Jídelníček Alžběty Pomořanské, manželky Karla IV.: Dávala si vepřovou pečínku a nesměla jíst mrkev, jež byla blíž k peklu

Poslední manželka Karla IV.

Mladičké Alžbětě (někdy se uvádí jako Eliška, křtěná byla Elisabeth) bylo pouhých 16 let, když se v květnu roku 1363 stala manželkou císaře Karla IV. Pro ni šlo samozřejmě o svatební premiéru, u Karla IV. to s nadsázkou byla derniéra. Sedmačtyřicetiletý český král a zároveň římský císař se ženil počtvrté – a naposledy. 

Přesto, že šlo o sňatek diplomatický (jako ostatně všechny Karlovy svatby), manželství zřejmě bylo harmonické a Alžběta svého muže milovala. Porodila mu šest dětí, mj. i v českých zemích neoblíbeného Zikmunda Lucemburského.

Rázná a silná žena

Ačkoli byl mezi manželi velký věkový rozdíl, podle dochovaných historických pramenů císařovna a královna Alžběta nebyla žádná domácí putička. Rázná, sebevědomá a zdravím kypící žena prý byla velmi urostlá, dá se tedy předpokládat, že byla větší než její manžel. Navíc prý ohýbala meče a lámala podkovy.

„Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v té době v přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů dala přinést novou podkovu, ukovanou pro velkého valacha, a tuto podkovu ta paní vlastníma rukama zlomila. Tuto podkovu nemohli jiní okolo stojící nejsilnější muži s vynaložením všech svých sil ani ohnout,“ napsal o Alžbětě kronikář Beneš Krabice z Weitmile.

A čím se Alžběta živila, že měla tak velkou sílu?

Vepřova pečeně i zvěřina

Díky polským a německým kořenům mladé královny  můžeme předpokládat, že byla zvyklá na vydatnější stravu podobnou té české. Z masa převažovalo to červené, tedy vepřové a hovězí, z tuků bylo na prvním místě sádlo. 

Alžběta se ovšem často musela přizpůsobit jídelním zvykům svého manžela. Ten byl vychován ve Francii a tomu odpovídal i jeho jídelníček. Proto se servírovala hodně zvěřina ochucená jalovcem, zajíci a koroptve. 

Mrkev a husa byly blízko peklu

Královská rodina nemohla jen tak jíst, co ji napadlo. Jídelníček vrcholného středověku měl svá zvláštní pravidla. Podle nich se mělo především konzumovat to, co je blíž k Bohu.

Tedy vše, co rostlo nad zemí, například obilí nebo ovoce na stromech bylo v pořádku. A to, co rostlo pod zemí, například kořenová zelenina, mělo blízko k peklu a nebylo vhodné na královský stůl. Do mrkve se tak Alžběta určitě nezakousla.

Zajímavé je, že podobně se vybírali pro panovníka a jeho rodinu i ptáci. Vlaštovky a další drobné ptactvo, to byly vítané suroviny pro další kuchyňské zpracování. 

Husa nebo kachna už se zdály moc obyčejné, protože většinou jen chodily po dvoře a byly tedy také blíž k peklu. Ze stejných důvodů byly častěji na talíři ryby než raci, kteří neplavou a chodí po dně potoka.

Oblíbené kaše a suché víno

K masu se jako příloha podával chléb nebo placky, samozřejmostí byly různé kaše. Kromě obilných, které se někdy sladily medem a doplňovaly čerstvým ovocem, se připravovaly kaše také z luštěnin.

Pokud jde o nápoje, Alžběta byla zvyklá víc na medovinu a pivo, možná i to jí dodávalo pověstnou sílu. Její manžel ale preferoval zapít jídlo francouzským vínem. Vybíralo se většinou víno suché, zřejmě i proto, že méně sladké víno je méně hříšné a víc se zamlouvá Bohu.

Alžběta strávila v manželství s Karlem IV. 15 let, dalších 15 let po jeho smrti v roce 1378 žila v ústraní v Hradci Králové, kde také roku 1393 v pětačtyřiceti letech zemřela.

Náš tip: Vyzkoušejte podle našeho video receptu vepřovou pečeni, která by neudělala ostudu ani na středověké královské hostině. 

Zdroje informací:

kniha Vlastimil Vondruška: Život ve staletích. 14. století

koukalici.cz: Karel VI.

historickaslechta.cz: Historická šlechta