Gastro glosa: Hitem poslední doby je nepřijímat karty a nezveřejňovat ceny. Je na každém, jestli si to nechá líbit

Karty nebereme

Již několik měsíců se nejen na sociálních sítích debatuje o přístupu některých obchodníků, včetně těch v gastronomii, kteří odmítají přijímat platby kartou. Společnost se tak rozdělila na dvě skupiny, jedni se podnikatelů zastávali, druzí jejich chování odsoudili.

Z jedné strany se ozývají argumenty, podle nichž se tak například hostinští brání poplatkům, které musí platit bankám za využívání platebního terminálu, z druhé strany zase zaznívají výtky, směřující k nepohodlí, které platba hotovostí pro někoho přináší. Ti agresivnější dokonce hovoří o podvodech a vyhýbaní se placení daní.

Covid udělal hodně

Je zřejmé, že už jsme si na „opravdové“ peníze odvykli, i díky covidové době, kdy se platební karta stala de facto jediným prostředkem, jak zaplatit cokoliv, co jsme si chtěli pořídit. Navíc dnes mnoho lidí využívá možnosti placení mobilním telefonem a peněženka se tak stala především „úschovnou“ dokladů, vizitek, účtů a rodinných fotografií.

Pro toho, kdo je zvyklý na tento druh fungování při placení, je vyžadování hotovosti pochopitelně zcela absurdní a nezajímá ho žádný, ač třeba logický argument, který obchodníci uvádí.

Pro někoho může skutečně výběr v bankomatu znamenat určité nepohodlí, které není ochoten podstupovat proto, aby se mohl zajít najíst do restauračního zařízení. Řešení je však velmi jednoduché, místo vztekání se na sociálních sítích a psaní vulgárních komentářů na adresu majitelů takových podniků, do nich zkrátka nechoďte.

Cena překvapí

Horší je to s „podnikateli“ kteří například na Šumavě či na Máchově jezeře (jak jsem letos sami zjistili) záměrně neuvádějí ceny na cedulích s nabídkou občerstvení, které poskytují. Věří totiž na dvě věci.

Jednak, že cizincům, kteří navštěvují tato místa je jedno, kolik co stojí, protože je pro ně stejně vše u nás směšně levné. Druhým důvodem je sázka na ostýchavost našinců, kterým přijde divné se zeptat, kolik co stojí, protože by tak ukázali, že „na něco nemají“.

Obojí bohužel vychází naprosto perfektně a až v momentě, kdy se dostanete k placení, zjistíte, že jste si objednali předraženou sekanou v housce za 120 Kč, nebo kornout s třemi kopečky zmrzliny za 200 korun. Nepočítejte ani s tím, že by vám někdo dal účtenku nebo by servis byl důvodem, proč je cena tak vysoká. Papírový tácek a plastový příbor je standardem, stejně jako vysoká cena, kterou si odvodíte až v momentě, kdy ji musíte zaplatit.

Dvě různé záležitosti

Oba dva problémy nelze sloučit a stavět se k nim se stejným přístupem. Zatímco každý podnikatel má právo přijímat platbu pouze v hotovosti a to, zda mu to „vyjde“, rozhodne zákazník tím, jestli jeho služby využije, neuvádění cen je trestuhodné.

Když budete mít dostatek odvahy, zkuste jednou onu sekanou za stovku odmítnout a nechat ji ležet na stánku. Když to udělá víc lidí, uvidíte, že se najednou ceny na cedulích zase objeví a třeba budou i o něco nižší.

Náš tip: Nechcete platit hodně za plátek sekané v housce? Připravte si sekanou podle našeho video receptu, určitě bude lepší: