Kam na nejlepší snídaně v Praze podle Lukáše Hejlíka: Turecká vejce ochutnáte na Jiřáku, míchaná jsou boží v Esce
11. 4. 2024 Rozhovory a reportáže
Lukáš Hejlík, významná osobnost české gastronomické scény a zakladatel populárního projektu Gastromapa, svou další knihou opět potvrzuje svou nekonečnou vášeň pro svět gastronomie. Protože se knižní novinka týká snídaní, probrali jsme během rozhovoru s Lukášem právě ty. Pro čtenáře webu Toprecepty.cz pak Lukáš Hejlík prozradil nejen to, jak se změnil pohled na snídání v kavárnách a bistrech za poslední roky, ale i proč je téma snídaně nyní tak populární.
Nová kuchařka na scéně
Lukáš Hejlík měl během psaní své nejnovější knihy možnost ochutnat stovky snídaní a zjistit tak, co v současnosti „frčí“. Své zkušenosti shrnul nejen do své horké knižní novinky, „400 - Snídaně, brunch, kafe“, ale podělil se o ně i s Toprecepty.cz.
Prozradil například, jaký je jeho snídaňový favorit, kam si zajít na nejlepší míchaná vejce, nebo jak moc je důležitá atmosféra podniku pro celkový dojem z konzumace jídla.
Mohlo by vás zajímat
Snídaňová bible
Lukáši, připravil jste knihu o snídaních, která vyšla právě teď. Co se v ní dočteme?
Knížka se týká celého Česka a sleduje fenomén, který mění hru na české gastronomické scéně a to jsou snídaně, brunche, café a dá se říct, „nové věci“. Bude tam 400 tipů ze všech regionů, někde jsem musel volit hodně pečlivě, třeba v Praze jsem vybíral 70 podniků ze 150 favoritů. Ale bude to nejnadupanější snídaňová bible, která mohla kdy v Čechách vzniknout.
Otestoval jste stovky podniků, vyzkoušel bezpočet pokrmů. Co se u nás nejvíc snídá?
To vím dokonce velmi přesně, protože jsem si dělal malou statistiku. Nejvíc, konkrétně 84 krát, jsem měl vejce Benedikt, takže bych řekl, že to je asi nejčastější a zároveň, v dobrém slova smyslu, nejkomerčnější položka na menu. Respektive, když je tento pokrm na menu, tak prodává nejvíc.
Také jsem měl 62 krát omeletu, kterou osobně miluju, stejně jako vejce do skla, která jsem si objednal 41 krát. Nic ovšem vloni nejelo tolik, jako turecká vejce, těch jsem měl 36 různých. Podle mého osobního žebříčku je to jedna ze snídaní, která mě teď nejvíc bavila.
Jak na turecká vejce
Název se pomalu dostává do povědomí, ale připomeňme si, co konkrétně si můžeme pod „tureckými vejci“ představit?
Je to pokrm, který se skládá většinou ze dvou až tří ztracených vajec. Jedná se o syté jídlo, ale zároveň to není taková „šleha“ jako vejce Benedikt, kde je holandská omáčka, vejce, šunka, pečivo a máslo. Za mě je to strašně oblíbené.
Místo omáčky se dává jogurt, často vyšlehaný třeba s česnekem. Patří tam chilli máslo, neměl by chybět kopr. Ale každý může variovat, třeba ten kopr nepoužít, protože si k němu Češi stále hledají vztah. Nemusí tam být jogurt, může ho nahradit vyšlehaná feta, znám verze ze zakysané smetany, někdo přidává vypukanou cizrnu, která krásně křupne, někdo si hraje s podobou těch vajec.
Kam byste doporučil na skvělá turecká vejce zajít?
Třeba Eggo Truck Brno, což je jedna z nejlepších snídaňových adres v Česku vůbec, ta vejce smaží, přitom žloutek uvnitř zůstává tekutý. Hodně mám rád turecká vejce v Cafefinu v Praze, kde je chuťově „posílají“, protože to je vietnamská kavárna, hodně do Asie. Je to neskutečně zábavné, vizuálně moc hezké, chuťově opravdu pestré.
Pražské hity
Jak jste říkal, v Praze jste musel výběr udělat hodně precizní, takže určitě dokážete lehce poradit, kam v hlavním městě na nejlepší míchaná vejce, omeletu, lívance nebo avokádový toust?
Nevím, jestli zvládnu být konkrétní, koneckonců těch tipů z Prahy tam budu mít opravdu sedm desítek. Na avokádový toast ale určitě můžete zajít do Coffee Room v Korunní, nebo do Bistra Monk.
Na nejlepší míchačky, neboli míchaná vejce, která jsou kořeněná, bych vás asi poslal do Etapy v Karlíně, která vůbec patří k mým nejoblíbenějším místům na snídaně, úžasná je má také Cafe Hrnek. Na lívance zajděte třeba do Mistral Café. A jak už jsem říkal, skvělá turecká vejce mají v Cafefinu na Jiřáku.
Už jste zmínil pár podniků, které máte rád, hraje pro vás důležitou roli prostředí?
Je to za mne část toho, co je důležité, a to nejen u snídaní, ale celkově v podnicích, které dávám na Gastromapu. Zajímá mě celý koncept a do toho samozřejmě prostředí patří. Pro knihu samotnou jsem se ale snažil ten výběr udělat tak, aby nebyl zaměřený jenom třeba na hipsterské nebo pouze elegantní podniky.
Dal jsem tam například místa jako Cafe Slavia, Café Savoy, Cafe Louvre, prostě takové ty velké krásné kavárny, které navazují na tradici. Samozřejmě se snažím hodnocení vždycky dělat nějak různorodé.
Pro mě osobně atmosféra důležitá je, protože i tím prostředím podnik sděluje, co plánuje dělat, co by rád zákazníkovi řekl, co mu chce prodat, pro co ho chce nadchnout. Tohle všechno dělá ten kýžený zážitek.
Snídaně drtí i obědy
Šíří se o snídaních v restauracích a kavárnách vůbec nějaké mýty, nebo se jde o „obyčejné“ téma“?
Já vlastně ani nevím, jestli nějaké existují. Vnímám ovšem, že když někdo před deseti lety říkal, že chodí na snídani ven, tak vypadal jako buržoust a dneska je to v podstatě nový standard. Na snídani chodí víc lidí než na večeře nebo oběd a myslím, že i mizí kategorie business lunch na úkor snídaní.
Když už tedy využiji snídani třeba jako pracovní schůzku, měl bych znát nějaké trendy, které nyní „frčí“?
Asi bych začal tím, že právě samotné snídaně či brunche jsou tím největším trendem posledních čtyř let. Prostě něco, co změnilo gastronomii. Lidé jsou tam schopni často utrácet víc než za oběd, na jejich provozování nepotřebujete mít vyškolenou sílu, která má praxi z několika restaurací a vystudovaný gastronomický učňák. Snídaně je dneska věc, kterou si lidé rádi dávají, kterou i sdílí, fotí si ji, prostě s ní nějak pracují.
Mnoho tváří snídaně
Snídat v kavárně nebo bistru je určitě pohodlnější než si jídlo připravovat doma, ale musí v tom být i nějaké další kouzlo, pletu se?
Je to úplně stejné jako s chozením do restaurace. Prostě, návštěva kavárny, restaurace nebo bistra a je úplně jedno jestli máte snídani, oběd nebo večeři, je nejen o tom, že dostanete jídlo, které nemáte náladu si tvořit doma.
Ale je to jídlo, které v kombinaci se servisem a prostředím, atmosférou, s celým tím genius loci onoho místa, vytváří nějaký zážitek. A to přesně snídaně umí být. Umí to být pracovní schůzka, dobré rande, dokáže to být takzvaně udělání a nastartování dne. To všechno hezká snídaně v pěkném bistru se servisem dokáže.
Mnoho lidí však zároveň přemýšlí nad tím, co si ke snídani dát, aby to nebylo moc kalorické, dostatečně vhodné pro aktivního člověka. Co byste doporučil jako ideální jídlo pro takové lidi?
Aktivní člověk, který má velký výdej, si taky žádá velký příjem. Já bych asi doporučil každému, na co má chuť, ale aby zároveň na ten výdej myslel. Myslím si, že pocit životního štěstí je stejně tak důležitý, jako potřeba nutričně hlídat, co jíme.
Nakonec musí přijít otázka, kterou nejde vynechat. Když si máte objednat svou nejoblíbenější snídani, co vám obsluha přinese?
Budou to asi právě ta zmiňovaná turecká vejce. Každopádně, jsem „tým slaná snídaně“ a k tomu filtrované kafe, výběrová káva. To jsou moje preference. Pokud tam nebudou turecká vejce, tak druhé místo si patrně budou dělit omeleta s vejci do skla.
Něco navíc: Do soukromí Lukáše Hejlíka se můžete podívat v naší fotogalerii:
Náš tip: Mezi oblíbené snídaně bezpochyby patří i míchaná vejce, připravte si podle našeho videoreceptu ta s medvědím česnekem:
Témata
Recepty k tomuto článku
Mohlo by vás zajímat
Přečtěte si Zobrazit více
Otestovali jsme nové burgery Přemka Forejta: Porotce MasterChef Česko konečně naučil McDonald's připravit kuřecí maso
Gastro glosa: Stane se návrat „Ano, šéfe!“ propadákem nebo úspěchem? Zdeněk Pohlreich to bude mít složitější než dřív
Pampeliškový med podle snadného receptu. Krásně voní a využít se dá i k přípravě osvěžující limonády
Přečtěte si Zobrazit více
Náš život s celiakií: Šetření při bezlepkovém pečení aneb Jak jsem se přes speciální mouky dostala až k těm nejobyčejnějším
Jarní polévka yayla çorbası: Lahodná turecká specialita si vás získá svěží mátovou chutí a vůní i neobvyklou ingrediencí
Kam na nejlepší snídaně v Praze podle Lukáše Hejlíka: Turecká vejce ochutnáte na Jiřáku, míchaná jsou boží v Esce