Dalibor z Kozojed: Nejznámější vězeň na Pražském hradě měl nárok na hrách s masem k obědu a zelí s masem k večeři

Dalibora byl recidivista

Nejdřív si pojďme Dalibora z Kozojed stručně představit. Žil v poslední třetině 15. století. Kdy a kde se narodil, to historici netuší. V Kozojedech, malé vesnici na okraji dnešního rakovnického okresu, která dala rodu jméno, to určitě nebylo. Jeho otec Aleš s rodinou žil na jiných místech, v Budyni nad Ohří, na tvrzi Mšené a na statku Mneteš pod Řípem.

Alois Jirásek ve Starých pověstech českých popisuje Dalibora jako šlechetného muže, který zachránil poddané Adama z Ploskovic před krutým zacházením. Dalibor nebyl žádný ochránce utlačovaných. Dnešní terminologií šlo o recidivistu souzeného za majetkové trestné činy. Dvakrát se snažil přivlastnit si z rodového majetku víc, než na co měl nárok, a jeho bratr Ješek to dal k soudu.

Proč šel Dalibor do vězení?

V případě údajné ochrany poddaných bouřících se proti Adamovi z Ploskovic Dalibor neoprávněně ukořistil jeho panství. Adam si to nenechal líbit, protože podle tehdejšího práva člověk, který chrání vzbouřené poddané a přivlastní si cizí majetek, měl být popraven.

Dalibor tak roku 1496 zcela legitimně putoval do vězení, a to do nové pevnostní věže Pražského hradu na konci Zlaté uličky. 

Dvě teplá jídla denně?

Dalibor byl prvním nedobrovolným nájemníkem kruhové věže, která po něm pak dostala jméno. Šlo o tzv. šlechtické vězení určené pro odpykávání si trestů za závažná provinění. Cely v Daliborce měly okna bez mříží a vězňové v nich byli sami. 

Jídlo se podávalo otvory ve dveřích. O stravu se musel starat uvěznitel. Podle dochovaných dokumentů už ve 14. století existovaly jakési normy na stravování vězňů. Údajně měl vězeň nárok dokonce na dvě teplá jídla denně. V poledne se podle těcho nařízení servíroval hrách s masem, večer pro změnu zelí s masem. To se mohlo spláchnout pintou piva.

Skutečnost byla rozhodně jiná

Nedělejme si však iluze, že se tato nařízení dodržovala. Vždyť to by si pak vězni žili lépe než většina lidí. Dalibor jako šlechtic byl samozřejmě zvyklý na různě upravené maso a ryby. Na jeho stole dřív nechyběly paštiky a huspeniny, oblíbené slané i sladké kaše a dostatek chleba.

Šlechtici měli možnost si jídlo zaplatit a nechat do vězení donést. Jestli to Dalibor využíval, to nevíme. Třeba mu ale lidé opravdu do spuštěné plátěné mošny nebo proutěného košíku dávali jídlo, ošacení i peníze, jak se traduje v pověstech o něm.

Na co Dalibor hrál?

Úsloví „Nouze naučila Dalibora housti“ vzniklo také na základě pověstí. Historka o tom, jak si Dalibor obstarával jídlo dojemným vyhráváním na housličky, má ale dost velké trhliny. Housle v podobě, jak je známe dnes, sestrojili Italové až o více než sto let později. Pokud tedy Dalibor na něco hrál, musel to být jiný strunný nástroj, možná loutna.

Sice se také uvádí, že „housle“ byl název pro mučicí nástroj, ale u příslušníků šlechty se k mučení většinou nepřistupovalo. Věznitelé neměli důvod vymáhat přiznání, jeho čin byl jasný. A jasný byl i trest. Dalibor byl roku 1498 odsouzen k smrti a v blízkosti Daliborky popraven.

Zdroje informací:

hrady.cz: Příběh rytířů Adama z Drahonic a Dalibora z Kozojed

radio.cz: Pověst o Daliborovi žije i 500 let po jeho smrti. Tajemná Daliborka zůstala zapsaná v lidové paměti

technet.cz: Vězeňský jídelníček: Jak předejít smrti hladem a jak chutná octová polévka

zonaumeni.cz: Housle - Komplexní průvodce: Historie, péče, výběr a tipy pro hraní