Anglický král Vilém I. Dobyvatel trval na etiketě u stolu. Zakázáno bylo olizovat si prsty, plivat, říhat i pokládat lokty na stůl

Vilém Dobyvatel se narodil na severu Francie

Říkalo se mu Vilém Dobyvatel i Vilém Bastard (cca 1028–1087). První přídomek proto, že v čele normanských vojsk porazil anglosaská vojska, a druhý poukazuje na to, že byl nemanželským synem Roberta I. z Normandie a jeho milenky Herlevy.

Na anglický trůn dosedl po bitvě u Hastingsu roku 1066 jako Vilém I. A ze své původní vlasti, Normandského vévodství na severu Francie, si přinesl i lásku k francouzskému jídlu a tamní dvorní etiketě.

Pšenice pro bohaté, ječmen pro chudé

Na základě archeologických výzkumů britských univerzit dnes víme, jaká byla tehdejší skladba jídelníčku. Dříve nejčastěji konzumované hovězí, jehněčí a skopové maso začalo ustupovat ve prospěch vepřového a drůbežího.

Pokud jde o chléb, placky či kaše, chudí lidé měli k dispozici většinou ječmen, zatímco ti bohatší si mohli dovolit pšenici. Pšeničný chléb byl výsadou šlechty. Ta zase téměř nejedla zeleninu, protože ta „podzemní“ (kořenová, česnek, cibule apod.) byla považována za jídlo chudých zemědělců. Zelenina se jedla pouze tepelně upravená, syrová se považovala za zdroj nemocí.

Skořice proti moru

Král Vilém vyrostl na stravě severní Francie, kde se hodně konzumovalo vepřové maso. Normané tak začali ve velkém chovat prasata. Zajímavé je, že vepřové maso bylo považováno za „chladné“, proto se připravovalo s kořením, které zahřívalo – hřebíček, pepř a skořice. Zejména skořice údajně podporovala trávení a používala se také jako prevence moru.

Koření ale bylo běžné pouze na královském dvoře a v bohatých šlechtických domácnostech.

Luxus jménem králík

Královští kuchaři kromě vepřového pekli a dusili i jiné maso. Šlo samozřejmě o zvěřinu, které byla výsadou šlechty, ale i o drůbež a různé ptáky včetně labutí, čápů i jeřábů nebo vran.

Za luxus byl ovšem považován králík. Přestože králíky se na britských ostrovech pokoušeli rozšířit už Římané v prvním století našeho letopočtu, s velkým úspěchem se tato snaha nesetkala.

To Normané, kteří byl na králičí maso zvyklí, králíky chovali ve speciálně vybudovaných bludištích. Vlastnit takovou „králíkárnu“ bylo symbolem vysokého postavení. Takový králík měl i pětkrát vyšší cenu než kuře. Na dvoře krále Viléma se nejčastěji připravovali mladí králíci, ti se cenili nejvíce. A dokonce jejich konzumace byla tehdy povolena i v době půstu.

Slušné chování nade vše

Vilém I. trval na dodržování určité etikety u stolu. Řada pravidel společenského chování, která pro normanské šlechtice byla naprosto samozřejmá a která byla později sepsána, platí vlastně dodnes.

Nepokládejte lokty na stůl, neolizujte si prsty a nemluvte, když máte plná ústa. To i dnes od malička vštěpují rodiče dětem. Zakázáno bylo plivání a říhání. Plivat se smělo pouze do hadříku a přitom se otočit od stolu. Pokud už si snad šlechtic musel odříhnout, měl se dívat do stropu. 

Možná by i dnes některým lidem neškodilo si přečíst, jak se chovat u stolu...

Náš tip: Králičí maso je stále oblíbené a připravuje se na různé způsoby, vyzkoušet ho můžete i podle našeho video receptu. 

Zdroje informací:

english-heritage.org.uk: How to dine like Norman 

theguardian.com: The 1066 diet: Normans passed on their love of pork, study suggests

foodunpacked.com: Food in Middle Ages England – the mother country