Družstevníci na přelomu 50. a 60. let řešili mouchy v jídle, čistou vodu i hygienické předpisy

Kolektivizace venkova

Před pětasedmdesáti lety, v únoru 1949, přijalo Národní shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech (JZD). Tím se nastartovala kolektivizace a začal se psát smutný příběh českého venkova. Hlavní roli v něm hráli „kulaci“, na místní poměry bohatší zemědělci, jejichž majetek (většinou po několik generací spravovaný těžkou prací) se stal základem JZD. Do čela JZD se tehdy často dostali prostí rolníci bez zkušeností.

Družstevní jídelny

Přeskočme ale politické aspekty kolektivizace a její následky a podívejme se na z dnešního pohledu veselejší stránky života v JZD. A mezi ně patřilo i stravování v družstevních jídelnách.

Existovala různá doporučení, jak má vypadat správná výživa zemědělců, což shrnovala i Kuchařka naší vesnice, která se dočkala mnoha upravených a doplněných vydání. A tak podle této publikace například víme, že strava „...má být dosti pestrá a má se podávat nejméně v pětkrát denně, raději v menším množství“. Důležité je „...zapíjet ji dobrým nápojem (pramenitou vodou, chladným čajem, u pracujících fyzicky i slabým pivem)“.

Pozor na mouchy v jídle

Strávníci v družstevních jídelnách si zřejmě na jídlo nestěžovali, protože kuchyně byly zásobovány přednostně. Problémy ovšem mohly nastat s hygienou.

Autoři Kuchařky naší vesnice upozorňovali: „Metlou našeho venkova jsou stále ještě mouchy.“ A vysvětlovali, že mouchy mohou ukládat do potravy vajíčka, která se změní v larvy, které způsobí nepoživatelnost pokrmů. Mouchy navíc na nožkách a v sosáku přenášejí částečky prachu a hnoje, a tak se do jídla mohou dostat různé bakterie způsobující infekce.

A jak mouchy a další hmyz (mravence a škvory) likvidovat? Postřikování a poprašování přípravkem DDT těch míst, kde se hmyz nejvíce zdržuje, a také stájí a hnojišť. 

Osobní hygiena kuchařek

Řešilo se i dodržování hygienických standardů personálu družstevních kuchyní. Lidé postižení rýmou, kašlem či dokonce průjmem měli být mimořádně opatrní! Pokud onemocněli, měli si na ústa nasadit roušku a při průjmu raději s potravinami nezacházet. A připomínalo se, že člověk pracující s potravinami si musí stále umývat ruce.

Hygienické předpisy doporučovaly také, jak správně mýt nádobí. „Mytí nádobí by se mělo dít výhradně v pitné vodě, nikdy v potoce.“ To mělo logiku, protože o veřejných vodovodech si družstva většinou mohla nechat zdát, voda se čerpala ze studní, do kterých někdy prosakovala močůvka nebo je kontaminovala dešťová voda.

A můžeme se divit některým družstevníkům, že se pití vody vyhýbali a žízeň zaháněli v místních hospodách pivem střiženým občas i něčím ostřejším...?

Náš tip: V jídelnách, kde se stravovali pracovníci JZD, nechyběly u oběda polévky. Oblíbené byly ty syté a vydatné, jako je například hrachová polévka s osmaženou houskou podle našeho video receptu.

Zdroje informací:

M. Úlehlová-Tilschová: Rok v české kuchyni

Dr. Marie Hrubá a František Raboch: Kuchařka naší vesnice

ct24.ceskatelevize.cz: Zákon o JZD před sedmdesáti lety vykopl brány statků a rozjel kolektivizační násilí