Gastro glosa: Češi stále jako popelnice Evropy. Kvůli nižší ceně potravin riskujeme své zdraví a ničíme si planetu

Peníze v hlavní roli

Potraviny podražily, o tom nemá cenu diskutovat. V některých případech se skutečně jedná o drastickou změnu ceny, kterou nemohou akceptovat všichni zákazníci.

Proto sahají po výrobcích či plodinách, které jsou pro ně dostupnější a nehledí na to, jaký je jejich původ. Právě ten ovšem mnohdy může znamenat rozdíl mezi kvalitním a rizikovým jídlem.

Důslednější kontrola

Nedostatečná kvalita některého zboží z dovozu se pro někoho může zdát jako laciný argument, který má do „jednoho pytle“ hodit všechny zahraniční dodavatele. Není tomu tak, a nikdo ani netvrdí, že všechno české je stoprocentní.

Je ovšem také pravda, že pokud prodejce nabízí zahraniční zboží místo toho českého, měl by na něj klást větší nároky. Je to přeneseně řečeno - jako ve sportu. Pokud přijde do týmu cizinec, musí být vždy lepší než domácí hráč na jeho pozici. Stejně tak by se to mělo očekávat i při nákupu a následném prodeji potravin.

„Dobroty“ z ciziny

Že však prodejci mnohdy prvotně hledí na svůj zisk a zákazník je až na druhé koleji, dokazují nálezy Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Na jejím webu Potraviny na pranýři lze velmi snadno zjistit, že ošizených a někdy i nebezpečných potravin koluje po našich obchodech až zarážející množství.

Často se navíc jedná právě o zahraniční import. V poslední době to byly třeba ředkvičky z Itálie, u nichž byl trojnásobně překročen limit reziduí pesticidů, hrušky z Turecka měly v sobě dokonce pětinásobek těchto reziduí, podobně to bylo i u kiwi z Turecka, řecká salátová okurka překročila limit pro obsah pesticidu formetanate dokonce třicetkrát.

Když se k tomu připočte několikrát zachycené kuřecí maso z Ukrajiny, které bylo nakaženo salmonelou, hluboko zmrazené husy z Maďarska, které se potýkaly se stejným problémem nebo plesnivé salámy, taktéž z Maďarska, už nejde hovořit o náhodě. Skandálů na kontě našich polských sousedů také nebylo málo. 

Kontrola, až když je zle

Posledním případem je španělský česnek, který obchodní řetězec Albert stáhl z prodeje a poradil zákazníkům, aby ho raději urychleně vrátili, v žádném případě ho však nekonzumovali. Důvod? Prý v laboratoři řekli, že není v pořádku, více se veřejnost nedozví.

Všichni si ovšem dokáží představit, že to nebylo z důvodu jeho chuti nebo aroma. Otázkou zůstává, proč se taková potravina dostane na pult a až posléze je stahována? Neměla by nejprve proběhnout ona laboratorní kontrola, a pak teprve prodej? Kdoví, asi se to nestihne a česnek by už nebyl na pultu čerstvý, což by stálo obchodníka zisk.

Rozhoduje zákazník

Je zjevné, že například zahraniční ovoce a zelenina stojí české supermarkety daleko méně peněz, než ty domácí. To se následně odráží na ceně a rozhoduje známá kombinace nabídka-poptávka.

V zemi, kde si mnoho lidí stěžuje na nedostatek financí, potom zcela jasně vítězí poptávka po levnějším, tudíž zahraničním produktu.

Přitom v době, kdy se neustále v médiích opakují slova jako lokální kuchyně nebo uhlíková stopa, jde o zcela nepochopitelný jev. Místní plodiny by měly být v obchodě v lepší kvalitě, dřív a kontroly se dají dělat přímo u dodavatele.

Obchody se ale nezmění, to je na zákazníkovi. Ten musí ukázat, že si sám sebe váží a chce jíst kvalitní jídlo, u kterého se nemusí bát, jestli po něm dostane vyrážku, nebo skončí v nemocnici.

Deset let a nic

V roce 2014 prodával jeden z řetězců polské chipsy a slovenskou vodku s nálepkou „Česká kvalita“. Inspekce tento prohřešek zaznamenala, obchod vyzvala k nápravě a po další kontrole zjistila, že se nestalo vůbec nic. Zdá se, že po deseti letech je situace obdobná, ne-li stejná.

Jak dlouho ještě budeme popelnicí Evropy?