností se podávalo čerstvé ovoce a zelenina.

Výběr ze čtyř jídel

Obědy i večeře bylo možné vybírat minimálně ze tří, většinou však ze čtyř jídel. Oběd začínal polévkou, ke které bylo možné si dát chléb. Následovalo hlavní jídlo, kde na výběr byl dušený pokrm z masa (například hovězí guláš či roštěná s knedlíkem), nebo maso pečené (to mohlo být kuře s bramborem), smažené (řízek či karbanátek s bramborem) a jedno bezmasé nebo jen částečně masové (zapečené fleky s uzeným nebo lečo).

Sladké knedlíky nebo palačinky na jídelníčku nebyly, protože ke každému obědu byl i moučník.

K večeři byl pak předkrm (aspik, obložené vejce, v zimě polévka) a hlavní teplé jídlo. Asi nepřekvapí, že týden rekreace rozhodně nepředělal stravovací návyky hostů. Pracující si i tam nejraději dopřávali knedlíky s masem a osvěta v podobě zdravějších jídel nebo čerstvé zeleniny se jich nedotkla.

Náš tip: Hovězí guláš s knedlíkem podle našeho videoreceptu by určitě obstál i na odborářské rekreaci poloviny minulého století.

Zdroje informací:

Alena Zvárová: Výběrová rekreace ROH a vybrané zotavovny ve východních Čechách

Alžběta Čornejová: Odborové rekreace v Československu v 50. a 60. letech 20. století

plus.rozhlas.cz: Jak jsme trávili léto za socialismu? Na rekreacích ROH i pionýrských táborech