Bohové ze starých řeckých bájí byli permanentně v „rauši“. Jedli kouzelnou ambrózii a popíjeli víno a nektar

Bohové měli rádi dobré jídlo a pití

Příběhy plné lásky a vášně, ale také roztomilého hašteření, vzájemného soupeření i silné nenávisti nepřestávají fascinovat ani dnes. A ať už čtenáře uchvátí Odysseova dvacetiletá cesta z trojské války, plavba Iásona pro zlaté rouno do Kolchidy nebo proslulé opulentní hostiny krále Midase, pozemští hrdinové spolu s bohy si rádi dopřávali dobré jídlo a pití.

A zatímco obyčejní smrtelníci se podle archeology nalezených zbytků jídla živili nakládanými rybami, masem, plackami a kaší, olympské božstvo mytologie představuje především jako konzumenty sladkostí včetně zralého a šťavnatého ovoce a léčivých až halucinogenních látek.

Fíky coby symbol erotiky

S pojídáním fíků se v řecké mytologii setkáváme poměrně často. Plody fíkovníku se spojují s bohem vína a opilství Dionýsa, který si na nich rád pochutnával. Ochráncem fíkovníku byl jeho kolega Priapos, do jehož božského „rezortu“ patřila ochrana plodnosti, ale i zahrad a vinohradů. 

Z dřeva fíkovníků se vyřezávaly sochy tohoto boha, který byl obdařen mimořádně velkým pohlavním údem. Slovním spojením „sbírat fíky" se přeneseně označoval pohlavní styk.

Lotosové květy pro bezstarostnost

Lotosový květ byl a dodnes je v řadě náboženství důležitým symbolem a posvátnou květinou, přestože mytologický lotos byl zřejmě podobný lilii. Ve starých řeckých bájích a pověstech se s lotosem setkáváme mj. v Odysseově příběhu. Jeho autor Homér popisuje, jak ten, kdo ochutnal lotos, byl bezstarostný a žádný smutek se ho nedotkl.

Podobně se o lotosu zmiňuje i další starověký spisovatel Europides. Podle něj tento květ přinášel spánek a „lethe" (letargii či zapomětlivost).

Ambrózie a nektar

Nejčastěji se v souvislosti s božskými obyvateli Olympu mluví o tzv. ambrózii a o nektaru. Ačkoli se tyto pokrmy resp. nápoje někdy spojují, menší rozdíl mezi nimi bude. Základem je v obou případech med.

Ambrózie ve starořečtině znamená nesmrtelnost a na Olymp ji přinesly holubice. Na nebeských hostinách tento sladký medový sirup ostatním podávaly bohyně mládí Hebe nebo nymfa Ambrosia. Pravidelná konzumace ambrózie měla bohům zajistit nesmrtelnost a odlišit se od obyčejných lidí.

Nektar pak měl být trochu omamným nápojem. A vzhledem k tomu, že základní surovinou byl také med, nabízí se srovnání s medovinou.

Jablka z ráje?

Tady hraje hlavní roli silák a hrdina Herkules, jehož otcem byl sám nejvyšší bůh Zeus, který ho zplodil s obyčejnou ženou z lidu, byť šlo o dceru mykénského krále.

V celém spletitém a složitém příběhu jde o to, Herkules ukradl jablka ze zahrady Hesperidek, což byly nymfy západu slunce a strážkyně sladkých zlatých jablek.

Zahrada se nacházela v severní Africe a jablka měla poskytovat nesmrtelnost těm, kdo je snědli.

Víno pro bohy i smrtelníky

Asi nepřekvapí, že obyčejní smrtelníci, hrdinové i bohové ctili a úplně stejně si užívali víno. Víno bylo spojeno především s bohem Dionýsem, který je dost často zobrazován na starověké řecké keramice.

Zajímavé je, že na rozdíl od moderních a současných zvyků ve starověkém Řecku se víno neservírovalo k jídlu. Vychutnávalo se odděleně na tzv. symposiích (to znamená doslova společné pití), kterých se mohli zúčastnit pouze muži.

A staří Řekové věřili, že víno je prostředkem k přiblížení se bohům. Třeba toho dosáhli...

Náš tip: Hovězí maso na víně podle našeho videoreceptu přiblíží chutě starého Řecka.

Zdroje informací:

tavernamag.com: Food of the Gods

Wikipedia.org: Ambrosia